Článek
Jaderná elektrárna Zwentendorf je unikátem nejen v Rakousku, ale i v celé Evropě. Jedná se totiž o vybudovanou a plně dokončenou jadernou elektrárnu, která našeho jižního souseda přišla na miliardu eur. Výjimečné na této stavbě je to, že i když byla připravena ke spuštění, nikdy v provozu nebyla.
Stavba vznikla na pobřeží Dunaje u města Zwentendorf, po kterém je elektrárna pojmenována. Kvůli těsnému výsledku referenda o jejím uvedení do provozu však zařízení nikdy nevyprodukovalo žádnou energii. Byla zakonzervována a nyní je jedním z mála míst na planetě, kde si můžeme prohlédnout plně funkční jaderný reaktor.
Plán na její vybudování vznikl v 60. letech minulého století. Tehdy se počítalo s postavením tří stejných elektráren. Ty měly s kapacitou 3300 megawattů zásobovat elektrickou energií až 6 milionů lidí. Elektrárna Zwentendorf měla být vybudována jako první a do provozu měla být uvedena v roce 1976.
Potěmkinova jaderná vesnice
Kromě investice do vybudování samotné stavby bylo investováno i do profesionálního personálu. Budoucí zaměstnanci nejdříve jezdili na stáže do Německa a USA, kde se učili, jak zařízení stejného typu fungují. Od roku 1974 dokonce chodili na směny přímo do Zwentendorfu, kde se chovali, jako by již byla elektrárna v provozu.
Kromě rutinních procesů se připravovali na nejrůznější mimořádné situace. V té době bylo již řídicí středisko plně vybudováno a vše tedy probíhalo přesně tak, jako by již probíhalo štěpení atomů. V roce 1976 bylo vše připraveno a čekalo se pouze na to, kdy bude dodána první várka paliva.
Protesty a referendum
Jenže obyvatelé Rakouska dostali strach. V té době sice již na východě i západě fungovalo mnoho podobných elektráren a bylo to v době dávno před katastrofou v Černobylu. I přesto propukla panika z jaderné havárie a následného zamoření oblasti. Vzedmula se tak vlna protestů.
Rakouský kancléř Bruno Kreisky se nejspíše řídil heslem „hlas lidu je hlas boží“. Nechal tedy vypsat referendum, ve kterém měli obyvatelé země rozhodnout, zda jsou pro spuštění, nebo ne. Jenže vláda udělala chybu a kancléř se rozhodl spojit s osudem elektrárny svou vlastní budoucnost.
Nastala tak schizofrenní situace, kdy mnoho z těch, kteří podporovali jadernou elektrárnu, hlasovalo proti jenom proto, aby se zbavili levicového politika. Naopak mnozí z těch, kteří se účastnili protestů proti elektrárně, hlasovali pro jenom proto, aby udrželi kurz země. Referendum nakonec dopadlo těsně proti.
Nakonec však byli zklamáni téměř všichni kromě těch, kteří byli proti elektrárně nejvíce radikální. Kancléř totiž v čele vlády zůstal, a dokonce svůj post v příštích volbách obhájil. Kdyby tehdy vládní politici nespojovali s elektrárnou svůj vlastní osud, celá situace mohla dopadnout úplně jinak.
Kolem roku 1985 opět probíhaly pokusy o prosazení spuštění, jenže po havárii v Černobylské elektrárně všechny tyto snahy opět skončily u ledu. Ze stavby se tak na dlouhou dobu stal památník souboje mezi jadernou a zelenou energií. Referendum o Zwentendorfu nakonec nasměrovalo Rakousko na cestu obnovitelných přírodních zdrojů.
Prázdnotou nezeje
Samozřejmě velmi ekologicky smýšlející Rakušané stavbu nenechali prázdnou a opuštěnou. Našli pro ni hned několik využití. Tím nejbizarnějším je nejspíše její přestavba na sluneční elektrárnu. Jedná se tak o nejspíše nejdražší fotovoltaickou elektrárnu na světě. Zároveň s tím zde však probíhá i výzkum nových technologií přeměňujících sluneční záření na elektřinu.
Dále tu probíhají naprosto unikátní prohlídky. Veškeré vybavení tu totiž zůstalo původní a lidé si tedy mohou detailně prohlédnout, jak vypadaly jaderné elektrárny stavěné v 70. letech. Navíc díky tomu, že zde nikdy nebyl radioaktivní materiál, je zcela bezpečné prohlédnout si i samotný reaktor.
Jelikož podobný typ elektráren je po celé západní Evropě, míří sem mnoho delegací z jiných zařízení, které se tu učí, jak provádět technické úpravy. Například jaderní inženýři z Německa se zde učili, jak své jaderné elektrárny vyřadit z provozu, aby nedošlo k problémům.
Začátek zelené cesty s uhlím
V současnosti je Rakousko vnímáno jako velmoc v oblasti obnovitelných zdrojů. Stačí přejet hranici a ihned zpozorujeme obrovské množství větrných elektráren, které generují energii. Jenže to, že náš soused nastoupil na cestu zelené energii po odmítnutí jádra, je mýtus.
Ve skutečnosti ihned po zamítnutí spuštění Zwentendorfu přišla vláda s alternativou. Ta spočívala ve vybudování šesti uhelných elektráren po celé zemi. Možná to bylo vnímáno jako bezpečnější, ale se současnou zelenou energií má spalování uhlí opravdu pramálo společného.
Zdroje:
