Článek
Dopadení a věznění Alžbětu Báthory nezastavilo v jejím běsnění. Jako vysoce postavená osoba nebyla za své hrůzné zločiny popravena, ale byla umístěna do izolace v jednom z jejích domů ve městě. Zde ji před vánoci roku 1610 přijel zkontrolovat místodržící Juraj Thurzo. Toho však čekala hrůzná podívaná.
Po příchodu do šlechtičiny komnaty uviděl výjev jako z hororu. Na zemi ležela mrtvá dívka, která jevila známky brutálního mučení. Všemu přihlíželo několik dalších dívek, které měly být dalšími na řadě. Bylo tedy nutné, aby Thurzo problém s čachtickou paní vyřešil.
Alžběta po přistižení neprojevila známky lítosti nebo zármutku. Namísto toho propadla v záchvat hněvu. Proto se panovníkův zmocněnec rozhodl přemístit ji na její hrad v blízkosti města, kde by byla v ještě větší izolaci. Přístup k ní měli mít pouze členové rodiny, kněz a služebná, která jí nosila jídlo. Přesun byl však uskutečněn až začátkem roku 1611 a do té doby v hrůzných činech pokračovala.
Jejím životem a zločiny se zabývá mnoho knih a dokonce je o ní natočen film. I přes to, že mnoho prvků v těchto příbězích je idealizováno, aby měly větší dopad na diváka nebo čtenáře, tak jedno je jisté - Alžběta Báthoryová byla zvrácenou sadistkou, která se neštítila vůbec ničeho, aby naplnila své zvrhlé choutky.
Život Alžběty Báthoryové
Krvavá čachtická paní se narodila 7. srpna 1560 v oblasti Nyirbátoru do šlechtické rodiny, která do oblasti přišla již ve 13. století ze Skandinávie. V dětství byla šikovnou studentkou a v mladém věku již zvládala mluvit několika jazyky.
Když jí bylo 15 let, provdala se za Františka Nádasdye. Ten byl členem jiné významné šlechtické rodiny. V jejím vlastnictví bylo mnoho pozemků a dokonce dva zámky ve Vídni i v Bratislavě. Její manžel byl však rázné a násilné povahy. Nechyběla mu ani odvaha, díky které získal vyznamenání za zásluhy v boji proti Turkům, a to ve věku pouhých 20 let.
Kromě neohroženého bojovníka však nebyl dobrým místním šlechticem. Byl krutý a neváhal sebemenší provinění trestat velmi přísně až brutálně. Svědčí o tom stížnost, kterou na něj podali jeho poddaní.
Kdo by však čekal, že se následně k lidem začne chovat lépe, tak je na omylu. Celý problém svedl na rychtáře, který byl jeho pobočníkem. Toho následně nechal odsoudit k žaláři, i když ho sám předtím vybízel k udělování přísných trestů.
I když byl k lidem velmi brutální, tak byla jeho manželka Alžběta jeho velkou láskou, které toleroval veškeré excesy, které páchala na poddaných. Tito dva se vlastně hledali, až se našli. Oba byli velmi brutální k ostatním, ale spolu měli idylické manželství. V roce 1604 však svazek skončil smrtí Františka.
Bičovala mladé ženy a pálila je horkým železem
Úmrtí jejího muže bylo nejspíše tím impulzem, který ji zbavil všech zábran. Následně započalo masakrovaní, které skončilo až Alžbětiným dopadením. Důležité je uvědomit si, že v kraji postiženém tureckými útoky bylo velké množství lidí, kteří ztratili všechny své nejbližší. Nikdo tedy nehlásil zmizení lidí, kteří byli sirotky bez rodin. To řádění čachtické paní velmi usnadnilo.
Po svém panství pořádala spanilé jízdy, během kterých si sama vybírala ty, kteří byli následně unášeni jejím služebnictvem. Ty pak nechávala zavírat do tajných komnat, ve kterých probíhalo mučení tak, aby zůstalo skryté před okolním světem. V naprostém utajení se jí však zůstat nepodařilo.
I když sice místní věděli, nebo alespoň tušili, co se za zdmi panství odehrává, nikdo nezakročil. V paměti totiž měli osud uvězněného rychtáře a nechtěli, aby se jim obvinění vážené šlechtičny vymstilo. Vše se změnilo až s nástupem Matyáše II. na trůn, který pověřil již zmíněného palatina Thurzu, aby legendy o vraždění obyvatel vyšetřil.
Vyšetřování a výslechy svědků odkryly hrůzné činy, díky kterým je možné Alžbětu Bathoryovou nazývat masovou vražedkyní. Podle výpovědí některé uvězněné dívky bičovala kopřivami a následně je nechávala zemřít v ledové vodě. Jiným strkala rozžhavené železo do pohlavního ústrojí. Když náhodou oběť omdlela, tak jim v rukou pálila papír, aby je přivedla zpět k vědomí.
Někdy se chovala jako noční bestie z těch nejhorších hororů. Mladým ženám trhala maso zaživa ze zad. U toho se vždy ujišťovala, zda oběť neomdlela a může cítit veškerou bolest. Někdy neměla náladu na krev, a proto se uchylovala k „čistějším“ metodám. Těmi bylo například vykloubení končetin nebo věšení oběti hlavou dolů.
Navzdory pověstem však nejspíše nikdy nepraktikovala koupele v krvi mladých žen. Za její chování nejspíše mohly kompulzivní záchvaty sadismu. I když si následky svého chování uvědomovala, není pravděpodobné, že by nějak nakládala s tělními tekutinami. Chtěla pouze působit bolest ženám, které ji zaujaly.
Přesný počet obětí ani všechny způsoby mučení se nepodařilo vypátrat. Pouze se ví, že všichni kasteláni z jejích sídel mluvili o minimálně stovkách vynesených rakví v průběhu Alžbětiny vlády. Během vyšetřování byl nalezen seznam umučených dívek, který si vedla samotná šlechtična. Na něm se nacházelo 650 jmen. Ovšem podle svědectví jejího služebnictva mohlo být obětí více než 2 tisíce.
Spravedlivému soudu unikla
Jelikož se jednalo o významnou šlechtičnu, tak Thurzo neměl jednoduchý úkol. Musel dalším zločinům zabránit, ale zároveň neměl pošpinit čest této rodiny. Její majetek byl rozdělen mezi její tři děti a ona sama byla umístěna do domácí izolace. To jí však ve zločinech nezabránilo a při jednom takovém běsnění ji přistihl i panovníkův místodržící. Byla proto ještě více izolována na čachtickém hradě, kde dožila až do roku 1614.
V roce 1638 se soud rozhodl odsoudit ji i posmrtně. Adekvátním trestem podle soudního tribunálu bylo setnutí hlavy a ztráta majetku. Jenže tento rozsudek byl ihned zrušen novým panovníkem Ferdinandem III., který jí udělil milost. Učinil tak, protože Alžbětin dědeček byl důležitým rádcem Ferdinanda I. Pozůstalí, kteří po některých obětích zbyli, se tedy nikdy nedočkali spravedlnosti.
Zdroje:
