Článek
Dřív byla zahrada babiččino velké království. Pěstovala spoustu zeleniny, ovoce, ale i okrasných květin a bylinek. Každá rostlina měla své místo, svoje vrtochy a svůj příběh. A babička to všechno znala: kdy co sázet, co kde poroste, na co je která bylinka dobrá. Zeleninou, ovocem i květinami zásobila pak celou širokou rodinu.
Jenže, když člověk zestárne, svět kolem něj se někdy zmenší až na pár místností. Méně chodí ven, méně rozhoduje, méně tvoří. A ještě méně často se ho někdo na něco doopravdy zeptá. A přitom právě to je to, co lidem dává pocit, že mají stále smysl.
Že ještě nejsou „jen“ starší člen rodiny, ale někdo, kdo má co dát.
Proto má dnes babička jednoduchý, ale krásný úkol: naučit děti poznávat květiny. A hlavně si s nimi o nich povídat z pohledu, jaký já jim, bohužel, nabídnout nedokáži, protože jsem anti-zahradník, kterému uschne i kaktus.
Dostane k tomu několik obrázků, všechny z nich by měla dobře znát, protože je pěstovala na zahradě nebo v květináčích a truhlíkách. K tomu jsem přidala ještě pár dalších jiných rostlin než jsou květiny, ať je to pestré.
Muškáty
Pivoňka
mečík
konvalinka
kopřiva
Slunečnice
hluchavka
heřmánek
Sedmikráska a kopretina se rády pletou.
maceška
Šeřík
Zlatice (zlatý déšť)
Rozmarýn
kosatec
Jitrocel
Vlčí mák
Divizna
