Článek
Rozpoutání agrese proti sousednímu státu, při kterém zemřely již statisíce lidí, je pro většinu světa dostatečným důvodem, aby si nepřáli účast ruských a běloruských hokejistů na mistrovství světa. Jenže jsou i tací, kteří se kvůli tomu celý turnaj rozhodli bojkotovat. Ať na to máme jakýkoliv názor, hlavní slovo má Mezinárodní hokejová federace.
Nejedná se pouze o hokej. Od ruského útoku na Ukrajinu ze svého i běloruského území mají ruští sportovci zákaz na většinu sportovních akcí. Ten byl již v letošním únoru prodloužen i na hokejovou sezónu 2024/2025 a nejspíše i zimní olympiádu v roce 2026. Takže hokejisté nebudou ani na šampionátu ve Švédsku a Dánsku.
Je to z důvodu, že představitelům světového hokeje návrat ruských hokejistů nepřijde přijatelný ani bezpečný. Vhodné to není kvůli vraždění civilistů, které stále probíhá na Ukrajině. Na druhou stranu by bylo velmi obtížné chránit tyto hokejisty, kteří by se teoreticky mohli stát terči útoků.
Dle vyjádření Mezinárodní hokejové federace po únorovém jednání není možné, aby se proti sobě utkali Ukrajinci s Bělorusy. Tento zápas měl proběhnout již letos na podzim v rámci kvalifikací. Bělorusko bylo tedy nahrazeno Maďarskem. Naproti tomu účast ruského týmu by na olympiádě byla stále technicky možná, ale je nepravděpodobná.
Ruští představitelé i hokejisté se sice snaží držet kamennou tvář a tvrdí, že je turnaj nezajímá a stejně by ho bez problémů vyhráli. Jak jsme však viděli v mnoha zápasech letošního turnaje, v hokeji není nikdy nic jisté.
Někteří naši fanoušci se na sociálních sítích vyjadřují úplně stejně, jako většina Rusů. Mnohdy to dokonce vypadá, že by tito lidé teoreticky spíše fandili Rusům namísto našim zlatým klukům. To je za mě velká ukázka jejich kolaborování. Podle mě je totiž spíše pohltila ruská propaganda než sportovní výkony.
Sporné sportovní výkony
Ruské sportovní výkony jsou sice na vysoké úrovní, ale Rusové jsou dobří ještě v jedné oblasti týkající se sportu. Tou je státem organizovaný a podporovaný doping. Ve stínu podvodů ruské výkony blednou, protože nemůžeme mít jistotu, že výsledku bylo dosaženo férovou cestou.
V roce 2015 naplno vyplynula na povrch ruská dopingová aféra obrovských rozměrů. Šokem bylo to, že vše sahalo až na ty nejvyšší místa. Deník New York Post to komentoval tak, že se nejedná o žádné překvapení, že se podvodný režim Vladimíra Putina snaží zlepšit svoji image ve světě právě za pomoci podvodů.
Naproti tomu jsme se z Ruska dočkali naprosto opačné reakce. Místo toho, aby si sypali popel na hlavu a přestali podvádět, tak rozjeli propagandu o tom, že je to snaha o podlomení Ruska. Ruský ministr sportu to dokonce komentoval jako politicky motivovaný útok zvenčí. Následoval trest, který obnášel to, že ruští sportovci nemohli 3 roky nastupovat pod svojí vlajkou.
Trest uplynul a mnozí by doufali, že se Rusové poučili. Jenže image Putinovy říše je pro vedení Ruska přednější než férovost. Proto pokračují dopingové skandály. A dokonce jsou zakázané látky podávány sportovcům již ve velmi mladém věku. To dokazuje to, že jsou přednější výsledky než zdraví mladých sportovců.
Posledním výrazným případem byla dopingová aféra ruské krasobruslařky ze zimní olympiády v roce 2022. Teprve 15 letá krasobruslařka Kamila Valijevová měla pozitivní test na zakázané látky. Pokud někdo podvádí takto systematicky, tak to snižuje i výsledky ostatních Rusů, kteří sice nemuseli podvádět, ale taky pouze nemuseli být odhaleni.
Sportovci musí umět i prohrávat
Ke sportu však nepatří pouze vyhrávání. Pravý sportovec musí umět i prohrávat. A to většina ruských sportovců neumí. Dokázali to na hokejovém mistrovství světa v roce 2015, které se uskutečnilo v Praze.
Tehdy hráli ve finále Rusové proti Kanaďanům. Jasný výsledek 6:1 pro Kanadu byl pro ruské hokejisty natolik zdrcující, že nebyli schopní vzdát hold protějšímu týmu. Většina odešla z ledu ve chvíli, kdy si kanadští sportovci začali přebírat medaile. Když začala hrát hymna, tak již na ledě nestál jediný Rus.
Proč tedy chtít Rusy ve sportu?
Nevidím jediný důvod, proč by neúčast ruských sportovců měla být pro sport ránou. Jejich špičkové výkony blednou ve světle dopingových afér. Zároveň nejsou schopní přijmout prohru. Myslím si, že neschopnost uznat, že byl někdo lepší, patří maximálně do tělocvičny základní školy a ne na světový šampionát.
Ani tyto všechny problémy však nebrání mnoha lidem obdivovat ruský sport. Údajně pouze nechtějí zatahování politiky do sportu. Jenže problém je, že ruský režim využívá sport jako nástroj propagandy, a tím pádem ho sami tahají do politiky. Jsem rád, že to vypadá, že ruský tým nebude ani na příštím mistrovství světa.
Zdroje:
