Článek
Příběh vzniku Sluneční soustavy začíná přibližně před 4,6 miliardami let, kdy se obrovský oblak plynu a prachu známý jako mlhovina začal hroutit pod vlastní gravitací. Mlhovina se při svém kolapsu začala otáčet a vytvořila zploštělou diskovou strukturu.
Tlak a teplota rostly, až se v centru disku vytvořila protohvězda. Z této protohvězdy se nakonec vyvinulo Slunce, ohnisko Sluneční soustavy. Kolem protohvězdy se začaly srážet a spojovat malé částice prachu a plynu, čímž vznikaly větší a větší objekty známé jako planetesimály.
Jak se tyto planetesimály zvětšovaly, začaly působit vlastní gravitační přitažlivostí, přitahovaly další hmotu a ještě více se zvětšovaly. Největší z těchto planetesimál, včetně Země, Marsu a Jupiteru, se nakonec vyvinuly v planety, které známe dnes.
Na druhou stranu vývoj Sluneční soustavy nebyl plynulý a stálý proces. Na této cestě docházelo k mnoha srážkám a perturbacím, jejichž výsledkem byl vznik menších objektů, jako jsou planetky a komety. Tyto objekty nám mohou poskytnout informace o podmínkách a událostech, které existovaly v raných fázích vývoje Sluneční soustavy.
Počítačové simulace, pozorování jiných hvězdných soustav a zkoumání meteoritů a dalšího vesmírného odpadu - to vše vědci využívají k pochopení vzniku Sluneční soustavy. Na základě těchto výzkumů vzniklo několik teorií o vzniku Sluneční soustavy.
Jednou z nejčastěji přijímaných hypotéz je mlhovinová teorie, která tvrdí, že Sluneční soustava vznikla z oblaku plynu a prachu. Mnoho problémů však zůstává nevyřešeno, například proč jsou některé planety kamenné, zatímco jiné jsou plynní obři, a proč jsou dráhy některých planet skloněné.
Vznik Sluneční soustavy, od oblaku plynu a prachu až po důmyslnou soustavu planet a planetek, byl složitý a dynamický proces, který se stále snažíme pochopit. Jak budou vědci pokračovat ve zkoumání Sluneční soustavy a dalších hvězdných systémů, možná se nám podaří vyřešit záhady našeho vesmírného původu.
