Článek
Holandsko je zemí známou mnoha věcmi, a jednou z nich jsou lány tulipánů. Dokonce je považováno již 4 století za tulipánovou velmoc. Nyní se prodává 150 druhů a 2 tisíce odrůd této rostliny a pěstitelé se neustále předhánějí v tom, kdo vytvoří zajímavější barevnou kombinaci. Různé pestrobarevné variace jsou samozřejmě dražší než ty obyčejnější, a to v 17. století způsobilo hospodářskou krizi v celém Holandsku.
Ekonomické krize si dokážeme představit všichni, protože se dosud částečně ještě vzpamatováváme z následků pandemie a rozpoutání ruské agrese na Ukrajině. Někdy je však krize způsobena tím, že se v určitém odvětví vytvoří takzvaná bublina. To znamená, že je určitá komodita nadhodnocena a následně její cena prudce klesne, jako například v roce 2008 na nemovitostním trhu.
Něco podobného se stalo v Nizozemsku právě s prodejem cibulek tulipánů. Jednalo se tehdy o největší ekonomické otřesy způsobené spekulováním obchodováním s rostlinou. Celá země byla uvržena do hospodářských problémů, kterým se nyní říká „tulipánová horečka.“
Původ tulipánů
I když jsou nyní tulipány úzce spojené s Holandskem, jejich příchod do Evropy vedl přes Rakousko-Uhersko. První cibulky této rostliny dorazily do Vídně v roce 1554 od tureckého sultána jako dar pro císaře Ferdinanda I. Habsburského. Díky nezvyklému tvaru a možnosti vytváření různých barevných variant se tato rostlina rychle rozšířila po celé Evropě.
Nakonec se jejich domovem stalo právě Holandsko, kde byly ideální podmínky pro jejich pěstování. Začátky však nebyly tak jednoduché a tato rostlina byla pěstována od roku 1594 v amsterdamské univerzitní botanické zahradě. Veřejnost se tehdy o tuto rostlinu příliš nezajímala a velký boom přišel pozvolna.
Dá se říci, že zahradníci oné botanické zahrady odhalili tajemství genetiky dříve než průkopník tohoto oboru Johann Gregor Mendel. Přišli totiž na to, že mohou jednotlivé barevné kombinace křížit a díky tomu vytvářet různé kombinace.
Na začátku 17. století došlo ke zvýšení poptávky právě kvůli různým barevným variantám. Nešlo však pouze o jednobarevné, ale šlechtitelům se dařilo vytvářet i dvojbarevné a žíhané rostliny. V očích veřejnosti se tyto květiny najednou staly doslova módní záležitostí a lidé chtěli mít na předzahrádkách i ve vázách ty nejzajímavější.
Tulipánová horečka
Zpočátku šlo o relativně levnou záležitost. Když se začaly tulipánové cibulky prodávat veřejnosti, byla jedna k sehnání za 1 nizozemský gulden. Jenže tím, jak vznikaly nové a nové varianty, které vždy měly omezený počet cibulek, rostla i jejich cena. Netrvalo příliš dlouho a ty nejžádanější kousky stály i 1000 guldenů.
Obchodníci viděli, že lidé jsou stále ochotní platit i takové sumy. Začaly tedy vznikat tulipánové aukce, kde se lidé předháněli v tom, kdo zaplatí více. Brzy se staly tulipány běžně obchodovanou komoditou i na burze. Celá ekonomika se točila okolo této rostliny a jejího prodeje.
Nikdo si tehdy neuvědomoval, že cena nemůže růst do nekonečna a blíží se ekonomická katastrofa. Samotná vláda tak tento způsob podnikání podporovala. Vznikl například takzvaný „tulipánový zákon,“ který přísně trestal poškození cibulek této rostliny a zaváděl další opatření pro ochranu spekulantů.
Obchodníci dokonce zašli tak daleko, že začaly vznikat kontrakty na rostliny. To znamená, že v jeden moment skoupili velké množství cibulek, aby zvýšili jejich cenu na trhu a následně je s odstupem několika týdnů nebo měsíců vrátili do oběhu za novou cenu, která byla výrazně vyšší než ta původní.
Vrchol krize
Na tisíci guldenech se cena nezastavila. Tulipánová horečka trvala až do roku 1637 a po celou dobu ceny stoupaly. V roce 1624 se ty nejcennější cibulky prodávaly za 1200 guldenů. V roce 1625 to bylo již 3000 guldenů a v roce 1636, těsně před vypuknutím krize, to bylo již 4600 guldenů. Oproti ceně ze začátku století, kdy se cibulky tulipánů začaly prodávat, se jednalo o nárůst hodnoty o 4600 %.
V roce 1637 již bylo v podstatě nemožné pro obyčejné lidi platit penězi. To jim však nevadilo, protože každý chtěl cibulky, které bude moci krátce po nákupu zase prodat a vydělat na tom. Proto mnozí neváhali a prodali své obydlí výměnou za několik rostlin.
Proběhly dokonce naprosto bizarní výměny, kdy lidé výměnou za tulipány dali všechno, co měli. Například za vysoce ceněnou cibulku odrůdy s názvem „Místokrál“ bylo zaplaceno 24 vozů s obilím, 8 vepřů, 4 krávy, 4 sudy piva, 1000 liber másla a několik beček sýra. Za další 3 cibulky byl dokonce vyměněn celý pivovar v Utrechtu.
Potom, co přišel zlom a většina lidí si již nemohla dovolit koupit další cibulky a spekulanti ty své tedy nemohli prodat, začal úpadek a tisíce lidí zbankrotovalo. Dopady pocítilo celé nizozemské hospodářství a někteří přišli až o 90 % celoživotních úspor. Jednou z obětí byl i slavný malíř Rembrandt van Rijn, který nejenže prodělal značné peníze na spekulacích, ale zároveň nikdo neměl dostatek peněz, aby nakupoval jeho díla.
Zdroje:
