Článek
Začátkem června v pražské restauraci Na Mělníku proběhlo setkání, na němž diskutovali mladí konzervativní influenceři: Adam Šejna z projektu Restart Česko, instagramerka Nikol Valdská a slovenská blogerka Lívia Pavlíková. Akci moderoval František Kubásek, který ji streamoval (přenášel živě) na svém youtubovém kanále. V médiích se zdůrazňovaly především antisemitské narážky Pavlíkové spojované s extremismem a přítomnost Kubáska a Šejny, kteří jsou zaměstnanci Ministerstva životního prostředí vedeném Igorem Červeným (Motoristé sobě).
Mohlo by se zdát, že kromě účasti zaměstnanců ministerstva není téma ničím zajímavé. Ovšem jen pokud neznáme kontext. Kdo jsou tito influenceři? A jaké názory zastávají?
Čas na restart
V posledních několika týdnech si vysloužil pozornost médií mladý pravicově konzervativní influencer a čerstvý maturant Adam Šejna. Příčinou této pozornosti bylo jeho nové zaměstnání na Ministerstvu životního prostředí. Získat práci v takto mladém věku na ministerstvu, a ještě s možností spolupracovat se svým politickým idolem (Filipem Turkem) je pro Šejnu dozajista splněný sen. Mediální pozornost rozhodně také, konec konců je to influencer, který chce nejen mladé přivést ke konzervativnímu smýšlení. Co si pod tím představit?
Na Kubáskově streamu mluvil zřídka a ani z toho se nedá nic vyčíst. Pro naše potřeby tedy budeme vycházet z Šejnovy debaty s Timem Kožuchovem. Hned v úvodu se dovídáme o zajímavé pojítku mezi motoristickými politiky a Šejnou: velice rádi provokují, což ostatně platí také o jeho přátelích ze streamu.
Že se zřejmě nejedná o obyčejného konzervativce lze vyvodit z jeho vzhlížení k Andrewu Tateovi, např. v tomto příspěvku, čímž poněkud zaskočil i své věrné fanoušky. Asi při tom vycházel ze své filosofie, že se snaží na lidech hledat to nejhezčí.
„Nejsem rasista, jsem statistik“
Co se provokace týče, občas je stejně jako u Motoristů obtížné určit, co a nakolik myslí vážně. Šejna vyvolal pobouření svým výrokem, že chce bílou Evropu. V debatě na Kožuchovovu přímou otázku, zda je rasista, nepřekvapivě odpověděl, že nikoliv. Málokdo se k těmto či podobným názorům otevřeně přizná veřejně. Svou definici rasismu popsal následovně (drobně stylisticky upraveno): „Rasismus se bere něco jako buď když dáváš jednu rasu nad ostatní bezdůvodně nebo jednu rasu dáváš pod všechny ostatní bezdůvodně.“ Všimněte si onoho slova „bezdůvodně“. Proč ho použil? Co tím myslel? Znamená to, že pokud existuje důvod, lze sestavit rasovou hierarchii? Jen o chvíli dříve citoval svůj příspěvek, v němž jako provokaci řekl: „Nejsem rasista, jsem statistik.“
Bez ohledu na tyto detaily jeho definice pokrývá pouze vědecký rasismus. Ačkoliv, jak později uvidíme, ani zde si nemůžeme být zcela jistí. Není zahrnuta xenofobní složka rasismu ani předsudky a stereotypy. V minulosti se například u obyvatel židovského původu zdůrazňovaly jejich obličejové rysy, vliv a zejména bohatství, respektive hamižnost a nenasytnost. Dnes se u uprchlíků zdůrazňuje jejich náboženské vyznání a kultura. Člověk ani nemusí být praktikující muslim, stačí, když má arabské/muslimské jméno, aby byl podezřelý. A někdy dokonce stačí, když je zkrátka jenom uprchlík, ať už je odkudkoliv.
Po definici rasismu se Šejna letmo zmiňuje o vztahu inteligence a IQ. Z jeho slov je patrné, že má na mysli knihu Charlese Murraye a Richarda Herrnsteina The Bell curve, která se zabývá souvislostí mezi inteligencí a životní úrovní v USA. Zjednodušeně řečeno tvrdí, že vyšší IQ člověka předurčuje k lepšímu životu, což je zároveň dáno do jisté míry dědičně. Z jejich výzkumu vychází, že lidé asijského původu jsou inteligentnější než potomci evropských přistěhovalců a ti zase převyšují Afroameričany.
Potíž je v tom, že autoři vycházeli ze zdrojů, za nimiž stála mimo jiné nadace Pioneer Fund, která je známá pro své názory založené na vědeckém rasismu. Zajímavostí je, že v USA pomáhala s distribucí nacistického propagandistického filmu Erbkrank (Vrozená nemoc), což byl jeden z jejích prvních projektů. Naštěstí, jak sám Šejna zdůraznil, si u vědeckých prací zjišťuje, kdo za nimi stojí, takže i v tomto případě určitě zná všechny souvislosti.
Co je to vědecký rasismus?
Někdy se též nazývá biologický rasismus, rasová věda nebo rasový realismus. Jde o sérii zdiskreditovaných pseudovědeckých přesvědčení, že lidstvo lze z hlediska biologie rozdělit do samostatných podskupin nazývaných rasy. Ty jsou podle zastánců od sebe geneticky odlišné, což je spojeno s mírou vyspělosti, a tedy „zkoumáním“ rasové nadřazenosti. Souvisejícím pojmem je eugenika, rovněž zdiskreditovaný obor, který si kladl za cíl zlepšit genetickou kvalitu lidstva. Tyto myšlenky sloužily k ospravedlnění diskriminace a nenávisti. K jejich definitivnímu zavržení došlo po konci druhé světové války.
Běloši v ohrožení
Podobných podivně znějících popisů Šejnových názorů je v debatě ještě několik. Například řekl, že bílá populace vymírá. Co přesně to pro nás znamená a proč bychom se toho měli bát, ale neřekl. Ani nezmínil příčiny. Celkové vyznění trochu připomíná tzv. white genocide (bílá genocida), nebo white replacement (bílé nahrazení), případně white extinction (bílé vyhynutí). Jde o konspirační teorii, které vychází se starší, francouzské „grand remplacement“ (velké nahrazení). Tato přesvědčení vychází z bílého nacionalismu, pannacionalistické rasové představy. Více se o konspirační teorii a rozpoznání jejich zastánců můžete dozvědět například zde.
Zdá se, že se Šejna hlásí k umírněné podobě bílého nacionalismu. V debatě se přihlásil ke všem základním atributům: důraz na vymírání bílé populace a naléhání na zvýšení porodnosti, odpor k míšení kultur, zachování bílé civilizace a nutnost udržet bílou majoritu tam, kde je v současnosti ohrožena. K tomu lze ještě přičíst nativismus, který lze volně přeložit jako „naši lidi“, což je politický rys vlastní pravicovým populistům, co jich po světě je. Ten se navíc hezky doplňuje s welfare/sociálním šovinismem, v tomto případě výhodami sociálního státu jen pro domácí obyvatelstvo a utkvělé představě, že uprchlíci ve velkém zneužívají nabízenou pomoc.
Šejna se také hlásí k etnopluralismu (oddělené, ale rovnocenné etnokulturní regiony), což je ze všeho doposud uvedeného nejméně problematická část jeho světonázoru. Xenofobie zůstává záhadou. I přes odpor k migraci ji do určité míry toleruje a z jeho vyjádření nebyla patrná otevřená nenávist. Na druhou stranu používá klasickou obezličku „ne všichni ze skupiny XY jsou špatní, dokonce mám mezi nimi i přátele“, což zní, že jsou spíše výjimkou potvrzující pravidlo než důkaz proti xenofobii. Zároveň připouští, že by o těchto otázkách měl rozhodovat lid a následně realizovat stát, což mu Kožuchov vytýká jako levicovou centrální politiku. Šejnův postoj tak otevírá cestu radikálnějším přístupům.
Celkově vzato se Šejnovy názory silně podobají myšlenkám Identitárního hnutí, které je příbuzné americkému internetovému hnutí alt-right.
Kotleba v sukni
Lívia Pavlíková byla na streamu hlavním řečníkem. Přenos trval něco málo přes hodinu a žádné převratné myšlenky na něm nepadly. Přesto zaznělo několik zajímavých výroků, ale o těch zase někdy jindy. Stejně jako v případě Echa 24 účastníci zesměšňovali hrozbu pravicového extremismu. Specificky Pavlíková se za označení extremistka dokonce cítila hrdá. Těžko říct, zda je to kvůli provokaci nebo tím potvrzuje svou identitu.
Jedna myšlenka ale stojí za zmínku. Podle Pavlíkové se mainstreamová média řídí pravidlem, že s fašisty se nediskutuje. Pochybuji, že je úkolem médií řešit ideologické otázky, ale když už, tak není dobrý nápad si např. do živého vysílání zvát někoho, kdo by využil daný prostor k propagaci svých názorů, které vedou k potlačení lidských práv a svobod. Navíc o čem přesně chce Pavlíková diskutovat? O počtu obětí holokaustu jako její známý Milan Mazurek? O závažnosti použití pozdravu Na stráž? O dr. Tisovi?
Lze silně pochybovat o tom, zda by měla případná diskuse smysl. Pavlíková si stěžovala na pravidla sociálních sítí, které potlačovaly její tvorbu, na což zareagoval Adam Šejna slovy, že „pravda je v rozporu se zásadami komunity“. Zřejmě to myslel jako vtip nebo nadsázku, ale v publiku se tomu nikdo nezasmál.
Co vlastně víme o Lívii Pavlíkové? Na Slovensku ji znají spíše pod jejím příjmením za svoboda: Garčalová. Dlouhodobě se kamarádí s Milanem Mazurkem a stejně jako on byla u kotlebovců a později přešla do hnutí Republika. Spolu s ním a Janem Pastuszkem také založila platformu Kulturblog, kde vycházely články a videa. Často šlo o komentování aktuálního dění z konzervativní perspektivy. Ani youtubový kanál, ani webová stránka už nejsou dostupné. Naštěstí pro nás se webové stránky uchovaly na Wayback Machine a videa jsou i nadále k dispozici na platformě Altcensored, takže si můžeme udělat představu, o čem Kulturblog vlastně byl.
Kulturblog
Web konspiratori.sk označil Kulturblog za stránku s manipulativním, propagandistickým a konspiračním obsahem. Do seznamu se dostal i Kubáskův web Incorrect. Z toho si pochopitelně žádný z tvůrců nedělá těžkou hlavu, ba dokonce berou zařazení do seznamu jako poctu. Nikdo jim do hlavy nevidí, ale hádám, že si myslí něco jako: „Když nás mainstream zařadil na listinu nepřátel, tak to zřejmě děláme dobře, a navíc nám dělají reklamu.“
Kulturblog byl provázaný s kotlebovci, později s odštěpeným hnutím Republika. Obsahově nebyl ničím výjimečným, naplňoval všechny zažité představy o alternativních médiích. U některých příspěvků se však člověku zvedne obočí. Stejně jako mnoho jiných webů podobného uvažování, i web Pavlíkové a spol. přebíral obsah ze zahraničí a překládal do slovenštiny.
V srpnu 2019 zveřejnili na svém youtubovém kanálu přednášky Jareda Taylora. První se týkal bílých privilegií a druhý se zabýval otázkou existence lidských ras. V popisku druhého videa se můžeme dočíst, že „moderní levicoví pseudointelektuálové v čím dál větší míře tvrdí, že rasy neexistují a jsou jen sociologickým konstruktem. Sice tak popírají úplně všechny očividné přírodní zákonitosti, nevadí jim to. Ve jménu marxistické politické ideologie je přece možné věřit jakýmkoliv hloupostem.“ (pozn. přeloženo) To sice trochu zavání vědeckým rasismem a biologickým determinismem, ale nebudeme přece soudit knihu podle obalu.
Kdo vlastně je Jared Taylor? Řídí projekt American Renaissance, webovou stránku, dříve také tištěný magazín spadající pod New Century Foundation. Má vazby na podobně zaměřené organizace, existovalo i finanční spojení s Pioneer Fund. Taylor je svým způsobem unikát. Na rozdíl od mnoha jiných lidí podobného smýšlení zaujímá ohledně rasových otázek „liberální postoje“. Není antisemita, odmítá státem řízenou segregaci stejně jako zákony o zákazu rasového míšení. Na druhou stranu věří konspirační teorii o bílé genocidě, vícerasová společnost je podle něj odsouzena k neúspěchu, odmítá antidiskriminační zákony a rasová segregace by měla být záležitostí občanských svobod.
Kulturblog měl také svůj vlastní internetový obchod, kde byly k dostání knihy, mikiny, hrníčky apod. A stejně jako v roce 2024 na stránkách hnutí Stačilo i v tomto případě nechyběly poněkud kontroverzní produkty. Například plakát s nápisem „Je OK být bílý“, což je součást kryptického rasistického jazyka, kdy vybraná slova, fráze nebo znaky mají pro určitou skupinu lidí skrytý význam. Pokud do ní člověk nepatří nebo onen význam nezná, tak mu na tom nepřipadá nic špatného.
Dále kniha od slovenského historik a Milana S. Ďurici, který vyzýval ke svatořečení Jozefa Tisa. A těžko říct, na co referuje odznak „Proti degeneraci“, na kterém je vyobrazena socha Frederica Leightona Atlet zápasící s kobrou. V jednom z prvních dochovaných záznamů webu jsou v seznamu nejprodávanějších položek dvě pozoruhodné knihy. První je Co řekli naši velikáni o Židech od Františka Komůrky. Proč zrovna tahle kniha? Mezi vší tou beletrií a občas i literaturou faktu (v některých případech s notnou dávkou tolerance) zrovna sbírka antisemitských výroků. Zvláštní. A pak jde zde druhá kniha, tentokrát od Johna P. Rushtona Lidské rasy, evoluce a chování. K němu stačí vědět, že od roku 2002 do své smrti v roce 2012 vedl již několikrát zmíněnou nadaci Pioneer Fund. A případně vyjádření Katedry psychologie Western University Ontario, na níž působil.
Jak Pavlíková a spol. na tyhle lidi přišla?
Na Kulturblog po eurovolbách v roce 2024 navázal v podobné sestavě projekt Metapolitika. Důvodem předělávky byla neúspěšná snaha nalákat lidi ze sociálních sítí na web. Tým se proto rozhodl zaměřit svou pozornost právě na sociální sítě. Web sloužil jen jako rozcestník na jednotlivé profily, ale ani ten už nefunguje. Občanské sdružení Metapolitika je vedené jako správce osobních údajů na vlastní webové platformě Pavlíkové, kde za předplatné za 8,99 € poskytuje plné verze svého obsahu. V detailu předplatného je napsáno: „Herohero (oblíbená platforma pro influencery na poskytování placeného obsahu, pozn. autora) je pre gejov. Toto je skutočný obsah.“Uživatel jako bonus dostane od Pavlíkové přístup do tzv. close friends na síti Instagram.
Nikol Valdská
Posledním člověkem v centru dění Kubáskova streamu byla Nikol Valdská, začínající influencerka, která se nebojí říct, co si myslí. Až na to, že své otevřenosti zřejmě poslední dobou lituje, ať už je důvod jakýkoliv. Její youtubový kanál zpustnul, mnoho videí už není dostupných, dochovaly se pouze reakce. Ani její debata s Timem Kožuchovem na kanálu Debatní deník už není veřejně přístupná. Ona sama o to Kožuchova požádala. Ačkoliv byla její debata prodchnutá antisemitismem, tak na Kubáskově streamu proti Lívii Pavlíkové a jejímu konspiračnímu tvrzení o Izraelem sponzorované migraci a pride pochodech vůbec neprotestovala. Je teda její změna názorů upřímná, nebo jde o kalkul?
Těžko říct, ale za to víme, že konspirační svět neopustila nadobro, jelikož věří konspirační teorii velkého nahrazení, o níž byla zmínka už u Adama Šejny. Letos v únoru pro Epoch Times uvedla, že „vzhledem k nízké porodnosti je podle mě jen otázka několika let, než obyvatele Anglie nahradí migranti. Myslím si, že je otázka pár let, než Británie a celé UK budou nahrazeny migranty. A neskončí to jen u UK, pokud se Evropa neprobere.“
A stejně jako komentátorka Tereza Viry z Echa 24 má mezery ve znalostech moderních nenávistných hnutí a jejich vystupování: „Když se zeptáte přes GPT (…), řekne vám, že WhiteLivesMatter je extremistické a nacistické hnutí – BlackLivesMatter je podle umělé inteligence hnutí, které bojuje za rovnost. Šílené.“
Euronacionalistické intermezzo
Bílý nacionalismus, který jsme lehce naťukli u Adama Šejny, nás přivádí k názorové podskupině s názvem euronacionalismus. Hlavní myšlenkou je, že Evropa má jedinečnou kolektivní identitu, kterou je potřeba společnými silami bránit. Zároveň ale uchovává suverenitu jednotlivých národů Evropy. Není tedy nijak v rozporu s místními nacionalistickými stranami. Dalo by se to dumasovsky popsat jako „Evropa za všechny, všichni za Evropu“.
Tento přístup má dlouhou tradici, a to i v Evropském parlamentu. Dnešní Patrioti pro Evropu a Evropa suverénních národů mají své rané předchůdce už v prvním funkčním období v letech 1979 až 1984, kdy v unijním parlamentu působili čtyři poslanci za Italské sociální hnutí, kolem něhož bylo nabaleno několik dalších stran tvořících politickou alianci Eurodroite. Nejzřetelněji čišel euronacionalismus ze skupiny EuroNat se sloganem „Evropa je naše, vezměme si zpátky“. Z dalších zmíním už jenom dvě: Aliance pro mír a svobodu, kde svou stopu zanechali Tomáš Vandas s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti a Marian Kotleba s Lidovou stranou Naše Slovensko, a Identita a demokracie, z níž vzešly současné skupiny Evropa suverénních národů a Patrioti pro Evropu.
Zajímavostí je, že přestože jsou současné krajně pravicové strany euroskeptické, jejich představa o společné obraně Evropy vychází z myšlenek britského politika Oswalda Mosleyho, jehož vize Evropy spočívala ve vytvoření superstátu, který by dokázal konkurovat Spojeným státům a Sovětskému svazu. Zdá se, že strany své postoje revidovaly, a opět se vrací k euronacionalismu, i když v jiné podobě, než v jaké vznikl po druhé světové válce.
A jak se to projevuje konkrétně? Mimo celoevropské stranické aliance a skupiny v Evropském parlamentu také formou různých seminářů, think-tanků, institutů, konferencí, a dokonce i občanských iniciativ. Například petice Save Europe Act, o níž se zmínila Lívia Pavlíková na Kubáskově streamu, jejímiž autory jsou nizozemská komentátorka Eva Vlaardingerbroek a Martin Sellner, šéf rakouské větve Identitárního hnutí, na jehož nadcházející akci se v době psaní textu chystá i Adam Šejna.
Na stránkách iniciativy je seznam osobností z řad politiků, komentátorů a aktivistů, kteří ji podpořili. Na předních pozicích je kromě Evy Vlaardingerbroek také bývalý maďarský premiér Viktor Orbán a hvězda německé AfD Björn Höcke. Oba pánové jsou problematičtí z mnoha důvodů. V souvislosti s iniciativou je nanejvýš podezřelý Orbánův freudovský přeřek o míšení ras, který následně opravil na míšení kultur. A Höcke, ač učitel, zřejmě nemá k nacismu tak zřetelný odpor, jak by se od jeho povolání očekávalo.
V seznamu významných podporovatelů je také slovenský europoslanec za hnutí Republika Milan Uhrík.
Dalším, tematicky velmi podobným projektem je Remigration summit, každoroční akce krajně pravicových přívrženců, mezi nimiž byla letos i členka hnutí SPD Olga Tietz. Na akci se potkala s někdejším předním českým neonacistou Filipem Vávrou. A zavítali tam také již zmínění Jared Taylor a Martin Sellner.
Ve vysvětlení, co remigrace v pojetí organizátorů summitu znamená, se netají vírou v konspirační teorii velkého nahrazení. Popisují plán remigrace jako dlouhodobý projekt v horizontu 20 až 30 let. Ve svém tažení se zaměřují na tři skupiny. První tvoří nelegální migranti, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou škodliví. Druhou tvoří legální migranti, kteří páchají trestnou činnost. Poslední skupinou jsou státní občané migračního původu, kteří se neasimilovali a žijí v paralelních společenských strukturách.
Nabízí se několik otázek. Co pro ně znamená legální/nelegální migrant, respektive jaká je jejich představa, co bude považováno za legální? Proč diskriminují státní příslušníky podle etnického původu, na které, dle vlastních slov, chtějí vyvíjet nátlak? Co to vůbec znamená? Nejspíš jim dají na výběr mezi dobrovolným odstěhováním se, nebo asimilací. Co bude následovat, pokud budou vzdorovat? Přijdou na řadu nucené deportace, převýchovné tábory, nebo něco jiného?
Mezi panelisty byl letos i slovenský europoslanec za hnutí Republika a bývalý člen Lidové strany Naše Slovensko Milan Mazurek.
Libor skrytý v detailu
Celým tímto tématem nám potají prostupuje jeden konkrétní člověk, který spojuje zdánlivě nesouvisející nitky do jednoho klubka a do něhož bychom to možná neřekli. Seděl v publiku na akci mladých krajně pravicových influencerů, zná se s Milanem Mazurkem, dlouholetým kamarádem Pavlíkové, stal se politickým mentorem Nikol Valdské, na jehož radu smazala veškeré stopy svých nenávistných výroků, a připravuje vlastní, středoevropský remigrační summit. Tím člověkem je předseda Svobodných Libor Vondráček. Právě jemu se podařilo dokázat, že propojení mezi pravicovým libertarianismem a krajní pravicí není levicová paranoia, ale skutečný jev.
Závěr
Jeden živý přenos z akce pro pár lidí, s otřesnou kvalitou zvuku a lidmi, které donedávna skoro nikdo neznal a kteří často mluvili v hádankách, by neznamenal nic moc zajímavého, pokud by šlo o izolovanou záležitost. Nyní však víme, že jde o součást širšího evropského hnutí, které si pohrává s myšlenkami, u nichž buď netušíme, co znamenají ani jak jich chtějí dotyční dosáhnout, nebo až nápadně připomínají něco, o čem jsme si mysleli, že se již nikdy nevrátí. Lidé, kteří tyto myšlenky zastávají a jsou si vědomi, co ve skutečnosti znamenají, buď špatně předstírají, že o tom nic neví, anebo inspiraci v minulosti ani nezakrývají. Uvidíme, nakolik se jim podaří jejich plán uskutečnit.
Francouzský novinář a teoretik poválečného fašismu Maurice Bardèche napsal v roce 1961 v knize Qu'est-ce que le fascisme? tato prorocká slova: „Jednotná strana, tajná policie, veřejné projevy cesarismu, dokonce i přítomnost vůdce nejsou nutně atributy fašismu. (…) Slavné fašistické metody jsou a budou neustále revidovány. (…) S jiným jménem, jinou tváří a bez ničeho, co by prozradilo projekci z minulosti, s podobou dítěte, které neznáme…“
