Pro děti kalendářů stovky. Pro seniory nula. Tak jsem to vzala do svých rukou

Objednávala jsem našim dětem adventní kalendáře, ne ty čokoládové, které jsme dostávali i my za našeho dětství, o ty se postará určitě někdo další z rodiny. Vybírala jsem mezi těmi moderními, těmi, které mají v každém okénku nějakou tu hračku, knížku nebo něco jiného, co udělá radost.

Madlenka bude mít adventní kalendář plný dětských šperků, které bude nosit s takovou vážností, že by klidně mohla sedět v představenstvu klenotnické firmy. Vojtíšek zase dostane své vytoužené figurky z Minecraftu, a pokud je znáte, tak víte, že to jsou malé plastové modly dnešních dětí.

A když jsem se tak prohrabávala těmi moderními adventními kalendáři a vybírala, co komu udělá radost, manžel nenápadně naklikal do košíku i jeden pro mě. Jednoduše tam přibyl. A mně tím udělal mnohem větší radost, než bych čekala — najednou to totiž nebylo jen o dětech, ale i o tom, že si advent můžu užít také já.

A tím to celé nabralo nový směr: zjistila jsem, že existují kalendáře pro skoro každého. Pro kreativce, pro fanoušky čaje, pro milovníky kávy, pro ty, kdo si chtějí doma míchat kosmetiku, pro začátečníky i nadšence.
A já jsem se nechala unést — opravdu jsem jich šest objednala dalším lidem: synovcům, švagrové, mamce a tchánovcům. A ještě jeden navíc našim dětem dohromady. Jen tak, protože proč ne.

A pak mi došlo, že ještě jeden člověk mi tam chybí.
Babička.

Moje babička má skoro devadesát let. Je na vozíku, ruce se jí třesou tak, že už i samostatně se najíst je pro ni výzva, čímž nám spousta možností prostě odpadává. Čtení zvládne chvíli, přečte si jídelní lístek, kratší a jednodušší článek, ale delší text už pomotává, zapomíná, co vše v příběhu bylo. Soustředění jí kolísá — někdy je úplně jasné, někdy kouká na jídelní lístek a ptá se mě, cože to za jídlo je státní svátek, ale po chvilce jí samotné se smíchem dojde, že tím míní, že je státní svátek, a tudíž se nevaří. Akorát si kvůli tomu zapomene objednat to jídlo, protože se snaží přijít na to, jaký státní svátek k tomu dni vlastně patří.

A přesto se pořád zajímá o svět. Pořád chce vědět, co je nového. Pořád má v sobě tu jiskru. Nechce mít každý den stejný jak přes kopírák a jen sedět v křesle a koukat na ty stále dokola se opakující seriály. Nudí se.

Tak jsem hledala: adventní kalendář pro seniory.
A nenašla jsem nic.

Pro dospělé ano — masky, čaje, čokolády, koření, kosmetické miniatury. Ale nic, co by dávalo smysl člověku, který už nezvládne pidi předměty, slabé písmo, jemnou motoriku ani návod psaný na ploše jedné molekuly.

Bylo mi to líto. A tak jsem objednala prázdný adventní kalendář, takový ten vyrobený pro domácí dotvoření. A rozhodla se, že ho babičce přizpůsobím já sama.

Dřív babička ráda zahradničila, luštila křížovky, jezdila na výlety, hodně četla — hlavně spoustu časopisů pro ženy, Večery pod lampou, Harlekýnky. Jenže zahradničit už nemůže, místo výletů jezdí jen po doktorech a klasické křížovky a delší texty už jsou pro ni moc složité, namáhavé. Stále má ráda časopisy, ale prohlíží si spíš obrázky, čte nadpisy a vyhledává nějaký ten kratší článek.

A tak mě napadlo, že bych vlastně mohla něco takového, jako dřív četla, sepsat sama — jen něco kratšího, jednoduššího, dobře doplněného o obrázky, které pomohou k pochopení toho, co čte. A místo křížovek vytvořit třeba jednoduché rébusy, kvízy. A proložit to třeba nějakým výrobkem od dětí, nějakou pochutinou nebo třeba fotkou.

A pak jsem si řekla, že to sem napíšu. Protože advent už sice běží, ale realita je taková, že většina kalendářů se seniorům i dětem stejně nosí až na Mikuláše. A i kdyby ne — ty drobné aktivity lze použít kdykoli během prosince. Nebo mimo prosinec. Radost nepotřebuje datum.

Třeba to někomu pomůže. Třeba má někdo doma taky babičku nebo dědu, pro které komerční adventní kalendáře jaksi zapomněly existovat. Vlastně nejen adventní kalendáře — ono sehnat nějaké aktivity pro starší seniory je vůbec docela oříšek.

Nápad do první adventní obálky či políčka naleznete v odkazu níže.