Článek
Na počátku 30. let minulého století se v Sovětském svazu udál sociální experiment tak hrůzný, že těch pár, kteří ho přežili, mlčelo až do konce 80. let. V době rozsáhlých čistek Stalin a jeho okolí řešili, co udělat s vězni, aby to nebylo příliš finančně náročné. Peněz totiž tento komunistický stát příliš neměl a nemohl si je dovolit investovat do zajatců.
Vznikl proto ambiciózní plán, který počítal se vznikem kolonie pro 2 miliony lidí v oblasti Sibiře. Zde se měli vězni být schopní postarat sami o sebe. Sovětské vedení si od toho slibovalo uklizení nepohodlných, kteří si následně zvládnou získat vše, co bylo nutné k životu.
Jenže zkušební skupina ukázala, že když pošlete kriminálníky, politicky nepohodlné osoby a farmáře nespokojené s kolektivizací na opuštěný ostrov v nehostinné krajině, tak to nedopadne tak, jak si sovětští inženýři představovali. Ve skutečnosti namísto soběstačné kolonie vzniklo město kanibalů, kterého se báli i samotní dozorci.
Na první pohled geniální nápad
Ve 30. letech již existovalo několik pracovních táborů nazývaných gulagy. Sem byli posíláni všichni, kteří se znelíbili režimu a měli to „štěstí“, že na ně nezbyla kulka. Brutální podmínky v těchto zařízeních však Stalina příliš netrápily. To, co mu dělalo starosti, byly vysoké náklady na provoz těchto kolonií.
Dal tedy svým nejbližším spolupracovníkům úkol, aby tento problém vyřešili. A protože chtěli svému vůdci udělat radost, každý zkoušel něco vymyslet. Jenže sovětští pohlaváři, odtržení od podmínek normálních lidí, si nedokázali představit, jak jejich nápady mohou dopadnout.
Stalin nakonec souhlasil s plánem, který vymysleli budoucí velitel NKVD Genrich Jagoda a šéf programu gulagů Matvěj Berman. Ti přišli s nápadem, že je možné přesunout až dva miliony lidí na Sibiř a oni si tam budou schopní vytvořit vše potřebné k životu. Jediné náklady tedy měly být na platy dozorců a na přesun vězňů.
Experiment skončil předčasně
Plán byl schválen velmi rychle a bylo rozhodnuto, že vše bude vyzkoušeno na malém bažinatém ostrově se skupinou 6 tisíc vězňů. Místem, kde si měli „spokojeně“ žít a přijít na chuť komunismu, se stal ostrov Nazino na řece Ob. Hned první problém však byl, že ostrov byl pro tolik lidí příliš malý a nedalo se zde farmařit.
Vybraní vězni nejdříve putovali do táborů u měst Omsk a Ačinsk, kde museli čekat, než vyrazí na svou další cestu. Jenže po týdnech drsné a namáhavé cesty někteří zemřeli, než vůbec dorazili, a ti, kteří přežili, byli v příšerném fyzickém i psychickém stavu. To však nebylo tím nejhorším, co je mělo čekat.
Stovky lidí zemřely hned v prvních dnech kvůli umrznutí. Nejen, že neměli žádné vybavení, ale dorazili sem v tom, v čem byli zatčeni. To znamenalo, že mnozí měli normální městské oblečení nebo rovnou své domácí podle toho, kam si pro ně policisté nebo vojáci přišli.
Jelikož Stalin nechtěl do kolonie příliš investovat a po celém území Sovětského svazu byl nedostatek potravin, spolu s osadníky dorazilo pouze 20 tun mouky. Jenže nic dalšího neměli a nebylo jak mouku zpracovat. Navíc většina vězňů neměla tušení, jak začít s farmařením a situace se tedy den co den zhoršovala.
Celému ostrovu začali vládnout kriminálníci a dozorci, kteří za sebou mnohdy měli také zločinnou minulost. Všechny zásoby tedy měli pod dohledem a určovali, kdo si je bude moci vzít. Když už se nějaký vězeň dostal k mouce, tak to jeho situaci většinou spíše zhoršilo.
Neměl totiž pitnou vodu a musel mouku míchat se špinavou vodou z řeky. To znamenalo, že se mnozí nakazili úplavicí nebo tyfem. Po krátké době se zjistilo, že za strašnou nemoc některých vězňů může právě tento způsob stravy. Proto se někteří snažili jíst suchou mouku, což vedlo k mnoha udušením.
Situace vyeskalovala za méně než měsíc
Brutální podmínky na ostrově vedly k tomu, že se lidé začali uchylovat ke kanibalismu hned během prvního měsíce. Na ostrově vládlo právo silnějšího. Lidé se mezi sebou v podstatě lovili a zabíjeli. V některých případech bylo maso odřezáváno z živých lidí, například z nohou byla odřezávána lýtka.
Na toto neměli žaludek ani ti nejotrlejší dozorci. Proto byl provoz kolonie ukončen po měsíci. Z 6 tisíc lidí byly odvezeny pouze 2 tisíce, další 2 tisíce lidí zemřely. Ten zbytek byl prohlášen za nezvěstné. Jediné štěstí bylo, že se Sověti rozhodli vše nejdříve vyzkoušet na 6 tisících lidech namísto plánovaných 2 milionů.
Zdroje:
