Článek
Území, na kterém se dnes rozkládá Česká republika, mělo sice dlouhou historii samostatné existence a některé etapy byly velmi významné, například období Velké Moravy. Jenže v důsledku mocenského vývoje se naše země v roce 1526 dostala do područí Habsburské monarchie, která vytvářela obrovskou říši ve střední, východní a jižní Evropě.
Na trůnu se postupně vystřídalo mnoho císařů a císařoven. I když země Koruny české přičleněním ztratily suverenitu, mnohé jsme i získali. Například Rakušané měli dostatek peněz a technologií, díky kterým se naše území rychle rozvíjelo. Samozřejmě plánem Habsburků nebylo z nás udělat technologickou velmoc, ale zčásti se jim to podařilo.
Císaři totiž nechali velkou část rakouského průmyslu přesunout právě k nám. Bylo to kvůli tomu, aby Rakušané nemuseli pracovat v továrnách a zároveň práce Čechů byla levnější. Sice se z nás stala obyčejná říšská montovna, ale po osamostatnění jsme měli velmi dobrý základ, aby se z 1. republiky mohla stát lokální velmoc.
Někteří Habsburkové byli k Čechům vstřícnější než jiní, situace v říši, zahrnující tolik národností, kolik mělo Rakousko-Uhersko, byla neúnosná. I když se tento státní útvar zhroutil v důsledku následků první světové války, již dlouho před ní na území Čech a Moravy bujela snaha o národní vyrovnání nebo úplnou samostatnost.
Samostatnosti jsme se dočkali v roce 1918 po téměř 400 letech nadvlády Habsburků. Během války, v roce 1916, zemřel císař František Josef I. a nahradil ho Karel I., jenže ten na trůnu vydržel pouze necelé 2 roky. Na rozdíl například od ruské dynastie Romanovců si však členové Habsbursko-Lotrinského rodu zachránili život a jejich potomci jsou tu s námi stále.
Dynastie
Prvním rakouským Habsburkem, který se vydal do světa obyčejných lidí, byl právě poslední císař Karel I. Ten se však trůnu nechtěl vzdát a z Vídně se přesunul na zámek Eckartsau na Moravských polích, který na rozdíl od Schönbrunnu nebyl majetkem státu, ale samotného Habsburského rodu.
Pádu císařství však již nemohl nijak zabránit a vyrazil do exilu ve Švýcarsku. Zajímavé je, že v této cestě mu pomáhal britský král, tedy jeho bývalý nepřítel. Ten totiž nechtěl vidět další výraznou panovnickou rodinu v krvi, jako tomu bylo v Rusku. Karla dokonce do jeho nového bydliště doprovodily britské jednotky.
Nikdy se však nevzdal myšlenky na obnovu svého císařství. Aktivně vyjednával s novými vládci Maďarska, kteří zpočátku byli nakloněni myšlence korunovat Karla opět císařem. Myšlenka byla dokonce schvalována britskými i francouzskými politiky, až do doby, než bylo jasné, že to není reálné. Samotný bývalý císař zemřel již roku 1922 po zápalu plic.
I když monarchie již zanikla, v této rodině se stále dědí titul hlavy rodiny. To podléhá stejným pravidlům jako výběr následníka trůnu, jde tedy o nejstaršího žijícího syna hlavy rodiny. Po Karlovi se jím stal jeho syn Otto von Habsburg. V raném dětství byl připravován na roli katolického panovníka rozsáhlé říše.
Jenže na trůn nikdy neusedl a mohl se tedy věnovat jiným činnostem. Vystudoval sociologii a politologii v Belgii a dále se věnoval práci publicisty. Do Rakouska mu byl zakázán vstup, dokud se oficiálně nevzdal všech nároků na trůn. K tomu došlo až v roce 1961 a Otto přijal rakouské občanství. Hlavou rodiny byl až do roku 2007, kdy se této role vzdal, a zemřel roku 2010 v Německu.
Vystřídal ho jeho nejstarší syn Karel Habsbursko-Lotrinský, panovnickým jménem Jeho císařská a královská Výsost arcivévoda Karel Rakouský, což však používat nesmí. Ten je hlavou rodiny dodnes. Stejně jako jeho otec se zajímá o politickou situaci a na konci studené války se angažoval v tzv. Panevropském hnutí. Dokonce zastával mezi lety 1996 až 1999 post evropského poslance.
Ferdinand Zvonimír Habsbursko-Lotrinský
Karel je sice současnou hlavou rodiny, ale dalším v pořadí je jeho syn Ferdinand Zvonimír Habsbursko-Lotrinský. Ten je u nás v podstatě neznámý stejně jako jeho předchůdci, ale kdyby došlo k obnovení monarchie, šlo by o našeho korunního prince, který by po smrti nebo odstoupení svého otce usedl i na český trůn.
Narodil se v roce 1997 v rakouském Salcburku. Rodina Habsburků si sice neudržela trůn, ale její členové si stále uchovávají tradice spojené s jejich historií. Například různé náboženské akty nepodnikají pouze v Rakousku, ale vybírají si pro ně různé kouty jejich bývalé říše. Například Ferdinand byl pokřtěn v Chorvatsku a jméno Zvonimír odkazuje na chorvatského krále.
Od svých 14 let se věnuje profesionálnímu závodění. Začínal v rakouském týmu Speedworld Academy, za který získal mnoho titulů a výher. Jeho profesionální sportovní kariéra trvá dodnes. Jeho největší doménou jsou závody formulí. Dnes je soutěžícím ve Formule Renault 2.0 NEC.
Když vidíme kult fanoušků, který má britská královská rodina i mimo svou zemi, musíme si uvědomit, že to je způsobeno tím, že ukazují svou lidskou tvář. Podobnou popularitu by si jistě mohl užívat i Ferdinand, protože korunní princ jezdící ve formuli by mohl vzbudit zájem o monarchii u mladých.
Je však pravděpodobné, že kdyby se monarchie udržela, následníkovi trůnu by jistě nebylo umožněno provozovat takto nebezpečný sport. Naštěstí pro Zvonimíra i pro národy připojené k říši monarchie padla. Nikdo se již nemusí zpovídat císaři, který byl téměř neomezeným vládcem a svým rozmarem mohl určovat osudy svých příbuzných i celých národů.
Zdroje:
