Článek
Je to jedna z nejčastějších vět, které slyší poradci v intervenčních centrech. Někdy ji říká žena, která poslední tři roky předem promýšlí, v kolik se vrátí domů a jak to zdůvodní. Někdy muž, kterému partnerka kontroluje telefon a výplatu. Skoro vždycky ji říkají lidé, kteří přišli až po několika letech, a to s omluvou, že vlastně nevědí, jestli sem patří.
„Nikdy mě neuhodil.“
Ta věta funguje jako vstupenka, kterou nemáte v ruce. Pokud na vás nikdo nevztáhl ruku, nemáte podle vlastního přesvědčení právo mluvit o násilí. Smíte mluvit nanejvýš o složitém vztahu. O krizi. O tom, že to spolu prostě nemáte jednoduché.
Od 1. července 2025 s tímhle argumentem český právní řád nesouhlasí. A stálo to za povšimnutí víc, než kolik se mu ho dostalo.
Tři dveře místo jedněch
Zákon č. 78/2025 Sb. vložil do občanského zákoníku paragraf 3021. Jde o vůbec první výslovnou definici domácího násilí v dějinách českého práva.
Do té doby ji tu nikdo neměl. Pojem se sice vyskytoval v deseti různých právních normách, ale nikde nebyl vymezen. Policie, soudy, intervenční centra i neziskové organizace si ho vykládaly po svém, což v praxi znamenalo, že typově stejný případ dopadl v jednom kraji jinak než ve druhém, a někdy dokonce jinak na dvou odděleních téhož úřadu.
Podstatné je, jak je definice postavená. Domácím násilím se rozumí násilné jednání vůči oběti v jakékoli formě, při kterém zpravidla dochází ke zneužívání moci nebo nerovného postavení, a kterým:
- bylo nebo mělo být neoprávněně zasaženo do její tělesné integrity,
- bylo nebo mělo být neoprávněně opakovaně nebo vážně zasaženo do její duševní integrity, svobody nebo důstojnosti, zejména v intimní oblasti, do její vážnosti, cti nebo soukromí,
- nebo byla vážně ohrožena či narušena její schopnost uspokojovat základní potřeby své nebo členů společné domácnosti.
Zákonodárce postavil tři dveře, ne jedny. Fyzický útok je jen jedna z cest. Opakované zasahování do duševní integrity, svobody a důstojnosti je cesta samostatná a rovnocenná, která k platnosti nepotřebuje žádnou modřinu. Třetí dveře pak pokrývají to, čemu se říká ekonomické násilí, tedy odříznutí od peněz a základních potřeb.
V praxi to znamená, že systematické ponižování, gaslighting, izolace od rodiny a přátel, kontrola telefonu a komunikace, sledování, vyhrožování odchodem nebo dětmi či omezování přístupu k účtu už nepotřebují doprovodný fyzický incident, aby zapadly do zákonné definice.
Co se změnilo, když odhlédneme od slov
Definice sama o sobě nikoho nechrání. Zákon k ní ale připojil několik velmi konkrétních věcí.
Vykázání se prodloužilo z deseti dnů na čtrnáct. Rozdíl mezi deseti a čtrnácti dny zní administrativně. Pro člověka, který v té pauze shání právníka, bydlení a odvahu, je to jiná situace, protože do lhůty se vejdou dva víkendy a dva plné pracovní týdny na jednání s úřady.
Policista musí při vykázání odebrat vykazované osobě zbraň. Dříve to bylo na uvážení.
Soud musí při vypořádání společného jmění manželů přihlédnout k tomu, že se jeden z manželů dopouštěl domácího násilí. Podíly tedy nemusí být poloviční. Jde o zásah do jednoho z nejzakořeněnějších principů rodinného práva a v majetkových sporech může znamenat víc než jakákoli deklarace.
Oběti získaly v přestupkovém řízení práva podobná těm, která mají zvlášť zranitelné oběti v řízení trestním. Právo na doprovod důvěrníkem a na opatření, aby se nemusely s násilnou osobou setkat. Značná část případů domácího násilí totiž nikdy nedosáhne trestní roviny a končí právě u přestupku, kde oběť dosud stála prakticky bez ochrany.
Od ledna 2026 nelze v případech domácího násilí nařídit mediaci. Tenhle bod je z praktického hlediska možná nejpodstatnější. Mediace předpokládá dva rovnocenné partnery, kteří hledají kompromis. Ve vztahu, kde jeden roky pracoval na tom, aby druhý pochyboval o vlastní paměti, žádná rovnocennost není. Nutit oběť k jednomu stolu s agresorem znamenalo dávat mu poslední kolo té samé hry, tentokrát s razítkem soudu.
Čísla, která zákon nezmění
Rozsah problému ukazují dvě sady dat a obě stojí za pozornost.
Podle výzkumu agentury STEM z ledna 2026 se tři procenta dospělých v Česku v posledních dvanácti měsících bála jít domů. V přepočtu na populaci jde zhruba o 260 tisíc lidí. Osobní zkušenost s partnerským domácím násilím uvádí 17 procent dospělých, u žen asi 22 procent, u mužů kolem 12 procent. S kontrolujícím jednáním se osobně nebo v rodině setkalo 18 procent lidí, s psychickým násilím 25 procent.
Zajímavější než souhrn je ale rozložení podle věku. Nejvyšší podíl osobní zkušenosti nehlásí ani nejmladší, ani nejstarší respondenti, ale lidé mezi 30 a 44 lety, kde ji uvádí 22 procent. U lidí nad 60 let je to 11 procent, což autoři výzkumu vysvětlují mimo jiné tím, že starší generace vyrůstaly v době, kdy se o domácím násilí nemluvilo a část jeho projevů se považovala za normální součást soužití. Jinými slovy: nižší číslo nemusí znamenat méně násilí, ale méně ochoty pojmenovat ho.
Druhá sada čísel pochází z policejní a úřední statistiky. Podle vládního akčního plánu je v Česku každý rok z domova vykázáno téměř 1 300 násilných osob, policie ročně řeší více než 500 případů týrání osoby žijící ve společné domácnosti a orgány sociálně-právní ochrany dětí registrují asi 2 500 případů domácího násilí v rodinách, kde vyrůstají děti.
Postavte ta čísla vedle sebe. Dvě stě šedesát tisíc lidí, kteří se bojí jít domů, proti třinácti stovkám vykázání. Rozdíl mezi těmi řády není chyba v měření. Je to popis toho, jak malá část případů se vůbec dostane k někomu, kdo má pravomoc zasáhnout.
Co zákon neudělal
Tady je potřeba být přesný, protože kolem novely se rychle nabalilo dost nepřesností.
Definice je občanskoprávní, nikoli trestní. Nevznikl žádný nový trestný čin „psychické domácí násilí“. Trestní rovina se dál řeší přes existující skutkové podstaty, typicky týrání osoby žijící ve společném obydlí nebo nebezpečné pronásledování. Kdo očekával, že od července 2025 půjde podat trestní oznámení na gaslighting, bude zklamán.
Novela tedy není pouta navíc. Je to kompas. Určuje, jak mají všechny instituce v zemi jev pojmenovat a rozpoznat, a promítá se do civilního, přestupkového a rodinného práva. To není málo, ale je to něco jiného než trestní represe.
A především: zákon nikoho neosloví jako první. Nepodá to za oběť, nezavolá, nenapíše první větu.
Co přijde z Bruselu
Souvislost, která v české debatě většinou chybí.
Senát v lednu 2024 po téměř sedmihodinové rozpravě neschválil ratifikaci Istanbulské úmluvy. Pro souhlas bylo 34 ze 71 přítomných senátorů, ke schválení chyběly dva hlasy. Česko tak patří mezi menšinu zemí, které dokument podepsaly, ale neratifikovaly. Debata o úmluvě zůstává v české politice vyhroceným tématem a rozděluje ji napříč stranami.
Nezávisle na tom přijala Evropská unie v květnu 2024 směrnici 2024/1385 o boji proti násilí na ženách a domácímu násilí. Ta zavádí vymezení některých trestných činů, zejména v oblasti kybernetického násilí, posiluje ochranu a podporu obětí a rozšiřuje platnost zákazů přiblížení na celou Unii. Lhůta pro její transpozici uplyne 14. června 2027 a vztahuje se i na Česko.
Následujících osmnáct měsíců tedy bude o tom, jak se směrnice promítne do českých zákonů. Loňská definice je v tomto ohledu spíš první kapitolou než tečkou.
Práce jako jediné místo mimo dosah
Existuje jedno místo, kam kontrolující partner většinou nedosáhne. Ovládá domácnost, telefon a často i peníze, ale pracoviště mu zpravidla uniká.
Jak to vypadá v číslech, ukázal průzkum mezi signatáři Charty proti domácímu násilí, zveřejněný Úřadem vlády v prosinci 2025. Odpovědělo 2 076 lidí, osobní zkušenost s domácím násilím uvedlo 699 z nich, tedy 38 procent žen a 18 procent mužů. Nejčastější formou bylo ponižování a nadávky, které hlásilo 70 procent obětí, následované kontrolujícím chováním u 39 procent, fyzickým násilím u 38 procent a sexualizovaným násilím u 22 procent. Přes 70 procent obětí zažívá tři a více forem současně.
A jedno číslo, které stojí za pozornost personalistů: 90 procent dotázaných očekává, že zaměstnavatel bude lidem s touto zkušeností podporu aktivně nabízet. Nikoli mít ji schovanou v intranetu.
K chartě se za dva roky připojilo 65 zaměstnavatelů včetně státních institucí a vznikla síť více než 160 vyškolených ambasadorů, tedy důvěrných kontaktních osob přímo na pracovištích. Není to terapie a nemá být. Je to člověk, který ví, kam poslat dál, a hlavně neřekne „nepřeháněj“.
Jak se pozná vzorec
Zákon nerozeznává jednotlivou větu, ale vzorec chování. Proto se vyplatí ptát se na vzorec.
Musíte pravidelně obhajovat běžná rozhodnutí, tedy nákup, návštěvu rodičů nebo čas příchodu domů? Přemýšlíte víc nad tím, co řekne partner, než nad tím, co cítíte sami, a stalo se z toho automatické nastavení? Zúžil se váš okruh lidí, ne dramaticky, ale postupně? A končí každý nesouhlas pocitem viny nebo eskalací?
U poslední otázky stojí za to se zastavit. Pokud každý nesouhlas skončí špatně, nejde o rozdílné názory. Jde o výuku, že nesouhlas se nevyplácí. A ta se člověk naučí rychle.
Jedna kladná odpověď je téma na přemýšlení. Tři a víc je téma na rozhovor s někým mimo ten vztah.
Ticho přestalo být soukromou záležitostí
Roky se násilí v blízkých vztazích posuzovalo hlavně podle toho, co po sobě zanechalo na těle. Co zůstalo v hlavě, spadalo do kategorie soukromých problémů, které si má člověk vyřešit sám nebo je aspoň neroznášet mezi lidi.
Od července 2025 to má stát černé na bílém. Opakovaný zásah do duševní integrity a důstojnosti je násilí. Ne jeho měkčí verze, ne předstupeň toho pravého.
Zbývá ta nejtěžší část, kterou žádná novela nevyřeší. Někdo to musí vyslovit nahlas poprvé. U kuchyňského stolu, kolegyni u kávy, lékaři, psychologovi.
Zákon dal té zkušenosti jméno. Vyslovit ho musí lidé sami.
Kde hledat pomoc
Nonstop a bezplatně funguje Linka pomoci obětem kriminality a domácího násilí na čísle 116 006. Přehled dalších míst pomoci včetně intervenčních center ve všech krajích vede Bílý kruh bezpečí na webu domacinasili.cz. Při bezprostředním ohrožení volejte 158 nebo 112.
Zdroje:
zákon č. 78/2025 Sb. a § 3021 občanského zákoníku; tiskové zprávy Úřadu vlády ČR z 29. 5. 2024 a 26. 2. 2025; Advokátní deník, 1. 7. 2025; výzkum agentury STEM, leden 2026 (analytička Kateřina Duspivová); Akční plán prevence domácího a genderově podmíněného násilí na léta 2023 až 2026; průzkum mezi signatáři Charty proti domácímu násilí, Úřad vlády ČR, prosinec 2025; hlasování Senátu Parlamentu ČR ze 24. 1. 2024; směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1385.
