Článek
S příchodem umělé inteligence se mezi některými lidmi opět začal rozmáhat fenomén s názvem luddismus. To znamená, že se lidé brání příchodu nových technologií ze strachu, že jim stroje vezmou práci a oni skončí na ulici bez peněz a možnosti si nějaké vydělat. Takové obavy jsou pochopitelné, ale pramení z toho, že se lidé bojí změny.
Čím více totiž budeme automatizovat povolání, která vnímáme jako velmi náročná, tím méně lidí bude muset tyto těžké práce vykonávat. Jsou i povolání, která mají velmi špatný vliv na lidské zdraví a kondici. Například hornická práce by mohla být ideálním příkladem toho, že nahrazení lidí stroji má nesporně pozitivní dopad na pracovníky, kteří při každém fárání riskují život.
Jenže luddismus není něčím novým, co by přišlo ruku v ruce s umělou inteligencí. Spíše se tento společenský jev pouze vrátil. První zdokumentované případy lidské nespokojenosti s rozvojem technologií se totiž datují už do 18. století, do období průmyslové revoluce.
Tehdy si lidé nejen stěžovali na příchod strojů zvyšujících efektivitu, ale dokonce se tomu aktivně snažili zabránit, a to někdy i násilnou formou. Během zavádění prvních strojů, které měly zrychlit a zlehčit výrobní proces, byly stroje záměrně poškozovány zaměstnanci, aby dokázali zaměstnavatelům, že lidský faktor je nenahraditelný.
Průmyslová revoluce
18. století je charakterizováno počátkem průmyslové revoluce v Evropě. Lidé se z vesnic přesouvají do měst, kde nastupují do manufaktur a jiných typů továren. Už v té době se snažili průmyslníci proces výroby udělat efektivnější. Roli v tom sice nehrála snaha o zlepšení podmínek pracujících, ale maximalizace jejich zisku.
Každopádně výsledkem bylo obojí: jak navýšení zisků majitelů továren, tak zlepšení pracovních podmínek dělníků. V manufakturách, kde byly jednotlivé výrobní úkony oddělené, se automatizace přímo nabízela. Některé činnosti byly zkrátka snadno nahraditelné stroji.
Největší změny začaly v Anglii, která měla rozvinutý textilní průmysl. V té době byla poptávka po bavlněných látkách na vzestupu a vyvinutí šicích strojů bylo snazší než stavět další a další továrny, do kterých by bylo nutné sehnat tisíce nových dělníků, kteří už nebyli k dispozici.
Dělnické hnutí stroje označovalo za příčinu své bídy, což je minimálně nepřesné, protože za jejich nuzné životy mohli ve větší míře majitelé továren, kteří jim platili minimální mzdy za jejich těžkou práci. Bohužel právě ze strachu ze zaměstnavatelů je pro lidi snazší najít nějaký zástupný problém, do kterého promítnou své obavy.
A právě ve výrobních závodech na výrobu textilu pracoval jistý Ned Ludda. I on se bál, že mu šicí stroje vezmou práci. Ludda se v roce 1779 rozhodl, že rozbité technologie mu práci vzít nemohou, a rozbil svému zaměstnavateli dva šicí stroje. Následovali ho další dělníci, kteří takto vytvořili luddismus – tedy záměrné poškozování technologií ze strachu, že nás připraví o práci. Díky tomu dělníci získali sebevědomí a následně si byli schopni na buržoazii vymoci zlepšení pracovních podmínek. To vedlo až ke vzniku odborů, které mají nepostradatelný význam ve světě práce dodnes.
Práce byla i se stroji
Právě na příkladu toho, že ani po průmyslové revoluci lidstvo nezůstalo většinově na ulici bez práce, si můžeme uvědomit, že ani umělá inteligence většinu z nás nepošle na úřad práce. I když společenské změny přijdou, je pouze na politicích, aby zajistili plynulý přechod k novému průmyslu tak, aby nevznikaly sociální problémy.
Změny ve výrobních procesech v minulosti měly naopak pozitivní dopad na ty nejchudší. Například, čím více a rychleji bylo možné vyrobit bavlněného oblečení, tím nižší mohla být jeho cena.
Výsledky automatizace si můžeme ilustrovat i na příkladu práce na poli. Například v USA každoročně probíhá soutěž ve sklízení kukuřice a nejmodernější stroje zvládají i přes 1600 tun plodiny za 12 hodin. Není představitelné, kolik lidí by bylo potřeba, aby tolik zemědělských produktů sklidili. A není k tomu ani důvod, protože proč bychom se měli celé dny tahat s pytli kukuřice, kterou stroj sklidí za výrazně kratší čas?
Je pravdou, že některá povolání zaniknou v důsledku pronikání umělé inteligence do světa práce a nejen, že zaniknou těžká povolání, ale i řada administrativních pozic, které již nebudou potřeba, aby je vykonával člověk. Jenže pokud se toho budeme příliš obávat, tak opravdu hrozí sociální problémy. Obavy je totiž možné přeměnit na příležitosti. Právě změny, které jsou nyní nastartované, mohou pro lidstvo přinést mnoho pozitivního.
Umělá inteligence by mohla nahradit hlavně armády státních úředníků. Tito lidé, kteří přijdou o práci, by mohli doplnit nedostatek personálu v nemocnicích a sociálních zařízeních. Jenže k tomu, aby vše proběhlo plynule, je nutné, aby se na to společnost i trh práce již začaly připravovat.
Zdroje:
