Článek
Už malým dětem se vysvětluje, že ke starým lidem musíme mít respekt a úctu. Do určité míry je to správné, protože děti se musí naučit, že k seniorům je třeba přistupovat jinak. Často jsou křehčí a slabší než ostatní dospělí. Jenže čím je člověk dospělejší, tím více začíná být nesmyslné, aby měl povinnost projevovat respekt a úctu ke každému staršímu člověku automaticky.
Každý by měl samozřejmě k těm, které nezná, mít určitou míru respektu a úcty, protože neví, o koho se jedná a co má za sebou. Zde však věk nehraje žádnou roli. Člověk si může vysloužit uznání svého okolí už v raném věku, nebo ho naopak nemusí dosáhnout nikdy.
To, že bychom měli projevovat úctu každému starému člověku, vlastně ani nedává smysl. V naší společnosti existují i zlí a špatní lidé – a ti také jednou zestárnou. Zaslouží si zločinci nebo lidé, kteří se celý život chovali nemorálně, respekt jen proto, že dosáhli určitého životního milníku?
Celé to působí dojmem, že existuje jakási kouzelná věková hranice, po které se naše minulost smaže a z každého se stane dokonalá bytost. I senioři však mohou být špatní lidé. Často se argumentuje tím, že senioři byli ti, kteří budovali náš stát. Otázkou ale je, co jiného měli dělat, než zvelebovat svou zemi?
Měli bychom snad být vděční našim předkům za to, že nezůstali na stromech a začali chodit vzpřímeně? Nechci nijak znevažovat jakékoliv zásluhy, ale i lidé dnes svou prací budují ekonomiku a rozvíjejí místo, kde žijeme. Jaký je rozdíl mezi těmi, kteří něco tvořili, a těmi, kteří tvoří nyní?
Navíc mnoho seniorů žádá respekt, ale zároveň mladou generací vyloženě pohrdá. Není výjimkou setkat se se seniorem, který bezdůvodně nadává na mladé. Pokud mluvíme o respektu a úctě, měly by platit oboustranně, a ne pouze jedním směrem.
Vysoký věk není žádný úspěch, ale přirozený vývoj. Pokud je někdo celý život arogantní, zlý nebo ničím nepřispívá, kde by se k němu měl vytvořit respekt? Společenské postavení nebo pozitivní vnímání okolí se nedá nijak vynutit. Automatické připisování úcty někomu bez zásluh není správné.
Stejně jako mezi mladými lidmi je řada nezdvořilých hulvátů, je tomu tak i mezi důchodci. Je také potřeba myslet na to, že mezi seniory je mnoho těch, kteří aktivně prosazovali komunistickou totalitu – například tím, že mlátili lidi obušky po hlavě. Ke každému cizímu člověku bychom měli mít alespoň minimální úctu a respekt, a teprve až ho poznáme, bychom měli na základě získaných informací rozhodnout, jak tohoto člověka budeme vnímat – bez ohledu na to, zda je starý, nebo mladý.
