Článek
V pohnuté éře vlády Stalina se Sovětský svaz a s ním i miliony jeho obyvatel zahalily do temnoty a strachu. Politické čistky a nesmiřitelná represe utvářely krajinu hrůzy. Zoufalost a utrpení bylo všudypřítomné, protože nastolený režim byl založen na vládě pomocí strachu. Občané se báli toho, že budou zatčeni kvůli tomu, že se oni sami nebo někdo z jejich okolí znelíbili mocným.
Během masových čistek zmizely tisíce tváří, zatímco represivní opatření pronikla do každého koutu společnosti, kde i náznak nesouhlasu mohl znamenat nevyhnutelný konec. Uměle vyvolané hladomory, včetně tragického Holodomoru, přivedly miliony lidí na pokraj zkázy. Tábory nucených prací pak byly inkarnací utrpení, kde se ztrácela lidská důstojnost a naděje na lepší zítřky.
Za Stalinova života nebylo obvyklé, aby se svět dozvídal o hrůzách tamějších poměrů. Nikdo proto neměl ani ponětí, kdo v pozadí využíval moc pro uspokojování veškerých svých potřeb. Mužem schovávajícím se za Stalinem byl Lavrentij Berija. Na oko se tvářil jako přítel sovětského vůdce, ale ve skutečnosti byl monstrem, který pravděpodobně ani nedokázal mít někoho rád, kromě sebe samého.
Berija se nebál zrazovat přátele a posílat je na smrt jenom proto, aby mohl sám postupovat v hierarchii moci. Nedělalo mu problém posílat tisíce lidí na jatka nebo je naopak ze dne na den propouštět z gulagů podle toho, co pro něj bylo v daný moment výhodnější.
Životní příběh tohoto muže ukazuje, že v diktátorských režimech záleží hlavně na lidech v pozadí. Berija pomocí manipulace a násilí vystoupal až do nejvyšších pater politiky. Zde měl neomezenou možnost ukájet své zvrhlé choutky, čehož využíval, kdykoliv měl příležitost. Byl jedním z nejvíce obávaných lidí v Sovětském svazu.
Počátek kariéry
Narodil se stejně jako samotný Stalin v Gruzii v roce 1899. Pocházel z chudých poměrů a oba jeho rodiče byli rolníci pracující na zemědělské půdě. K bolševikům se přidal už při revoluci jako velmi mladý. Pracoval jako agent tajné policie v rukou komunistů.
Po revoluci vládl v Gruzii blízký přítel Stalina Grigorij Ordžonikidze. Za jeho vlády se Berija vypracoval až na šéfa tajné policie. V této funkci ukázal, že má ideální předpoklady k tomu stoupat v kariérním žebříčku, protože vynikal v lichocení. Z dochovaných dopisů adresovaných Ordžonikidzemu vyplývá, že k němu byl Berija velmi sentimentální. V dopisech píše například o tom, jak mu jejich přátelství dodává sílu k plnění náročných úkolů.
Tento přátelský vztah byl pro Beriju následně ještě užitečnější potom, co byl gruzínský vůdce povýšen do Moskvy. Berija nezaváhal a přitiskl se ke svému příteli ještě více, aby se přes něj dostal až k samotnému diktátorovi. Stalinovi posílal nahromaděné kompromitující materiály na ostatní členy vedení ať už v Gruzii nebo přímo v Moskvě. A Stalinovi bylo úplně jedno, zda jsou tyto materiály pravdivé nebo nikoliv. Tímto způsobem si budoval důvěru a respekt v nejvyšších patrech politiky.
Jenže po čase se Berija rozhodl, že svého přítele a učitele již nepotřebuje. Věděl, že Ordžonikidze dostává dopisy od gruzínských partyzánů, které ignoruje. Tyto písemnosti se mu podařilo získat a předal je osobně Stalinovy. Toho tyto informace rozčílily a Ordžonikidze se propadal v hierarchii Sovětského svazu stále níž a níž, až byl nakonec zastřelen a na jeho původní místo nastoupil právě Berija.
Brutální represe
Neměl strach z páchání násilí ani z přílišné brutality. Dá se říct, že neměl sebemenší problém s tím, že bude mít ruce pokryté krví. Falešná udání i vynucené přiznání postačovalo k tomu, aby Berija rozhodl o trestu, kterým mnohdy byla smrt.
Ve své nové funkci nadšeně plnil veškeré Stalinovy příkazy, aby se dostal do jeho přízně. Dostal na starosti čistky a zatýkání. Na území své domovské Gruzie dokonce sám vedl výslechy, kdy se snažil získat vynucená přiznání k činům, které daná osoba nespáchala. Neštítil se využívat bití ani mučení, a to vše pouze proto, aby naplnil a překonal kvóty na počty zatčených a popravených.
Na jeho kontě z této doby je minimálně 30 tisíc zatčených a 10 tisíc popravených obyvatel. Nezáleželo na tom, zda se člověk nějak provinil nebo ne. Klíčové bylo pouze to, zda Stalin chtěl, aby tekla krev nebo aby se plnily pracovní tábory. Nevyhýbal se ani popravám bezbranných dětí nebo starců.
Zároveň byl schopným agitátorem. Sám propagoval Stalinův režim vždy, když měl příležitost. S tím samozřejmě podporoval i ideologii komunismu. Ačkoliv sám sebe za komunistu nejspíše nepovažoval a často v soukromí o komunismu mluvil ironicky. Na veřejných akcích se mu ale dařilo přesvědčovat lidi o správnosti cesty, kterou se jejich země ubírá.
Berija věděl, že za svůj přepychový život vděčí přízni vládce. Jenže chtěl více, a proto potřeboval, aby stoupal nahoru po pomyslném žebříku moci, na jehož konci byl právě Stalin. Intriky lží a násilí byly ty metody, které používal k dosažení svých cílů.
Stalin a Berija
Berija chtěl, aby byl pro Stalina více než jenom kolega. Usiloval o to, aby ho vnímal jako přítele. Proto se například se svojí ženou starali o matku sovětského vůdce. Po její smrti dokonce zorganizovali pohřeb, kterým Stalinovi plánovali ukázat svoji úctu k jeho rodině a jemu samotnému.
Ani po smrti Stalinovy matky ovšem zájem Beriji o vládcovu rodinu neopadl. Začal zvát jeho děti k sobě do Gruzie. Tam trávily čas s ním a jeho vlastní rodinou. Jenže tyto výlety nenaplnily svůj účel. Stalinova dcera dokonce tyto pobyty u „strýčka“ nesnášela. Byly totiž údajně nudné a příliš nucené.
Berija byl zároveň fotbalistou, a to již od mládí. A moc dobře věděl, že Stalin má tento sport rád. Ať už kvůli svému vlivu nebo sportovnímu nadání se dostal do týmu NKVD Dynamo. Během derby jeho a druhého moskevského týmu předpokládal, že výhra udělá na Stalina dojem. Proto Berija obvinil hvězdy protějšího manšaftu a poslal je do pracovního tábora.
Vše vygradovalo nejspíše nejtroufalejší lichotkou, kterou kdy na Stalina někdo udělal. Berija šel za jedním gruzínským historikem a pověřil ho, aby napsal knihu o bolševické revoluci v Zakavkazku a aby v ní Stalin sehrál klíčovou roli. Historik úkol splnil a Berija byl spokojen až na jednu podle jeho slov drobnou chybu. Vadilo mu jméno autora, které nahradil vlastním. Na Stalina kniha udělala dojem a byla následně masově tisknuta a distribuována mezi obyvatele. Berija byl oslavován jako velký historik a skvělý spisovatel.
První pokus o odstranění
Berijovi metody pro kariérní postup ovšem nebyly ničím výjimečným. Mnoho jeho kolegů se na své posty dostalo právě díky schopnostem vystrnadit nebo zlikvidovat své nadřízené. Proto byla pouze otázka času, kdy se někdo takto pokusí odstranit jeho.
Berija věděl o chystaném spiknutí a také věděl, že pokud nezakročí, bude bez mrknutí oka dalším v řadě na popravišti. Rozhodl se pro riskantní krok a vyrazil osobně za Stalinem. Řekl mu o spiknutí a předložil mu vlastní verzi událostí, té Stalin nakonec uvěřil. Tentokrát vlastní likvidaci unikl a poslal spiklence na popraviště a do pracovních táborů.
Zrůda i v soukromí
Nejenže neměl problém poslat nevinné na smrt v rámci budování režimu. Ke všemu měl i v soukromí sklony k násilí. Některé jeho činy ukazují, jak byl opilý mocí a neštítil se uspokojovat veškeré své potřeby. Jeho nejbližší o něm často následně mluvili jako o naprosto amorálním zvrhlíkovi.
Dle jeho osobního řidiče bylo běžné, že Beriju pomalu vozil Moskevskými ulicemi, kde vyhlíželi dívky. Z počátku Berija pouze nařizoval lustraci dívek a pokud byla možnost, jak ji vydírat, tak ji Berija pozval k sobě. Například, když měla dívka rodinu v gulagu, tak byla nucena uspokojovat Beriju proto, aby se příbuzným nic nestalo.
Následně se neštítil ani unášet ženy rovnou z ulice nebo herečky přímo z natáčení. Odvezl je do svého sídla za městem. Zde je držel někdy i řadu dní a nutil je nejen k pohlavnímu styku, ale i k věcem jako romantické večeře. Když dívka nespolupracovala, byla mučena a následně donucena ke všemu, co si Berija přál.
Strmý pád
Berija jednou v soukromém rozhovoru se Stalinem pronesl, že pokud Stalin zemře, tak on jistě zemře také. A měl pravdu. V době Stalinovy smrti byl v jeho nejužším kruhu, a dokonce se účastnil jednoho z častých Stalinových picích večerů. Byl tedy přímo odpovědný za to, že se Stalinovi nedostalo pomoci.
Sice původně pomýšlel na post vůdce a pokoušel se získat veškerou moc, ale podobné ambice měli i další. Chruščov, další vysoce postavený muž, byl jedním z nich. Právě on způsobil další spiknutí a Berija byl očerněn před ostatními bolševiky.
Byl zatčen ve vykonstruovaném procesu kvůli údajné kolaboraci se západními mocnostmi. Byla to ironie, protože násilník, zvrhlík a vrah stanul před soudem za to, že je západním agentem. I přes svoji snahu opět si naklonit zbytek vedení Sovětského svazu na svoji stranu, svůj osud už nezvrátil. Následně byl zastřelen popravčí četou ve věznici. Tak skončil tento manipulátor, násilník a zločinec. Potkal ho stejný osud, jaký on sám připravil pro tisíce jiných.
Zdroje:
