Článek
Rok 1888. Londýn, pulzující srdce Britského impéria, se halí do mlhy a špíny chudobných čtvrtí. Východní Londýn, konkrétně čtvrť Whitechapel, je útočištěm pro ty nejzranitelnější – chudé, dělníky, prostitutky. Právě zde se zrodil jeden z nejděsivějších a nejtrvalejších kriminálních mýtů historie: příběh Jacka Rozparovače (Jack the Ripper). Anonymní vrah, jehož identita zůstává i po více než 130 letech záhadou, zanechal za sebou sérii brutálních vražd, které navždy poznamenaly kolektivní představivost.
Mlhavé ulice strachu: Oběti a jejich osud
Mezi srpnem a listopadem 1888 bylo ve Whitechapelu zavražděno nejméně pět žen. Tyto oběti, známé jako „kanonických pět“, byly všechny prostitutky a jejich vraždy se vyznačovaly mimořádnou brutalitou a rituálními prvky.
Mary Ann Nichols (rozená Walker), známá jako Polly, byla první z pěti „kanonických“ obětí nepolapitelného sériového vraha Jacka Rozparovače. Její tragický příběh začíná 26. srpna 1845 v Londýně. Polly se provdala za tiskaře Williama Nicholse, s nímž měla pět dětí. Manželství se ale rozpadlo kvůli jejím problémům s alkoholem a Polly často končila v chudobincích.
V srpnu 1888 žila v ubytovně v chudé čtvrti Whitechapel. V časných ranních hodinách 31. srpna 1888 bylo její tělo objeveno v průjezdu v Buck's Row (dnes Durward Street). Bylo jí 43 let.
Vrah jí dvakrát podřízl hrdlo a její břicho bylo brutálně zohaveno několika řezy, přičemž vnitřnosti byly částečně vyhřezlé. Lékař odhadl, že zemřela přibližně 30 minut před nálezem těla.
Vražda Mary Ann Nichols šokovala Londýn a stala se spouštěčem série dalších brutálních vražd, které vyvolaly paniku a navždy zapsaly jméno Jacka Rozparovače do historie zločinu. Pollyin osud je tak smutně spojen s jedním z největších kriminálních tajemství.
Pohřební fotografie Mary Ann Nicholsové, předpokládané oběti Jacka Rozparovače.
Annie Chapman (rozená Eliza Ann Smith, 1840–1888) byla druhou z „kanonických“ obětí Jacka Rozparovače. Žila v chudobných ubytovnách ve Whitechapelu a Spitalfields a přivydělávala si různými způsoby, včetně příležitostné prostituce. Měla problémy s alkoholem, ale byla popisována jako zdvořilá, když byla střízlivá.
Její tělo bylo nalezeno ráno 8. září 1888 na dvoře domu číslo 29 v Hanbury Street, Spitalfields. Bylo jí 47 let.
Vrah jí podřízl hrdlo a poté ji extrémně zohavil. Konkrétně jí bylo rozříznuto břicho a odstraněna děloha a část břišní stěny. Tato brutalita a zdánlivá „chirurgická“ přesnost vyvolala ještě větší paniku než předchozí vražda Mary Ann Nichols.
Annie Chapman - původní fotografie v záznamech Metropolitního policejního úřadu, Národní archiv
Elizabeth Stride (rozená Gustafsdotter), přezdívaná „Long Liz“ kvůli své výšce, byla třetí z „kanonických“ obětí Jacka Rozparovače. Narodila se ve Švédsku v roce 1843 a do Londýna se přestěhovala v roce 1866. Žila v chudobných ubytovnách ve Whitechapelu a přivydělávala si šitím a příležitostnou prostitucí.
Její tělo bylo nalezeno v časných ranních hodinách 30. září 1888 na dvoře Dutfield's Yard. Bylo jí 44 let.
Elizabeth bylo podříznuto hrdlo jedním silným řezem, ale na rozdíl od předchozích obětí její tělo nebylo dodatečně zohaveno. Vyšetřovatelé se domnívali, že vrah byl během činu vyrušen.
Tato „nedokončená“ vražda, následovaná pouhou hodinu později brutální vraždou Catherine Eddowes, je známá jako „The Double Event“ (Dvouvražda). Potvrdila bezohlednost a rychlost Jacka Rozparovače.
Fotografie oběti vraždy Elizabeth Strideové z viktoriánské márnice
Catherine Eddowes (1842–1888) byla čtvrtou z „kanonických“ obětí Jacka Rozparovače a druhou obětí tzv. „The Double Event“ (dvouvražda) z 30. září 1888. Přezdívaná „Kate Conway“, žila v chudobných čtvrtích Whitechapelu a Spitalfields a živila se příležitostnými pracemi a prostitucí.
Její znetvořené tělo bylo nalezeno na Mitre Square v londýnské City, přibližně hodinu po vraždě Elizabeth Stride. Bylo jí 46 let.
Vrah jí podřízl hrdlo a poté ji extrémně zohavil: obličej měla rozřezaný, nos uťatý a břicho rozpárané. Nejděsivější detail bylo odstranění jedné ledviny a části dělohy, které si vrah odnesl. Rozsah zohavení a „sbírání“ orgánů ještě více podnítil spekulace o chirurgických znalostech Jacka Rozparovače.
Pohřební fotografie Catherine Eddowesové, oběti Jacka Rozparovače.
Mary Jane Kelly (narozena kolem 1863), byla pravděpodobně poslední a nejbrutálnější obětí Jacka Rozparovače. Vražda představuje děsivý vrchol jeho řádění.
O Mary Jane je známo méně detailů. Narodila se údajně v Irsku, přes Wales se dostala do Londýna. Kolem roku 1887 se usadila ve Whitechapelu, kde si vydělávala prostitucí. Na rozdíl od předchozích obětí žila ve vlastním pokoji, číslo 13 v Miller's Court na Dorset Street, Spitalfields. Byla mladá, atraktivní a měla vztah s Richardem Carancem.
Byla zavražděna v časných ranních hodinách 9. listopadu 1888 ve svém pokoji. Bylo jí pouhých 25 let. Její tělo bylo objeveno kolem 10:45 dopoledne.
Místo činu bylo scéna nepředstavitelné brutality. Vrah strávil s Mary Jane delší dobu v uzamčeném pokoji a provedl na jejím těle extrémní a systematické zohavení. Většina jejích orgánů byla vyjmuta a rozmístěna po místnosti, obličej zcela znetvořen, prsa a stehna odřezána. Bylo odstraněno i její srdce. Vzhledem k rozsahu zohavení nebylo možné určit přesnou příčinu smrti.
Po této vraždě řádění Jacka Rozparovače náhle ustalo. Vražda Mary Jane Kelly zůstává jedním z nejstrašnějších zločinů v historii Londýna.
Policejní fotografie místa vraždy Mary Jane Kellyové, páté kanonické oběti Jacka Rozparovače.
Tyto vraždy vyvolaly v Londýně paniku. Chudé čtvrti Whitechapelu, již tak sužované chudobou a kriminalitou, se ponořily do atmosféry strachu. Policie, pod ohromným tlakem veřejnosti, nasadila obrovské zdroje, ale bezvýsledně.
Hon na fantoma: Policejní selhání a veřejné šílenství
Vyšetřování Jacka Rozparovače bylo bezprecedentní. Londýnská metropolitní policie poprvé využila forenzní metody, sbírala otisky prstů (i když tehdy ještě nebyly rutinně používány pro identifikaci), a shromažďovala svědectví. Desítky tisíc domů byly prohledány, tisíce lidí vyslechnuty. V průběhu vyšetřování se objevila řada podezřelých, od místních řezníků a holičů až po šlechtice a dokonce i členy královské rodiny. Každá nová vražda stupňovala tlak a vyvolávala obrovský zájem médií.
Média hrála klíčovou roli ve formování mýtu o Rozparovačovi. Noviny dychtivě informovaly o každém detailu, často s morbidní fascinací. Právě v této době se začal objevovat termín „Jack Rozparovač“, pravděpodobně inspirovaný dopisem zaslaným Centrální zpravodajské agentuře (Central News Agency), podepsaným „Jack the Ripper“. Dopis, jehož pravost je dodnes předmětem debat, jen přilil olej do ohně a pomohl vytvořit obraz chladnokrevného a inteligentního vraha.
Záhadné dopisy a „From Hell“
Kromě výše zmíněného dopisu se objevila celá řada dalších, údajně od Rozparovače. Tři z nich jsou nejznámější:
- Dopis „Dear Boss“: První dopis, který používal jméno „Jack Rozparovač“. Obsahoval slib dalších vražd.
- Pohlednice „Saucy Jacky“: Krátká pohlednice s výsměchem policii a náznakem blížící se vraždy.
