Hlavní obsah

Proč rozumím Trojanovi, když posílá politiky do Ruska

Foto: chatgpt

Ivan Trojan poslal z Letné několik politiků do Ruska. David Řezník připomíná, že mají demokratický mandát. Co nám ale výsledek voleb říká o tom, jak budou se svou mocí nakládat?

Článek

Když Ivan Trojan na Letné poslal Otu Klempíře a další politiky do Ruska, moje první reakce byla docela prostá. Jo, ať si to tam užijou.¹ Pak jsem si přečetla článek Davida Řezníka, kterého zaujal komentář jedné divačky. Ta napsala, že jí Trojan po tomhle vystoupení už nestojí ani za pozdrav.² A mě při čtení napadly dvě otázky. Proč bych měla přestat někoho zdravit kvůli politice? A proč mi vlastně přišlo tak snadné souhlasit s tím, ať někdo táhne do Ruska?

Trojana bych taky nepozdravila

Já vůbec nechápu, proč někdo začne herci po jednom projevu nadávat a přát mu prázdná divadla. S Nohavicou v politice vůbec nesouhlasím a jeho písničky si pořád ráda poslechnu. Nezačal přece blbě zpívat. Jeho staré nahrávky se nezměnily. Akorát ho občas slyším blbě žvanit. Můj hudební vkus se tím nijak nezměnil.

Trojana bych ovšem taky nepozdravila. Já ho totiž osobně neznám. Slavné lidi nezdravím jen proto, že jsou slavní. Kdyby je zdravil každý, kdo je zná z televize, chudáčci by samým odpovídáním na pozdravy přišli o hlas a večer by v divadle jen skřehotali. Buďme lidští a netrapme je.

Kdyby ale ten samý projev pronesl soused, dál bych ho zdravila. I kdybych s ním nesouhlasila. Dost možná bych se s ním o tom pohádala a druhý den bych mu zase řekla dobrý den.

Kdy bych někoho posílala do Ruska?

Řezník připomíná, že ty politiky lidé demokraticky zvolili a že jsou občany téhle země stejně jako my.² V tom má pravdu. Kdybych posílala pryč každého, s kým se neshodnu na daních nebo důchodech, asi by bylo jednodušší odstěhovat se sama. A i když si o něčí volbě myslím svoje, jeho hlas má stejnou váhu jako můj.

Jenže jinak prožívám spor o to, kolik máme platit na daních, a jinak obavu, že někdo využije moc k tomu, aby nám postupně ubral z možností se mu ozvat. Pořád můžeme chodit k volbám a zároveň může být pro novináře těžší dostat se k informacím, pro úředníka riskantnější vzepřít se politickému tlaku a pro nás těžší zjistit, co vláda vlastně dělá. Kvůli daním se klidně budu hádat. U toho druhého mi záleží i na tom, jestli tu hádku budeme moct za pár let pořád vést veřejně a jestli k ní budeme mít dost informací.

A právě proto Trojanovu „do Ruska“ rozumím. Když mám pocit, že někdo chce měnit pravidla tak, aby se mu vládlo pohodlněji a nám se hůř ozývalo, taky mě napadne něco ostřejšího než „pane ministře, dovolím si nesouhlasit“. Jestli je ta obava v konkrétním případě oprávněná, se pozná podle toho, co kdo navrhuje a co by mu to umožnilo.

Vždyť je lidé zvolili

Tady mě napadl Hitler. V červenci 1932 dostali nacisté zhruba 37 procent hlasů a stali se nejsilnější stranou v německém parlamentu. V listopadu jejich podpora klesla přibližně na 33 procent, ale pořád získali víc hlasů než kterákoli jiná strana.Jen o pár měsíců později, v lednu 1933, jmenoval prezident Hindenburg Hitlera kancléřem. Dalo by se tedy říct, že i Hitlera si lidé svým způsobem zvolili. Když dali hlas straně, kterou vedl, mohli tušit, komu tím pomáhají k moci. Nacisté pak tuhle moc použili k přeměně demokracie v diktaturu.³ A přesto by dnes asi málokdo tvrdil, že se lidé Hitlerovi neměli postavit. Vždyť byl přece demokraticky zvolen.

A to je právě ono. Kdybych někoho posílala do Ruska jen proto, že volí jinak než já nebo že se neshodneme na daních, popírala bych tím něco, co k demokracii patří. Má stejné právo prosazovat svůj názor jako já. Když ale mám důvod se bát, že někdo svou moc využije k tomu, aby nám tohle právo postupně okleštil, má pro mě Trojanovo „do Ruska“ jiný význam. Slyším v něm ostrý protest proti tomu, jak by se tu mohlo začít vládnout. A ozvat se proti krokům, které podle mě ohrožují naši svobodu, považuju za obranu demokracie. I když ty kroky dělá někdo, koho lidé demokraticky zvolili. A klidně se proti nim může ozvat i člověk, který jim sám dal hlas. Koneckonců, kvůli čemu jim ho vlastně dal?

Z výsledku voleb se těžko dozvíme i to, co všechno si voliči od vítězů slibovali. Někdo mohl volit ANO kvůli té věčně omílané „Fialově drahotě“. Někdo se doopravdy bál, že nás dosavadní vláda zatáhne do války. A někomu třeba jen připadal Turek za volantem cool, protože má taky rád auta a rychlou jízdu. Co si kdokoli z nich myslí o financování České televize nebo o ochraně úředníků před politickým tlakem, se z volebního lístku nedozvím. Klidně si někoho z nich umím představit na Letné, jak protestuje proti lidem, kterým sám dal hlas.

Možná bych se s tím člověkem dodnes neshodla na tom, koho volit. Ale klidně se můžeme shodnout na tom, že nám některý krok vlády vadí. On má právo říct, proč jim tehdy dal hlas. Já mám právo říct, proč mě některé jejich kroky děsí. A oba máme právo chtít po vládě odpověď, i kdyby ji naše otázky sebevíc otravovaly. Právě o tuhle možnost bych nerada přišla.

Poznámky a zdroje

¹ Trojan vystoupil na Letné 15. listopadu 2026. Svůj vzkaz adresoval hlavně ministru kultury Otovi Klempířovi a v narážce na cestu do Ruska zmínil mimo jiné Filipa Turka a Tomia Okamuru. Reportáž z Letné na Parlamentních listech

² Věta o pozdravu pochází z komentáře divačky na Facebooku, který Řezník cituje ve svém článku z 17. listopadu 2026. Článek Davida Řezníka na Médiu

³ Uvedená procenta jsou výsledky nacistické strany v parlamentních volbách. Hitlera jmenoval kancléřem prezident Hindenburg 30. ledna 1933. Holocaust Encyclopedia – Hitler Comes to Power

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz