Článek
Mansa Musa byl malijský král, který ve 14. století vládl rozsáhlé africké říši. Jeho království oplývalo bohatstvím, které pramenilo z rozsáhlé těžby zlata. Na jednu stranu to byl osvícený vůdce, který investoval do náboženství a vzdělávání svých poddaných, na stranu druhou rozvracel okolní říše svým bohatstvím. Buď to byl jeho plán, nebo si pouze neuvědomoval sílu ekonomiky.
Když se vydal na cestu po okolních státech, zlato doslova rozhazoval pocestným, kteří díky tomu raketově zbohatli. Množství zlata, které rozdal, zapříčinilo ztrátu jeho hodnoty. To rozvracelo ekonomiky států, kterými projížděl. Podle historiků se jednalo o možná nejbohatšího člověka lidské historie.
Celé jeho jméno znělo Musa Keita I. a Mansa byl vlastně jeho titul. V Mali to znamenalo král králů nebo císař. V čele tohoto afrického státu stál v letech 1312 až 1337. Celá říše se orientovala na těžbu. Hlavními surovinami bylo zlato a sůl. Předpokládá se, že tehdy zde byla největší produkce zlaté rudy z celého dosavadního světa.
Historici se dodnes přou o to, jakým bohatstvím vlastně Musa disponoval. Někteří tvrdí, že jde o nespočítatelnou částku. Jiní odhadují, že v přepočtu na dnešní peníze mohlo jít zhruba o 400 miliard dolarů. Pro srovnání má v současnosti nejbohatší člověk světa Bernard Arnault jmění v hodnotě 233 miliard dolarů.
Království, kterému vládl, se rozkládalo od dnešního Mali po Mauretánii a nazývalo se Malijské impérium. Vláda Musy se vyznačovala důrazem na víru v islámské náboženství. Budování svatostánků nabralo takových obrátek, že byl v průměru každý týden jeden dokončen. Některé mešity z té doby stojí dodnes.
Cesta do Mekky
Musa byl velmi zbožný a proto se rozhodl podniknout pouť do Mekky, tak jak mu islámské náboženství nakazovalo. Jelikož tehdejší malijské historické záznamy nejsou příliš zachovalé, díky tomu, že vycestoval za hranice, se můžeme přesvědčit, že jeho bohatství nebylo pouze zveličené jeho kronikáři.
Kdyby o jeho jmění existovaly pouze záznamy, které nechal zhotovit on sám, dalo by se uvažovat, že jsou možná vylíčeny až příliš přehnaně. Jenže existence záznamů o jeho cestě z různých koutů Afriky a arabského světa dodává celému příběhu na věrohodnosti. Představa, že existoval člověk téměř dvakrát bohatší než dnešní nejbohatší miliardář, je totiž jenom obtížně představitelná.
Na svoji pouť se vydal v roce 1324 a to ve velkém stylu. Jeho karavana čítala 60 tisíc lidí, z čehož bylo 12 tisíc otroků. Otroci byli na cestu přibráni z důvodu, aby každý z nich nesl zlaté pruty o váze více než 1 kilogram. Součástí průvodu byli i jezdci na koních odění do hedvábí prošívaných zlatem, kteří jezdili předem a oznamovali průjezd krále Musy.
Karavana samozřejmě měla dostatek jídla a vody pro všechny členy tak, aby nebylo nutné nikde zásoby doplňovat. K celému průvodu patřilo i několik velbloudů, kteří měli jiný účel. Měli nést další zlato, kdyby to nesené otroky nestačilo. Už jen toto jeho „kapesné“ na výlet převyšovalo bohatství některých menších územních celků.
Zlato však neměl primárně pro sebe a své následovníky. Nepotřebovali ho, protože s sebou měli dostatek všeho potřebného. Král Musa zlato používal na pomoc chudým a potřebným, které po cestě potkal. Jeho ochota obdarovávat pocestné ho předcházela a lidé mu dokonce nabízeli nejrůznější tretky jako suvenýry, které od nich s radostí vyměňoval za zlato.
Jeho zlata se také nabažila místa, kde ho nechali ubytovat. Káhira, Medína i Mekka se ho dočkaly po tunách. Jenže lidé, kteří zprvu ochotně cenný kov přijímali, si neuvědomili, jaké nedozírné následky to pro zdejší ekonomiku bude mít. Rychlé zbohatnutí jednotlivců i celých regionů totiž situaci chudých spíše zhoršilo.
Panovníkova velkorysost totiž doslova rozdrtila ekonomiku zemí, kterými procházel. Příliv nového zlata do oběhu totiž tento kov naprosto znehodnotil. Místní králové ze dne na den zchudli. Obchodníci mohli skokově zdražit, protože mnoho nových boháčů bylo ochotno zaplatit obrovské částky za běžné zboží. Ekonomická situace se vracela zpět do normálu 10 let.
Mali zažilo strmý růst životní úrovně
Stejně jako jinde na světě, tak i v Mali v té době byla nejdůležitější víra a vzdělávání. Modlitebny a univerzity nechal Musa zakládat všude, kde byly potřeba. Každý jeho poddaný mohl kdykoliv navštívit mešitu nebo se vzdělávat. Dnes jsme sice zvyklí, že kostel nebo školu nalezneme na každém rohu, ale ve 14. století bylo obvyklé, že lidé za vzděláním nebo kvalitní bohoslužbou museli urazit i stovky kilometrů.
Také ve své zemi budoval centrum obchodu v regionu. Směňovat se sem sjížděli obchodníci z celé Afriky a Blízkého východu. Pověst tohoto království se stávala světovou a postupně sem vyráželi kupci i z Benátek nebo Janova, kteří zde směňovali zlato, které následně dopravovali do jižní Evropy.
Ať už bylo bohatství Musy Keity I. jakékoliv, jedno je jisté. Mali se díky němu stalo moderním centrem náboženství, vzdělání a obchodu, které v tehdejším světě nemělo obdoby. Památky na toto období je v Africe možné nalézt dodnes.
Zdroje:
