Článek
Adina Mandlová: Hvězda plná rozporů a život poznamenaný dobou
Její jméno dodnes evokuje krásu a šarm prvorepublikového filmu. Adina Mandlová (1910–1991) byla bezesporu jednou z nejvýraznějších hereček své éry, múzou mnoha režisérů a ikonou stylu. Za pozlátkem slávy se však skrýval život plný dramat, osobních bojů a především obvinění, která jí nakonec zlomila kariéru i osobní štěstí. Její příběh je fascinujícím pohledem do zákulisí doby, kde se talent a ambice střetávaly s předsudky a politickými turbulencemi.
Bouřlivé vztahy a velká jména: V síti lásky a kontroverzí
Adina Mandlová proslula nejen svým hereckým talentem, ale i řadou výrazných milostných vztahů, které často plnily stránky dobových společenských rubrik. Její silná osobnost a touha po životě ji vháněly do náručí mnoha vlivných mužů, což pro ni mělo často dalekosáhlé následky.
Jejím nejznámějším a nejvýznamnějším partnerem v období největší slávy byl bezpochyby herec a režisér Hugo Haas. Jejich vztah byl plný vášně, inspirace, ale i žárlivosti a konfliktů. Přestože spolu netvořili pár v tradičním slova smyslu, byla to právě ona, kdo Haasovi obětavě pomáhala v těžkých chvílích a dokonce se pokusila s ním odejít do exilu před nacisty. Jejich složitý, ale hluboký vztah výrazně ovlivnil obě jejich kariéry i životy.
Mandlová byla spojována i s dalšími prominentními muži. Prožila intenzivní, byť krátký vztah s avantgardním malířem Zdeňkem Pešánkem, který ji portrétoval. Měla poměr s hercem Raoulem Schránilem, ikonou filmových milovníků. Co se týče Oldřicha Nového, s ním Mandlová sdílela řadu filmových pláten a je pravda, že na ni měl silný vliv, ale neexistují žádné důkazy o jejich milostném poměru v romantickém slova smyslu. Jejich vztah byl spíše profesionální a plný vzájemného respektu, i když občas doprovázen tvůrčími neshodami. Podobně ani s ředitelem Lucernafilmu Milošem Havlem, strýcem Václava Havla, neměla milostný vztah. Miloš Havel byl veřejně známý jako homosexuál, avšak Mandlovou vnímal jako velký talent a v rámci filmového průmyslu ji velmi podporoval a chránil. Tyto spekulace a dohady o jejích vztazích však živily bulvár a vytvářely kolem ní auru femme fatale.
Protektorátní obvinění a stín kolaborace: Nejtěžší zkouška
Největší a nejničivější skandál, který Adinu Mandlovou provázel po zbytek života, souvisel s jejím chováním za Protektorátu Čechy a Morava. Po válce byla obviněna z kolaborace s nacisty, což vedlo k jejímu zatčení a internaci.
Hlavním předmětem kritiky byl její údajný vztah s Willem Siemenem, vlivným německým důstojníkem a členem gestapa. Ačkoliv Mandlová vždy tvrdila, že se jednalo o vynucený vztah a že se snažila chránit sebe i své blízké, poválečná veřejnost i úřady byly neúprosné. Její vystupování v několika německých filmech (byť se převážně jednalo o propagandisticky neutrální snímky) a společenské kontakty s některými představiteli nacistického režimu byly považovány za zradu.
Ačkoliv byla nakonec v procesech osvobozena pro nedostatek důkazů, pověst „kolaborantky“ se s ní táhla celý život. Mnozí jí neodpustili, že se za války zjevně příliš dobře měla, zatímco jiní trpěli. Mandlová sama tvrdila, že se snažila jen přežít a že její situace, jakožto populární herečky pod tlakem režimu, byla složitější, než se jevila navenek. Tento „skandál“ jí však definitivně znemožnil pokračovat v kariéře v Československu a donutil ji k emigraci.
Exil a život v ústraní: Poslední kapitola
Po propuštění z internace a soudních procesech Adina Mandlová pochopila, že v Československu už pro ni není místo. V roce 1947 emigrovala do Velké Británie. Tam se provdala za módního návrháře Bena Pearsona, se kterým prožila relativně klidný, ale na dřívější slávu chudý život. Snažila se prorazit i v britském filmu, ale bez výraznějšího úspěchu. Zůstala v ústraní, živila se různými příležitostnými pracemi a do Československa se nikdy nevrátila, s výjimkou krátké soukromé návštěvy.
Adina Mandlová byla komplexní osobnost – talentovaná herečka, krásná žena a občas i oběť doby. Její „skandály“ byly často odrazem bouřlivých časů, v nichž žila, a její nekompromisní a svobodomyslné povahy. Její život je dodnes fascinujícím příběhem o vzestupech a pádech, o ceně slávy a o tom, jak snadno lze ztratit všechno. Její odkaz ale přetrvává a stále provokuje k diskuzi o hranicích morálky a lidské zranitelnosti.
Při psaní článku o Adině Mandlové jsem se opíral o ověřené a seriózní zdroje. Čerpal jsem z biografií (např. Stanislava Motla, Ondřeje Suchého), archivních materiálů (NFA, ČT) a historických studií či článků z renomovaných médií (např. Dějiny a současnost, Filmový přehled). Fakta jsem ověřoval také v akademických slovnících a encyklopediích.
