Článek
Křišťálové lebky fascinují archeology i záhadology již několik desítek let. Fenomén lebek z křišťálu je natolik okouzlující, že se dostal až do filmu o fiktivním archeologovi s bičem, Indiana Jonesovi. Někteří je považují za důkaz vyspělých technologií z pradávných dob nebo dokonce za pozůstatky mimozemšťanů. Možná však šlo pouze o narozeninový dárek dceři archeologa.
Do dnešních dnů existují záznamy o nalezení celkem 12 těchto předmětů v různých koutech světa. Pouze čtyři z nich však odpovídají velikosti lidské lebky, ostatní jsou menší. Některé jsou dokonce detailnější než jiné, což naznačuje, že minimálně část z nich by mohla být podvrhem.
Tou nejznámější je lebka, kterou nalezl Mitchell-Hedges spolu se svou dcerou v roce 1927 během vykopávek v Jižní Americe, konkrétně na území dnešního Belize. První podezřelou skutečností však je, že nález nikomu nehlásil, a lebka tak zůstala dlouho skrytá před veřejností. Objev se dostal ven až po smrti cestovatele, a ten se k němu tedy nemohl sám vyjádřit.
Ze zápisků bylo zjištěno, že podle něj je předmět starý minimálně 3600 let a jeho výroba musela zabrat alespoň 3000 let. Poznamenal si také, že lebku mohli využívat mayští kněží ke svým pohanským rituálům. Předmětu jsou rovněž mnohdy přisuzovány tajemné schopnosti.
Světlo se má v křišťálu zvláštně ohýbat, což samozřejmě nejsou veškeré „světelné schopnosti“ této lebky. Má být schopná dokonce světlo absorbovat a následně ho i samovolně vyzařovat. Pohled do očí lebky má mít na lidi hypnotické účinky, které fascinují její obdivovatele.
Hedgesova lebka nenese žádné zjevné náznaky výroby, což celou záhadu pouze prohlubuje a zároveň naznačuje možné využití moderních technologií. Celý závoj tajemna je však tvořen hlavně tím, že předmět nebyl dostatečně zkoumán vědeckou komunitou.
Nejpodrobnější zkoumání proběhlo až v 70. letech minulého století, tedy více než 40 let po samotném objevu. Výzkum však nepřinesl žádné prokazatelné výsledky. Bylo pouze určeno, že kámen, z něhož je předmět vyroben, opravdu pochází z Jižní Ameriky, a na většině povrchu kromě jednoho zubu nebyly nalezeny žádné stopy po výrobě.
Možná se však jedná pouze o narozeninový dárek, který Mitchell-Hedges nastražil pro svou dceru, aby u ní prohloubil nadšení pro archeologii. Předmět totiž nalezla právě ona v den svých 17. narozenin. Navíc samotný fakt, že chtěl objev utajit, naznačuje, že možná sám věděl, že se jedná o podvrh.
Zdroje:
