Článek
Echo24, velice známé české konzervativní médium, se kdysi proslavilo tím, že ho založili novináři, kteří se vzepřeli Andreji Babišovi. Od dubna 2021 vlastní vydavatelství Echo Media všestranný podnikatel Marek Španěl, který do svého portfolia přibral o dva roky později i Parlamentní listy. I přesto, že PL mají doteď nevalnou pověst, tak krom majitele neexistuje s Echem žádná spojitost. Možná ale Echo časem spadne na úroveň PL, na čemž má patrně už teď zásluhu právě Marek Španěl.
Připravte cestu konzervatismu, urovnejte mu stezky
Pro celistvý obrázek Echa bychom měli vědět pár věcí o Španělovi a jeho politických postojích. Po Danielu Vávrovi jde o dalšího představitele českého videoherního průmyslu, jemuž se zalíbilo promlouvat do společenské dění. Je známý svými autentickými vyjádřeními na Twitteru, které dokonale odrážejí stav této sociální sítě.
Například prohlásil, že „progresivismus je sobecká materialistická ideologie, která navazuje na své obludné komunistické a nacistické předchůdce. Je to kult smrti.“ Což je zvláštní s ohledem na jeho opakovanou podporu křesťanské lobbystické skupiny Aliance pro rodinu. Kritici křesťanství by totiž mohli snadno oponovat tím, že právě ono je kultem smrti. Kromě toho Španěl relativizuje a zesměšňuje hrozbu pravicového extremismu a propaguje bílý nacionalismus, aniž by tušil, že nic jako lidská rasa neexistuje. A přál by si také změnu režimu, tedy stejně jako mnozí další nesnáší liberální demokracii. Zřejmě vychází z orbánovské poučky liberální = progresivní = levicové = špatně. Rovněž se chytl tématu zrušení financování politických neziskovek a vidí levici za každým rohem.
Španěl si Echo 24 jistě nevybral náhodou. Jak sám přiznal, média by si podle něj neměla hrát na nezávislá a přiznat, pro jakou stranu píší. Čímž by se dalo vysvětlit, jaký je výběr témat, která na Echu komentují, a jejich pojetí. Přitom Deníku N řekl pravý opak. Přestože v rozhovoru byly tématem Parlamentní listy, lze totéž vztáhnout i na Echo 24.
Pod Gadsdenovou vlajkou
Španěl několikrát přispěl straně Svobodní, a to v letech 2022 a 2024. Kdo ví, proč se rozhodl podpořit zrovna Svobodné. Až do roku 2024, kdy se přidali k SPD, o nich nebylo slyšet. A pokud ano, nikdy to nebylo v dobrém světle, což se ostatně dodnes nezměnilo. Podivná syntéza názorů, která přivedla Svobodné k SPD byla zřejmě patrná už mnohem dříve. Dokládá to sponzorský dar Slavomíra Pavlíčka z roku 2021, Španělova spolupracovníka, který je zároveň členem představenstva firmy SPM Media, pod níž spadá vydavatelství Echo Media. Onehdá podpořil Svobodné částkou 300 tisíc a SPD 500 tisíc korun. V roce 2024 sponzoroval už pouze Svobodné, daroval jim 250 tisíc korun.
Další, kdo v posledních letech přispěl Svobodným, byl Daniel Urban, konkrétně v roce 2023. Dokonce se u nich politicky angažoval. Tentýž rok se strana omluvila za svou předešlou spolupráci s Trikolorou, která v prezidentských volbách podpořila Andreje Babiše. Časy se změnily.
Spolek přátel nostalgie
Daniel Urban vlastní Deník To, identifikující se jako politicky nekorektní. Stejně jako Echo24, i Deník To promoval v roce 2025 Konzervativní kemp pořádaný Společností na obranu svobody projevu (SOSP).
SOSP udílí vlastní ceny. V roce 2024 se nositelem v kategorii organizace staly Institut Václava Klause a Echo24. Ve stejném ročníku obdržel cenu i šéf spolku Svatopluk Petr Drulák, jeden z mnoha panelistů loňského Konzervativního kempu a propagátor tzv. querfrontu. Shodou okolností jsou v letošní porotě komentátor Echa 24 Daniel Kaiser a šéfredaktor Deníku To Marek Stoniš.
Kaiser se loni objevil mezi hosty Konzervativního kempu. A reportérka Deníku To napsala oslavnou reportáž. V sestavě byla zvláštní směsice novinářů a politiků. Specificky v případě Daniela Kaisera, jednoho z původních členů Echa, je zvláštní, že jde proti přesvědčení, z něhož založení redakce v roce 2014 vzešlo. Jak jde dohromady boj proti oligarchizaci médií a notování si s politiky na ideové konferenci? Navíc s těmi, jejichž způsob oslovování voličů a výběr zahraničních politických partnerů je velice znepokojivý.
Pravidla pravice
Šéfredaktor Echa Dalibor Balšínek opakovaně označil část Pirátů na neomarxisty (např. zde a zde). Přitom v březnu 2021, měsíc před převzetím Echa Markem Španělem, ve vztahu Pirátů a neomarxismu pouze citoval jejich kritiky. Předně pochybuji, zda Balšínek alespoň tuší, co neomarxismus znamená. Ovšem především je tento pojem v českém prostředí známý jako ekvivalent pro termín kulturní marxismus, krajně pravicovou konspirační teorii, které se skrz konzervativní kruhy podařilo propašovat se do běžného politického slovníku. Jde o moderní formu původně nacistického propagandistickém pojmu kulturní bolševismus (Kulturbolschewismus).
Významným přispěvatelem národně-konzervativního proudu je v Echu Tereza Viry. Některé její komentáře vypadají, jako kdyby je psala civilizovanější verze Tomia Okamury. Například v nedávném článku o rušení humanitních oborů v Číně se vytasila s převratnou domněnkou, že po státnicích vylezou ze škol levicoví aktivisté, kteří budou v reálném životě k ničemu stejně jako jejich vzdělání. Nenapsala to takhle přímočaře, ale vyznívá to tak. „Žádoucím produktem ‚humanitních věd‘ (…) není člověk vzdělaný, samostatně myslící, odvážný a kritický, ale levicový aktivista a konformista. Uplatnitelnost absolventů ve skutečném životě a relevantní otázka, proč má stát platit jejich studium mnohdy protahované jak kšandy právě proto, že se hůře uplatní, je tak vlastně až druhý problém v řadě.“
Jeden by si myslel, že historické vědy, filologické vědy (včetně lingvistiky), filosofické vědy a vědy o kultuře a umění a další jsou pro pochopení světa docela užitečné a dá se předpokládat, že absolventi těchto oborů jsou vzdělaní, samostatně myslící, odvážní a kritičtí. Krom toho se vzhledem k politické orientaci autorky zdá, že to s levicovostí na univerzitách nebude až tak horké, nebo možná měla silnou vůli a ideologický nátlak během studia žurnalistiky ustála.
Autorka používá v textu uvozovky tak zvláštně, že není jasné, zda kromě citace znamenají zvýraznění v textu, nebo mají vyjadřovat ironii. S ohledem na pojetí textu budu předpokládat, že si z humanitních věd utahuje. Což je zvláštní, když studovala žurnalistiku, která je na pomezí společenských a humanitních věd. Z jejího textu plyne závěr, že katedry humanitních věd jsou zřejmě skrz naskrz prolezlé aktivistickými pedagogy, kteří kazí mládež levicovou propagandou. Jinak si nelze vysvětlit, proč by měl být absolvent levicovým aktivistou a konformistou. Což zní jako něco z dílny SPD, až na to, že okamurovci mají na mysli spíše školství obecně.
Pohár pravice plný až po okraj
Nedávno se na webu objevil komentář katolického kněze Petra Piťhy, který v roce 2018 povýšil vyšinutost ultrakonzervativních myšlenek na novou úroveň, jíž se vyrovnají snad jen názory Michala Kretschmera.
Zveřejnění Piťhových poznatků nadzvedlo ze židle Petra Hlaváčka z webu Forum 24 (a nejen jeho), který hned v perexu označil Echo za „pseudokonzervativní národovecké médium“.
Kromě toho se výše zmíněný komentátor Daniel Kaiser pokoušel hájit Alternativu pro Německo (AfD), na jejíž konferenci byli hosty Václav Klaus a Tomio Okamura. Což vzhledem k propletencům uvnitř české pravice není žádné překvapení. O to více šokující je, že se tento Ausflug pokouší hájit komentátor seriózního mainstreamového média. Slovo pokouší nepoužívám pro nic za nic.
Kaiser si posteskl nad tím, jak se k účasti Václava Klause vyjádřil bývalý premiér Petr Fiala, který vyjádřil politování nad smutným politickým koncem otce zakladatele ODS.
Když pominu, že Kaiser tvrdí, že AfD není proruská strana (snaží se to zaobalit, podobným způsobem psal totéž v článku o příčinách pádu Viktora Orbána), což musí být určitě vtip nebo forma provokace, tak je zarážející věta: „AfD se za druhé neprojevuje jako strana německého etnonacionalismu.“ Důkazů proti jeho tvrzení je spousta a s rostoucí radikalizací strany jich přibývá. Je škoda, že si je Kaiser neumí najít, když si stačí otevřít Wikipedii, kde je spousta zdrojů, včetně vědeckých prací. Nebo je možná záměrně přehlíží. Jelikož tento článek není o AfD, tak důkazy zmíním jenom dva. Existuje přímá souvislost mezi volebními výsledky NSDAP na přelomu 20. a 30. let a úspěchem AfD ve v zemských volbách 2016 a 2017 (zde také graficky). A druhým důkazem je odpor vůči umělecké škole Bauhaus, shodou okolností ze stejných důvodů, z jakých ji nenáviděla nacistická strana.
Není to poprvé, co Echo nepřímo vyjadřuje sympatie krajní pravici. Již zmíněná Tereza Viry vydala v únoru 2024 článek reagující na zjištění okolo setkání pravicových extremistů v Postupimi. Už z první věty je cítit notná dávka ironie a sarkasmu, s níž k tématu přistupovala. „Demonstrace proti pravicovému extremismu ovládly Německo poté, co novináři ‚výzkumného portálu‘ Correctiv přinesli explozivní odhalení ‚tajného plánu proti Německu‘.“
Důvod, proč takto píše, se dozvídáme hned vzápětí. „Sama AfD, se kterou už předtím mluvila hlavní média jen na délku koštěte, reálně prostor na sebeobranu nedostala; o straně se teď ‚ve slušné společnosti‘ mluví už jenom s ritualizovaným odplivnutím a s paličkou česneku v ruce. Asi by se s tím dalo i souhlasit, pokud by byla zjištění Correctivu důvěryhodná, doložitelná a novinářsky poctivá. Portál NIUS si dal tu práci, nad kterou zejména veřejnoprávní média ohrnula nos, vyhledal aktéry a proti verzi špionážního thrilleru o nacistické hydře postavil jinou.“
Problém je v tom, že server NIUS, na nějž se autorka odkazuje, je asi tak seriózní a důvěryhodné médium jako v našich končinách XTV. K tomu je s AfD, jejíž aktéři na schůzce také byli, názorově spřízněný. Takže si asi dovedete představit, jak důkladný a kritický při konfrontaci účastníků byl. Od doby, kdy se na něj Viry odkazovala, se NIUS vybarvil. Podle loňské studie používá NIUS pseudožurnalistický agitační formát. Letos Německý svaz novinářů vydal otevřený dopis, v němž píše, že NIUS „není žurnalistické médium, ale v nejlepším případě simulace žurnalistiky.“
A to není ani zdaleka všechno. Na konci roku 2024 se Viry jala rozebírat rasismus v Nizozemsku. Šlo o případ dvou lidí, kteří na Erasmův most v Rotterdamu promítali rasistické nápisy, jimiž se pyšní nechvalně proslulá white pride (bílá hrdost) komunita. „Je vzkaz White Lives Matter rasistický a proč? Jistě to nemůže být proto, že ho za takový označila extrémní levice. Pokud je rasistický, je také vzkaz Black Lives Matter rasistický (a proč)? Jakým způsobem lze z laserových nápisů vyčíst podněcování k nenávisti a diskriminaci (…)?“ Krom toho, že autorka záhadnou metodou našla vazby na levici (což je u Echa standardem), je ohromující, s jakou neznalostí téma uchopila. Elegantně se vyhnula vysvětlení, proč jí nepřipadá rasistický slogan známý jako Fourteen Words (14 slov), který v článku dokonce cituje. Původ sloganu totiž sahá k americkému neonacistovi a zastánci nadřazenosti „bílé rasy“ Davidu Edenu Laneovi.
Proti liberální demokracii?
Z Echa je cítit silný závan národního konzervatismu. Přihlásilo se k němu několikrát. Zhruba před rokem napsal Andrej Duhan sálodlouhé pojednání o tom, co znamená být národním konzervativcem a proč je to budoucnost pravice. V prosinci 2025 vydal Daniel Kaiser rozhovor s předním myslitelem tohoto rozvíjejícího ideového směru, Ryszardem Legutkem. A definitivně se toto zaměření potvrdilo propojením s „Vávrovou“ Společností na obranu svobody projevu.
Na konferenci loňského Konzervativního kempu zazněla i tato slova: „Konzervativci chtějí demokracii uchovat. Demokracii v původním smyslu, nikoli jako kabinetní konsensus politických elit, institucí, médií a vlivných nevládek financovaných ze zahraničí. Demokracii bez přívlastků, protože ta liberální nás přivedla až příliš blízko režimu podobající se tomu totalitnímu, který jsme před 35 lety odmítli.“ K tomu připočtěme Legutkova slova z rozhovoru, že existuje podobnost mezi komunistickým režimem a liberální demokracií, čemuž se Kaiser ani nesnažil oponovat. Jeho tvrzení vychází z výše zmíněné orbánovské poučky.
Odpor vůči liberální demokracii shodou náhod perfektně zapadá do vidění světa majitele Echa, Marka Španěla. Možná se vám slova o „demokracii bez přívlastků“ a srovnání liberální demokracie s totalitním režimem může zdát povědomé. Protože je to slovník SPD a občas i Andreje Babiše. Je divné, když šéfredaktor Balšínek tvrdí, že SPD je nebezpečná a extremistická, a zároveň se majitel redakce a někteří přispěvatelé Echa veřejně hlásí k názorům, které jsou k nerozeznání podobné okamurovcům.
Ale možná mají v něčem pravdu. Výzkumný ústav V-Dem Institute byl kritizován za to, že se odklonil od původního poslání zkoumat různé varianty demokracie k obraně její liberální formy, s níž pojem demokracie ztotožňuje. Jenže ta připouští politickou pluralitu a názorovou rozmanitost, jakkoliv mají (nejen) radikální konzervativci pocit, že jsou jim ubírána práva skrze „diktaturu politické korektnosti“. Marián Sekerák to trefně vystihl ve svém textu o národním konzervatismu, když oponoval výše zmíněnému Legutkovi. „Legutko ostře kritizuje liberální ústavnost za to, že se snaží vnucovat jediný světový názor, který marginalizuje konzervativní nebo náboženské perspektivy, a vidí jej jako sílu potlačující skutečný pluralismus. Nedokáže však vysvětlit, jak je možné, že liberální demokracie, kterou vykresluje téměř jako totalitní režim, toleruje jeho poměrně radikální konzervativní názory a umožňuje jejich volné šíření.“
Závěr
Konzervativní názory jsou neoddělitelnou součástí širokého spektra v rámci názorové plurality, a do liberálně-demokratického světa tedy svým způsobem nepochybně patří. Kritika liberální demokracie je do jisté míry také na místě. Jenže jak jsme si na několika příkladech ukázali, je zjevné, že se Echo pohybuje nebezpečně blízko místy těžko zřetelné hranici, za níž přestává být bezpečno. Náznaky konspiračního smýšlení, neskrývaná nenávist vůči levici, vypjatý konzervatismus a zlehčování či nepřímá podpora krajní pravice.
V posledních několika letech vzrostla frekvence článků nápadně připomínajících Španělovy názory. Konec konců je to soukromé médium zaměřené na publicistiku, a tedy by nikoho nemělo překvapovat, že se řídí poučkou koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Přesto neexistuje jediný důkaz, že by sám Španěl, popřípadě ve spolupráci s Pavlíčkem ovlivňoval redakční postupy.
Nelze však opomenout, že toto médium, ač názorové, nebylo od začátku koncipováno jako nástroj vlivu, skrz nějž se snaží majitel protlačit své radikální názory. Ty rozhodně nejsou nikterak originální. Výjimečné je na nich jenom to, že se doposud držely na stránkách rebelských médií vymezujících se proti hlavnímu proudu.
Echo rozhodně není „dezolátské“ nebo dezinformační médium. Ale stylem psaní některých autorů, nebo tématy, které pokrývá nebo jimž se naopak záměrně vyhýbá, k tomu má solidně našlápnuto.