- Dopis „From Hell“ (Z pekla): K tomuto dopisu byla přiložena polovina lidské ledviny, údajně patřící Catherine Eddowes. Tento detail, ať už pravdivý, či nikoli, dodal případu ještě děsivější rozměr a podnítil spekulace o tom, že vrah je buď lékař, nebo řezník.
Ačkoli většina těchto dopisů je považována za podvrhy novinářů nebo žertíře, přispěly k obrazu Rozparovače jako sebevědomého a sadistického génia zločinu.
Nekonečná honba za identitou: Teorie a podezřelí
Protože Jack Rozparovač nikdy nebyl dopaden, stal se jeho případ živnou půdou pro nespočet teorií a spekulací. V průběhu let bylo navrženo více než sto podezřelých. Mezi nejznámější patří:
- Aaron Kosminski: Polský židovský kadeřník a imigrant, který trpěl duševní nemocí. V roce 2014 byla provedena analýza DNA na šátku nalezeném na místě vraždy Catherine Eddowes, která údajně prokázala shodu s DNA potomka Kosminského. Tato zjištění jsou však předmětem kontroverze a nejsou široce přijímána jako definitivní důkaz.
- Montague John Druitt: Mladý právník, který se utopil v Temži krátce po poslední vraždě. Byl považován za jednoho z hlavních podezřelých Scotland Yardu.
- George Chapman (Seweryn Kłosowski): Polský sériový vrah, který v pozdějších letech otrávil tři své manželky. Pracoval jako holič a měl chirurgické zkušenosti.
- Princ Albert Victor, vévoda z Clarence a Avondale: Vnuk královny Viktorie. Teorie, že byl Rozparovačem, se objevila až mnohem později a je obecně považována za konspirační teorii bez pevných důkazů.
- Walter Sickert: Slavný malíř, který měl morbidní fascinaci případem Rozparovače a maloval scény z Whitechapelu.
- James Maybrick: Obchodník z Liverpoolu, jehož deník údajně obsahoval přiznání k vraždám. Autentičnost deníku je však silně zpochybňována.
Důkazy proti většině těchto podezřelých jsou převážně nepřímé, spekulativní nebo postavené na kombinaci okolností a náhod. Nedostatek forenzních důkazů (v moderním smyslu) z roku 1888 a nedostatek jasných svědectví znamená, že se pravděpodobně nikdy nedočkáme definitivního odhalení.
Odkaz Jacka Rozparovače: Kriminální mytologie a popkultura
Ačkoli Jack Rozparovač zůstal nepolapen, jeho odkaz je obrovský. Případ změnil způsob, jakým společnost vnímala sériové vraždy, a inspiroval nespočet knih, filmů, televizních seriálů, her a dokonce i muzikálů. Stal se archetypem nepolapitelného vraha, temného génia, který se pohybuje ve stínech.
Jeho příběh fascinuje, protože představuje ultimativní záhadu – zločin, který zůstal bez trestu, a vrah, který unikl spravedlnosti. Zároveň slouží jako připomínka sociálních problémů viktoriánské Anglie – chudoby, nerovnosti a bezmocnosti těch nejzranitelnějších. Mýtus Jacka Rozparovače je tak nejen o vraždách, ale i o společnosti, která je zrodila, a o lidské touze po rozluštění záhad. I po více než století se jméno Jacka Rozparovače stále ozývá v temných koutech naší představivosti, což dokazuje, že některé noční můry nikdy zcela nezmizí.
Zdroje informací:
- The National Archives (UK): Obsahuje rozsáhlé archivní materiály týkající se případu Jacka Rozparovače, včetně policejních zpráv, dopisů a korespondence. (Konkrétněji vyhledávání dokumentů s klíčovými slovy jako "Jack the Ripper", "Whitechapel murders", "Metropolitan Police records")
- Casebook: Jack the Ripper: Jedna z nejkomplexnějších a nejuznávanějších online databází a fór věnovaných případu Jacka Rozparovače, shromažďující obrovské množství informací, teorií a diskusí. (www.casebook.org)
- Knihy a akademické publikace: Existuje mnoho seriózních knih a studií od historiků a kriminologů, které se zabývají případem Jacka Rozparovače. Mezi významné autory patří například Philip Sugden ("The Complete History of Jack the Ripper") a Donald Rumbelow ("The Complete Jack the Ripper").
