Článek
Dnes si zahraji na Jana Lipolda ze Seznam Zpráv a vytáhnu ze svého šuplíku nápadů téma, které se mi tam nějakým záhadným způsobem objevilo: parazitní slova. Parazity, ať už v jakémkoliv slova smyslu (dívám se vás, pánové Turku a Okamuro), nemáme spojené s ničím pozitivním. Ale politika a biologie jdou v tomto případě stranou. Parazitní slova a fráze jsou větnými vycpávkami, které lidé často používají, když neví, co mají říct. Je to elegantní a nesmírně populární způsob, ale za to také nesmírně odporný a otravný. Jistě, téměř nikdo není rozený řečník. Jenže když se na ony vycpávky začnete soustředit a slyšíte je od jednoho člověka několikrát za minutu a to samé se pak děje s dalšími lidmi znovu a znovu a znovu, tak se z toho může stát pořádná zkouška vašich nervů.
Jednu z těchto vycpávek, která dostala do mého hledáčku a jejíž ohromné nadužívání mě přimělo napsat tento text, jsem použil o odstavec výše. Schválně ji zkuste najít. Ale pokud se vám nechce, nebo ji nemůžete najít, tak vám ji nějakým způsobem prozradím. Už jste ji našli?
Co vůbec znamená? Samá záhada, což vlastně vcelku výstižný popis významu. Věci se dějí. Nevíme jak, ale nějak ano. Z čehož by se dalo zákonitě vyvodit, když už jde o parazitní spojení, že spousta věcí kolem nás je obestřena tajemstvím. A lidé mají velice rádi záhady, tajemství, všelijaké hádanky, skryté vzkazy, nevysvětlitelné jevy apod. Proto jsou tolik populární maratony televizních detektivek ve večerních hodinách, knihy Dana Browna a konspirační teorie. Zároveň také ze stejného soudku pramení touha po vědeckém poznání a vynálezech.
Nějaký způsob nás ovšem může zavést i na jinou cestu. V angličtině je nejbližším ekvivalentem „in some way“, doslova „v nějaké cestě“, případně jenom „someway“, tedy „nějakou cestou“, a nebo „somehow“, což je synonymum pro české „nějak“. Kde je vůle, tam je i cesta. Aneb součást mé sbírky přemoudřelých životních citátů, které nedávají žádný smysl. Specificky výrok o vůli a cestě používají lidé, kteří si myslí, že jde prorazit zeď hlavou a mají pocit, že s každým úderem se blíží jejímu proboření. Jejich praštěnost je pohání kupředu a každý další úder znamená posilu ve vytrvalosti. Svými metodami se odlišují od lidí, kteří používají hlavu způsobem, na nějž je určená, a místo bourání je napadne třeba zkusit zeď přelézt.
Souvisejícím pojetím je také hledání řešení. Jak něčeho docílit, či naopak něčemu zabránit nebo předejít? On už se nějaký způsob najde. Ale jaký? Vymysli ho. Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod. Další z mé sbírky přemoudřelých životních citátů. Zastánci tohoto tvrzení ho používají jako kritiku lidí, u nichž mají podezření, že se snaží okolí (a samozřejmě také sobě) racionalizovat, proč neudělat to či ono. Už je však nezajímá, že hledání potenciálních překážek, možnosti jejich překonání a poměr úsilí k výsledku se jako součást plánu docela vyplatí.
Proč se vůbec spojení „nějakým způsobem“ používá? Tipuji, že mluvčí díky němu získává pocit, že jeho věta není tak „prázdná“, jelikož ji ozvláštnil, ochutil. Ve skutečnosti se spíše ze všech sil snaží přebít mdlost, ne-li pachuť. Nebo je to jako balení brambůrků, které je pořádně nafouknuté vzduchem. Nebo jako velká kobliha s minimem náplně, pokud vůbec. Člověk má pocit, že nějakým způsobem vyjádřil myšlenku lépe, smysluplněji, že věta dostala jiný nádech a zní daleko lépe. A příjemce může cítit to samé. Jenže jelikož jde o parazitní spojení, věta nezískává nic navíc, nanejvýš dvě slova (popřípadě více, pokud přidáte další přívlastky). Její význam to zpravidla nijak nezmění.
To by bylo pro tuto levnou napodobeninu Šuplíku vše. Zkuste se někdy zaměřit na „nějaký způsob“ nebo jakákoliv jiná parazitní slova či obraty. Je zábava vnímat jaká slova lidé používají, zejména tam, kde očekáváte mluvený projev na úrovni.
