Článek
Mezi lety 872 až 965 nebylo fungování církve tak hladké, jak ho převážně známe v dnešní době. Papež byl sice vlivným církevním hodnostářem, ale jeho role nebyla symbolická jako dnes; patřil mnohem více mezi politiky a panovníky. Ve zmíněných 93 letech se na papežské stolci vystřídalo více než 20 papežů. Mezi lety 896 až 904 byla nová hlava křesťanství volena každý rok.
Do této doby je zasazen i sp
or mezi dvěma svatými muži. První byl Formosus a druhým jeho nástupce Štěpán. Tito dva mezi sebou měli významné mocenské spory a navzájem si křivdili natolik, že Štěpán nechtěl nechat spor být ani po Formosově smrti. Událost nazývaná synoda mrtvých byl soud s bývalým papežem několik měsíců po jeho smrti.
Cesta na vrchol Vatikánu
Formosus se narodil někdy ve druhém desetiletí 9. století v Římě. O jeho životě před tím, než se přidal k církvi, nevíme vlastně nic. Roku 864 byl jmenován kardinálem arcidiecéze římského přístavního předměstí Porto. Už dva roky nato byl jmenován papežovým vyslancem v Bulharsku.
To mu otevřelo cestu do diplomacie, v níž se pohyboval velmi obratně. Jeho diplomatické cesty ho dovedly až do Franské říše, kde se dostal do sporu s tehdejší vládnoucí karolínskou dynastií. Celý spor započal tím, že tehdejšího panovníka Karla Holého pozval Formosus do Vatikánu, aby byl korunován císařem Svaté říše Římské.
To se však nelíbilo franské opozici, hlavně v řadách Karlových příbuzných. Začal tedy tvrdý a krutý boj o moc. Celý spor vyeskaloval až do takové míry, že hrozila invaze do Říma a Formosus rozhodně nechtěl být terčem hněvu. Sbalil tedy své věci, ke kterým přidal i cennosti z klášterů, které vydrancoval, a uprchl do Bulharska.
V Bulharsku byl velmi oblíbený a zdejší panovník ho rád ubytoval. Jenže seznam Formosových přátel tím končil a ve Vatikánu ho chtěli soudit. On však odmítl před tribunál přijít, a byl tedy z církve vyloučen. Mimo jiné byl obviněn z toho, že chtěl zničit celý institut papeže.
Pro mnohé by to znamenalo ještě šťastný konec. Formosus sice přišel o vše, ale alespoň si uchoval svůj život. Nikdo ve Vatikánu ani v celé Evropě nejspíše nečekal, že o tomto církevním hodnostáři ještě někdy uslyší. Jenže opak byl pravdou a Formosus se měl brzy vrátit a pokračovat v zářivé kariéře.
Jeho vyhnanství skončilo smrtí papeže Jana. Jeho nástupce Mauricius I. ho totiž omilostnil a jmenoval ho arcibiskupem. Formosus byl tedy zpět a mohl pokračovat ve svém kariérním růstu, který ho teprve čekal. Po smrti papeže v roce 891 se mu totiž díky jeho vlivu a intrikám podařilo být jednomyslně zvolen novým papežem.
Nelehká vláda
Jenže usednutím na papežský trůn pro Formosa nezačal klidný důchod, na který již v té době měl věk. Naopak, Evropa byla v rozkladu a probíhala řada válek i bratrovražedných bojů o moc. Během celé jeho vlády se dostával do nepříjemných situací. Například když byl donucen jmenovat císařem Widona ze Spoleta a jako spolucísaře jeho syna.
Formosus by totiž na trůnu mnohem raději viděl Arnulfa Korutanského, který byl Widonovým soupeřem. Papež se tedy zapojil do války, ale ve chvíli, kdy to vypadalo, že zvítězí, jeho favorita stihl záchvat mrtvice a tím válka skončila. Formosus byl vystaven bezprostřednímu ohrožení a v roce 896 zemřel. Bylo mu zhruba 80 let a není zcela jasné, zda zemřel přirozeně nebo zda byl odstraněn.
Naštvaný nástupce
Bezprostředně po Formosově smrti došlo ke zvolení papeže Bonifáce VI. Ten však ve funkci vydržel pouhých 15 dní. Jeho nástupcem se stal Štěpán VIII., který nebyl fanouškem Formosa a měl v plánu ukázat, že vůli nového papeže se nedá nijak vyhnout, a to ani smrtí.
V lednu roku 897 do Říma dorazil syn císaře Widona, který se jmenoval Lambert, a spolu se Štěpánem se rozhodli bývalého papeže soudit. Do té doby byl soud s mrtvým papežem něčím velmi raritním a oba hlavní aktéři chtěli vše udělat nezapomenutelným pro všechny své potenciální nepřátele.
Formosovo tělo tedy bylo vykopáno z hrobu a usazeno na jeho bývalý trůn. Bylo to již 7 měsíců po jeho smrti a tělo neslo výrazné známky rozkladu. S tělem bylo nakládáno, jako by bylo živé, a bylo často dokazováno, že mlčení bylo bráno jako přiznání.
Obvinění nebyla ničím novým a vlastně se jednalo o soud, který měl Formosa stihnout ještě během jeho vyhnanství z Říma. Nakonec byl shledán vinným ve všech bodech a jako trest bylo stanoveno, že z těla budou strhány všechny insignie značící, že šlo o papeže, a sám Štěpán mu usekl tři hnijící prsty.
Šlo o prsty, kterými Formosus žehnal, a tím byla všechna jeho požehnání anulována. Také došlo ke zrušení všeho, co nařídil nebo udělal. Následně byl oblečen do otrhaného oblečení nejchudších obyvatel a zakopán na hřbitově pro cizince. To však Štěpánovi nestačilo a tělo bylo opět vykopáno a následně přivázáno ke kameni a hozeno do řeky.
Zdroje:
