Článek
Rugbisté z uruguayského týmu Old Christians Rugby se roku 1972 chystali na přátelský zápas proti chilskému týmu. Soupeř byl kvalitní a jelikož šlo o přátelské utkání, panovala v týmu příjemná nálada. Před tímto zápasem bylo týmu umožněno cestovat letadlem Fairchild patřícím armádě. Cesta se uskutečnila 13. října 1972 a mělo jít o tři a půl hodiny dlouhou rutinní cestu přes Andské pohoří.
Dobrou náladu dokládá i to, že si část sportovců s sebou vzala partnerky i jiné rodinné příslušníky. Na palubě tedy bylo 45 lidí, z toho čtyři členové posádky. Během cesty se však zhoršilo počasí a letadlo muselo provést mezipřistání v chilském městě Mendoza na úpatí pohoří.
Protože se jednalo o stroj patřící armádě, nebylo dovoleno zůstat zde déle než 24 hodin. Tato doba nestačila k tomu, aby se počasí nad Andami zlepšilo, a piloti se rozhodli v cestě pokračovat po trase kolem pohoří.
Turbulence a náraz
Kvůli špatné viditelnosti piloti stočili letadlo příliš brzy a vletěli přímo nad vrcholky hor. Jelikož se zde střetával chladný a teplý vzduch, letadlo se dostalo do turbulencí, které vedly k propadu letové hladiny až k vrcholkům hor, o které stroj zavadil svým křídlem, a katastrofě se již nedalo zabránit.
Jeden z přeživších hráčů, Nando Parrado, popisoval náraz jako silné trhnutí za zvuků skřípání, které způsobilo tření křídla o horninu. Během toho se letadlu utrhl ocas a následně i křídla, a samotný trup dopadl do zasněžené krajiny vysokých hor. Náraz zbrzdil pouze nakloněný svah pokrytý sněhem.
Ze 45 lidí na palubě přežilo přímou nehodu pouze 28. Ti byli uvězněni ve výšce 3600 metrů nad mořem. Mnoho z těch, kteří přežili, bylo v kómatu, ze kterého se probralo pouze pár, a smutná bilance neštěstí se v dalších dnech prohlubovala. Přeživší byli zdrceni ztrátou přátel a členů rodiny, ale to nejhorší je mělo teprve potkat.
Hlad a zoufalství
Deset dní se přeživší udržovali v blízkosti trosek trupu, ze kterého vynosili své mrtvé blízké. Jelikož měl být let pouze krátký, nebyl zde dostatek jídla, které došlo v prvních dnech. Přeživší celou dobu sledovali okolí a očekávali příchod pátrací skupiny, která podle nich měla být již na cestě.
A skutečně byla, protože chilské úřady vyslaly do oblasti pátrací skupinu, ale ta byla kvůli špatnému počasí a neúspěšným výsledkům po 10 dnech odvolána. O tom všem měli trosečníci přehled, protože v troskách bylo funkční rádio, kde se pravidelně dozvídali novinky.
V tu chvíli bylo všem jasné, že buď zemřou, nebo si budou muset pomoci sami. Prvním problémem byla strava a pitná voda. Vodu se podařilo získat rozpouštěním sněhu, a bylo jí tedy dostatek. Skupina se brzy dohodla, že chtějí přežít, a jedinou šancí, kterou mají, je stravování těly svých blízkých. A oni byli odhodláni přežít. Museli však vymyslet, jak se dostat do civilizace.
Nepřízeň osudu pokračovala
Než se však skupina připravila na dlouhou cestu do civilizace, potkala ji další tragédie. Trup letadla byl stržen lavinou, která zabila dalších osm lidí a zbytek uvěznila pod náporem sněhu. Skupině postupně docházel vzduch a kdyby se jim nepodařilo prorazit trup letadla, všichni by zde zemřeli.
Cesta za záchranou
Skupina se zpočátku vydávala pouze na krátké výpravy po okolí, aby zmapovala terén. Díky tomu nalezli ocas letadla a z izolace trubek vyrobili improvizovaný spací vak, který měl sloužit skupině, jež měla vyrazit pro pomoc. Přípravy cesty jim však komplikoval silný vítr, který vytvářel sněhové bouře, i když sníh zrovna nepadal.
Trojice, která se rozhodla, že má nejvíce sil na cestu, o které nevěděli, jak dlouhá bude, vyrazila až 12. prosince, tedy téměř dva měsíce po katastrofě. Jejich prvním cílem byl vrchol nejbližší hory, ze kterého si chtěli ujasnit další plán své cesty. Vše komplikovalo to, že nevěděli, kde vlastně jsou.
I když zpočátku panovaly spory o to, zda se vydat na západ, odkud přiletěli, nebo vyrazit na sever, kde jeden z mladíků viděl čáru v horách, kterou mohla být silnice, nakonec se rozhodli, že cesta na sever by byla příliš riskantní a nejistá, a rozhodli se jít na západ, kde by měli vyjít z hor.
Trvalo to 10 dní a museli překonat trasu vzdálenou 70 kilometrů, než se dostali na farmu, kde jim místní pastevec poskytl pomoc a zalarmoval úřady. Ty ještě ve stejný den, 22. prosince, podnikly riskantní operaci s cílem zachránit přeživší. Ze 45 lidí, kteří byli na palubě letadla, se nakonec podařilo zachránit pouze 16. Prošli si peklem a celý život tvrdili, že kdyby nevzali svou záchranu do vlastních rukou, zemřeli by jako jejich příbuzní a přátelé.
Zdroje:
