Článek
Městečko Balčik je na severním pobřeží Černého moře. Leží 52 kilometrů od mezinárodního letiště ve Varně. Nejvíc známé je díky stejnojmennému paláci. Ten nechala vybudovat mezi lety 1926 až 1937 rumunská královna Marie. Jako součást areálu byla vytvořena i rozsáhlá botanická zahrada.
Celé městečko i s palácem a botanickou zahradou bylo v nabídkách na výlety na hotelové recepci. Díky tomu, a také díky blízkosti města, to od našeho resortu byla první volba. Rozhodli jsme se ovšem vyrazit do města sami místo toho, abychom se přidali ke skupině turistů.
Začátek výletu
Jelikož jsme nechtěli celodenní výlet, ale pouze půldenní, tak jsme se u nás v hotelu stihli naobědvat. Následně jsme se domluvili s paní na recepci, aby nám zavolala taxi. To nás do půl hodiny vyzvedlo a vyrazili jsme na cestu vzdálenou přibližně 15 kilometrů.
Taxikář nás dovezl na místo, kde nám řekl, že nás za 5 hodin bude čekat. Při představě, že budeme mít takto omezený čas, nás prvně mrzelo, že jistě nestihneme vše. Nakonec se ukázalo, že vůbec na škodu.
Vystoupili jsme v centru městečka na rušné křižovatce. Na jednu stranu byla botanická zahrada a na druhou několik obchodů. Kvůli strachu, abychom stihli vybrat suvenýry jsme vyrazili prvně do obchodů. V nich měli klasické památeční předměty jako jsou magnetky, hrníčky a otvíráky s fotkami a nápisy. Také tu měli velký výběr tradičních výrobků z růží - od kosmetických výrobků po různé sladkosti. Vše bylo za lepší ceny než v rezortu, tak jsme zajásali.
Botanická zahrada
Do botanické zahrady vedla jakási promenáda od centra města. Jakási promenáda píši proto, že spíše připomínala tržnici s nekvalitním oblečením podobnou brněnskému podchodu pod hlavním nádražím. I přes to zde bylo několik okének se zmrzlinou, která byla vážně výborná.
Najednou jsme byli zastaveni pánem v reflexní vestě, který nás poslal k prodejně vstupenek. Po jejich zakoupení jsme prošli vchodem, ale situace se za chvíli zase opakovala. Ušli jsme 15 metrů a tam stál další pán v reflexní vestě požadující vstupenky. Jelikož nikdo ze zaměstnanců neuměl anglicky, tak bylo velmi obtížné dozvědět se, že dál se pokračuje k zámku, kam jsou potřeba lístky zvlášť. Rozhodli jsme se, že si je zakoupíme případně později, až si projdeme zahradu, kvůli obavě z nedostatku času.
Byli jsme nasměrováni do boční uličky z hlavní cesty, kudy se jde do zahrady. Ta byla vrstvená kaskádovitě od zámku stojícího na kopci až po pobřeží. V prvním patře, které jsme navštívili byly stovky kaktusů. To by mohlo být zajímavé, kdyby nebyly všechny stejné. Doslova 2. největší zahrada byla vytvořena pouze proto, aby byla velká. Posléze jsme objevili první háček, byl skoro podzim a nikdo nám neřekl, že za stejný peníz jako na jaře neuvidíme vůbec nic. Místo rozmanitých druhů rostlin zde byla každá rostlina vysázena po desítkách kusů na jednom místě.
Celková údržba zahrady byla strašná. Většina rostlin byla oschlá a opadaná. Nejsem žádný estetik, ale předpokládal jsem, že zde bude anglický trávník a precizně zastřižené rostliny. Bohužel vše připomínalo spíše divočinu než botanickou zahradu. To samozřejmě nemuselo být nutně špatně, ale i některé stromy vypadaly, že bez alespoň drobné péče brzy uschnou. Nejvíc živě vypadající byly řasy, kterými byly ucpány zavlažovací kanály.
Samozřejmě v botanické zahradě nebylo vše škaredé. Bylo zde několik krásných výhledů na moře a množství míst ideálních na fotky, jako například řada vodopádů. Nejhezčí místo bylo těsně před pláží, kde byl opravdu velký záhon růží. Na ten lákaly veškeré agentury pořádající zájezdy. Jenže jak už jsem zmínil, byl téměř podzim a skoro všechny byly odkvetlé. Proto jsme rychle prošli okruh, palác jsme ani nezkoušeli a hnali se na do městečka a na pláž, která jsme mysleli, že nás spasí.
Výlet po městečku Balčik
Jenže městečko přesně odpovídalo úrovni zahrady. Bylo staré, a to ne ve smyslu historické, ale spíše rozpadlé a zašlé. Na ulicích byl odpad a opravdu zarážející počet mrtvých zvířat. Celkově ve zbytku města nebylo vůbec nic zajímavého.
Poslední hodinu jsme strávili na hezké zahrádce restaurace, která byla vystouplá do moře. Z ní jsme se vydali na místo srazu s taxikářem a po cestě nakoupili předem vybrané suvenýry. Taxikář byl k naší úlevě na místě dříve, a tak jsme se mohli vrátit na hotel z tohoto otřesného výletu.
Zdroje:
