Článek
Nejenom všichni fanoušci sportu, ale dokonce celý svět nyní žije Olympijskými hrami v Paříži. Reklamy s olympijskou symbolikou jsou na každém kroku a každá velká firma chce být s touto událostí spojená. Hry jsou vždy vítanou vzpruhou pro ekonomiku státu, kde probíhají. Dá se říct, že se jedná o sportovní svátek, na který jsou do jisté míry upřeny oči celého světa.
Jenže to, jakou podobu mají dnes Olympijské hry, má pouze pramálo společného s tím, jak se soutěžilo kdysi dávno v Řecku. Samozřejmě svět i sport se neustále vyvíjí a není možné, aby byla podoba této akce neměnná. Jediné, co vlastně zůstalo z dob původních sportovních klání, je název a opakování v intervalu po čtyřech letech.
Olympiáda, tak jak ji známe, má svůj počátek v roce 1896, kdy se konaly první moderní Olympijské hry. Cílem organizátorů bylo obnovit tradici her v moderním kabátě, který by přilákal širokou veřejnost. Na počest historie se první Olympiáda odehrávala symbolicky v Athénách.
A možná právě kvůli rozdílům mezi těmi dříve a těmi dnes bychom si měli připomínat význam, podobu a myšlenku těch původních. Pokud budeme znát historický kontext, tak nás to obohatí a poskytne nám další úhel pohledu na tento sportovní svátek.
Antické hry
Ve starověkém Řecku nebyly Olympijské hry pouze jednou událostí. Šlo pouze o jednu složku Panhelénských her, do kterých patřily ještě Pýthické, Isthmické a Nemejské hry. Ty se konaly v pravidelných cyklech a jako celek trvalo 4 roky, než proběhly všechny události. Každé hry měly své místo a byly zaměřeny na určité božstvo.
Jediné dodnes zachované jsou ty, které probíhaly v Olympii. Ty byly pořádány na počest boha Dia. První zmínka o nich je datována na rok 776 před naším letopočtem. Tehdy se tu sice sportovci sešli a utkali, ale soupeření probíhalo pouze jeden den v jedné disciplíně. Tou byl běh na jedno stadium.
Postupně se však začaly přidávat další soutěže a hry se celkově natahovaly až na celkových 5 dní, které měly v době největší slávy a velikosti v 5. století př. n. l. Tehdy bylo poprvé umožněno účastnit se i sportovcům z jiných než řeckých států. Nejčastější účastníci z jiných zemí byli Egypťané a Syřané. Ve 2. století př. n. l. došlo k ovládnutí Řecka Římem. Hry zachránilo pouze to, že si je římští císaři oblíbili.
Zlom a zánik přichází až se vzestupem křesťanství ve 4. století našeho letopočtu. Došlo k jejich zrušení, které měl na svědomí císař Theodosius. Nejspíše šlo o to, že křesťanům hry připadaly příliš pohanské a nechtěli, aby si nadále získávaly na popularitě.
V čem se soutěžilo
V původní verzi Olympijských her mohli soutěžit pouze muži. Ti během disciplín museli být nazí. Mělo to dva důvody. Prvním bylo předcházení podvodům. Druhý byl prozaičtější a tkvěl v tom, že starověcí Řekové byli fascinováni nahými těly. Nemohli tedy nevyužít možnost pohledu na nahé sportovce.
Sporty byly rozdělené na dvě kategorie, a to bojové a nebojové. Některé sporty se příliš neliší od toho, jak je známe dnes. Jiné bychom dnes nepoznali nebo již vůbec neexistují. Na to, že šlo o připomínku nutnosti udržovat mír, zde bylo poměrně hodně velmi agresivních bojových sportů.
Atleti se utkávali v boxu, který měl jenom lehce rozdílná pravidla. Ruce měli sportovci omotané řemenem a nasazené měli rukavice. Šlo o to dostat svého soupeře k zemi tak, aby se nebyl schopný zvednout. Remíza neexistovala a když uplynul čas, tak se sportovci střídali v přímých úderech na obličej, dokud jeden z nich nepadl.
Nebojových sportů bylo vždy více a většina je na Olympiádě stále. Šlo o běh na různé vzdálenosti, hod diskem a oštěpem. Byl zde i pětiboj. Tuto část Olympiády jsme zachovali a pouze rozšířili o mnoho dalších sportů. Ale drobné rozdíly panovaly i tehdy. Například v Řecku probíhal skok do dálky se závažím.
Některé sporty však úplně vymizely. Například klání trubadúrů. V této soutěži šlo o to, kdo lépe zatroubí na roh. V hodnocení se počítala délka a síla zvuku, který soutěžící vydal. Nebo existovala i disciplína, kde šlo o to běžet oblečený v plné výzbroji. Ta vážila několik kilo a celkově znesnadňovala sportovci pohyb.
Výhra přinesla slávu, ale šlo hlavně o myšlenky
Vítězství v některé ze soutěží přineslo nesmírnou slávu. Nejenom, že atleti s nejlepším výsledkem dostali olivovou ratolest, kterou následně obětovali bohu pro štěstí. V jejich městech a vesnicích jim dokonce byly stavěny sochy na připomínku jejich úspěchu.
O vítězství však tolik nešlo. Ve vnímání Řeků byli totiž vítězi všichni. Bylo to vnímáno tak, že všichni mají štěstí, že místo umírání ve válkách se mohou oddávat sportovním hrám. Mír totiž tehdy i v minulosti byl hlavní myšlenkou celého sportovního světa ve starověkém Řecku.
Zdroje:
