Článek
Fotbal je oblíbenou zábavou mnoha sportovních fanoušků. Rivalita mezi jednotlivými týmy a jejich příznivci mnohdy dospěje do bodu, kdy vzduchem létají kelímky s pivem nebo pěsti. Zvykli jsme si v televizi vídat záběry průvodů fanoušků v doprovodu policistů, kteří brání potyčkám a vandalismu. Bohužel, krása sportu občas přeroste v násilí.
Jeden zápas v minulosti přerostl ve válku mezi dvěma sousedními státy – Hondurasem a Salvadorem. Mezi nimi samozřejmě existovalo napětí již před osudným zápasem, ale důležitý vyrovnaný zápas probudil další vlnu nacionalismu. Oba týmy se utkaly v roce 1969 na území Mexika.
Konflikt sice trval pouze 4 dny, ale přesto se stal osudným 3 tisícům lidem a statisíce dalších vyhnal z jejich domovů, které byly zničeny nebo poškozeny. Díky krátkému trvání se konflikt často označuje jako sto hodinová válka nebo fotbalová válka.
Příčiny války
I když válka vypukla bezprostředně po fotbalovém zápase, jednalo se spíše o rozbušku, která odpálila sud se střelným prachem. Mezi oběma zeměmi totiž panovalo napětí, které se prohlubovalo několik desítek let. Bohužel, nikdo problémy neřešil, a proto vše směřovalo k válce.
Oba tyto státy se orientují na zemědělskou produkci. Jenže v mnohem menším Salvadoru byla většina půdy v rukou velkých podnikatelů. Běžní zemědělci proto ztráceli možnost obživy. Naopak v sousedním Hondurasu bylo mnoho půdy, na které nikdo nehospodařil. Postupně tak obyvatelé Salvadoru emigrovali do Hondurasu.
Zde se však nechovali úplně ukázkově. Začali hospodařit na cizí půdě, která jim nepatřila. Používali hnojiva a prostředky, které ničily zdejší zemi, a nedodržovali žádná pravidla pro správnou agrikulturu. Když jim půda přestala dostatečně plodit, jednoduše se přesunuli vedle, kde vykáceli část pralesa.
V roce 1969 bylo v Hondurasu již půl milionu imigrantů, zatímco místních obyvatel bylo dohromady pouze 2,3 milionu. To vytvářelo národnostní pnutí, které se honduraská vláda pokusila vyřešit tím, že půdu obývanou migranty vyvlastní a rozdá vlastním lidem. Prezident navíc rozhodl, že migranty pošle zpět do Salvadoru.
Kvalifikace reprezentace
Přesně v takové atmosféře se odehrával zápas o kvalifikaci na mistrovství světa ve fotbale, které se mělo odehrát v roce 1970. Oba týmy se utkaly celkově třikrát. První zápas obou reprezentací proběhl v honduraském hlavním městě a skončil výsledkem 1:0 pro domácí. Po tomto zápase se ihned rozmohla vlna násilí, která se pouze stupňovala.
Druhý zápas proběhl na území Salvadoru. Oba zápasy od sebe dělil týden a vášně se rozdmychávaly na obou stranách. Další utkání navíc skončilo ve prospěch Salvadoru, jehož fotbalisté dosáhli výsledku 3:0. Nepokoje začaly ještě více sílit a obě strany se obviňovaly ze zločinů na svém obyvatelstvu.
Poslední vyřazovací zápas se odehrál v Mexiku a těsně před ním Salvador přerušil veškeré diplomatické styky se svým sousedem. Odůvodnil to tím, že v Hondurasu probíhají pogromy a útoky na přistěhovalce. Mělo docházet i k vraždám a znásilnění. Salvadorské úřady obviňovaly honduraskou vládu, že nepodniká žádné kroky pro uklidnění situace.
Vše bylo podporováno i médii, která se živila na pnutí ve společnosti. Salvadorské noviny psaly o brutálních zločinech a utrpení krajanů v sousední zemi. Honduraské noviny naopak psaly titulky mluvící o očišťování země od nepřizpůsobivých migrantů, kteří si svévolně zabírají cizí zemi.
Jediní, kdo v té době zvládali držet emoce na uzdě, byli fotbalisté obou týmů. V posledním zápase, který proběhl 27. července 1969, neprobíhaly žádné potyčky a hráči udržovali ducha fair play. Možná si dokonce uvědomovali, že nějaké zbytečné fauly a strkanice by mohly vše pouze zhoršit. Zápas byl vyrovnaný a nakonec po prodloužení zvítězil Salvador s výsledkem 3:2.
Válka
Samotný válečný konflikt se rozhořel 14. července, tedy necelé tři týdny po zápase. Byla to však právě kvalifikace, která vybičovala nacionalistické tendence na obou stranách. V Latinské Americe budí fotbal silné emoce, které v kombinaci s diplomatickými problémy uvrhly obě země do války.
Menší Salvador měl k dispozici 30 tisíc vojáků a 1000 letadel, zatímco sousední Honduras disponoval 23 tisíci vojáky a 600 letadly. Jelikož obě země měly zastaralé letectvo, šlo pravděpodobně o poslední konflikt, ve kterém byly použity vrtulové stíhačky. První krok udělal Salvador, který poslal své vojáky přes hranice.
Celý konflikt probíhal na území Hondurasu. Za necelé 4 dny se salvadorská armáda dostala až k hlavnímu městu. Tehdy sice bylo podepsáno příměří a došlo ke stažení na původní hranice. Hledání kompromisu, který by spory vyřešil, však trvalo dalších 10 let.
Zdroje:
