Článek
Mnozí zaznamenali kauzu otravy školáků na karlovarsku po požití gumových medvídků obsahujících látku HHC. Jenže kdo za tento problém může? Je to stát nebo rodiče, kteří neuhlídali své děti? Možná je to kombinace obojího. Chybu v přístupu k těmto látkám jde totiž hledat u obou klíčových aktérů, kteří na to mají vliv.
Jelikož jde o poměrně novou látku, tak přesné dopady na člověka nejsou zatím známy. Vědci se dokonce ani nejsou schopní schodnout, jestli jde nebo nejde o drogu. Je tím myšleno to, jestli na této látce vzniká závislost.
Mladým lidem odborná neznalost této látky nevadí a stává se z ní mezi nimi trendová záležitost. To nejspíš zapříčiní, že podobných případů hospitalizací bude přibývat. Nejhorší je to, že látka není nijak omezená pro děti a mladistvé. Často se prodává v automatech, kde si je může koupit opravdu každý v jakémkoliv množství.
Například v Rakousku jsou běžné automaty, kde si můžete koupit cigarety, náhražky marihuany a alkohol. Jenže rozdíl je v tom, že když jsem si večer ve Vídni chtěl koupit pivo v automatu, tak to byl velmi složitý proces, kdy byl potřeba občanský průkaz a s ním prokázat svůj věk. Takovéto omezení by pro prodejce bohatě stačilo, jenže stát by musel přistoupit k určení věkové hranice pro takový nákup.
Co je HHC a jeho rozdíl mezi THC
HHC se vyrábí z látky CBD, která se získává z konopí. V podstatě jde o obdobu látky THC, která je psychoaktivní. Tím se řadí na seznam u nás zakázaných drog. Jenže zákazem konopí s obsahem THC se otevírají dveře právě pro nejrůznější syntetické náhražky, které nejsou dostatečně prozkoumané.
Koneckonců, klasické konopí je s lidmi již tisíce let a jeho dopady na zdraví jsou dobře známy, a to jak ve vědecké, tak i laické společnosti. Naopak právě náhražky mohou do budoucna způsobit řadu problémů, o kterých zatím nic nevíme.
Stát selhává
Stát má způsoby, jak takové látky omezit. Jenže akceschopnost připomíná kostru dinosaura, u které se také nejspíš nikdy nedočkáme pohybu. HHC je na trhu již opravdu dlouho bez jakékoliv regulace a zatím pro to nikdo nic neudělal. Jak to, že má stát kapacity na to, aby poslal každého pěstitele konopí do vězení na mnoho let, i když by se jednalo o technické konopí a zároveň toleruje látku, o které prakticky nic neví a účinky jsou podobné?
Vláda má možnost vyrazit dvěmi cestami. Jenže stále již několik let přešlapujeme na této křižovatce. První volbou je legalizace nebo alespoň dekriminalizace klasického konopí, u kterého víme, co čekat. To by vytlačilo tyto náhražky z trhu, a pokud by v prodeji zůstaly, tak jistě pouze okrajově. Popularita těchto látek totiž přímo souvisí s klasickým konopím a jeho účinky.
Druhou cestou jsou represe, kdy by stát tyto látky buď naprosto zakázal, nebo je alespoň věkově omezil. Nedává totiž smysl, aby za stejnou rostlinu chodili lidé nekompromisně do vězení a za lehce upravenou se nic nedělo a mohli si ji pořídit i děti.
Rodiče si musí hlídat své děti
Jenže to, že je tato látka všude k dostání není možné používat jako argument pro alibismus rodičů otrávených dětí. Koneckonců i alkohol si děti mohou objednat naprosto legálně z internetu.
Když jsem minulý týden objednával láhev alkoholu pro svého příbuzného k narozeninám, tak jsem si všiml, jak jednoduché to celé bylo. Jedinou kontrolou bylo, že jsem musel kliknout na tlačítko, kterým souhlasím, že mi již bylo 18 let. Jenže žádnému dítěti ruka neupadne, když na to klikne. Následně jsem si láhev objednal do výdejního boxu a vyzvedl bez sebemenších problémů nebo nutnosti někomu ukazovat občanský průkaz.
Je ale pouhá výmluva rodičů, že problémem je snadná dostupnost. Každé dítě, které chce cokoliv zkusit, si cesty najde. I v době před internetem si mohly děti koupit alkohol buď od prodejce, kterému to bylo jedno, nebo mohli někoho poprosit. O drogách ani nemluvě, ty se ve větších městech dají velmi lehce sehnat třeba na ulici.
Rodiče by tedy měli se svými dětmi hlavně mluvit o tom, co by měly a neměly konzumovat, a jaké následky by to pro ně mohlo mít. Pokud je to ovšem rodičům jedno, tak se pak nemohou divit, že jejich děti končí otrávené v nemocnici. Vlastně měli štěstí, že jejich děti neskončily někde předávkované v podchodě u nádraží.
Zdroje:
