Článek
Záhadný techničák
Paní Marie se rozhodla, že je čas prodat své staré auto. Už ho nepotřebovala — neřídila, nákupy si nechávala vozit a když potřebovala někam dál, zavolala si taxík.
A když už má člověk prodat auto, musí mít připravené všechny doklady.
Marie tedy rozložila na stůl šanon, tašku a svou peněženku. Dala dohromady všechny papíry a pečlivě je zkontrolovala.
Jenže pak si všimla zvláštní věci: v peněžence techničák sice má, ale není její.
A tak začalo velké pátrání.
Pod postelí nic.
V kredenci jen utěrky.
V tašce po vnukovi žvýkačky, ale žádné doklady.
Paní Marie hledala techničák skoro celý den, ale nenašla ho.
Po téměř celodenním hledání si řekla: „Dost, půjdu jako moderní člověk. Zažádám o duplikát!“ A zavolala dceři, aby jí s žádostí i s objednáním na úřad pomohla.
Dcera paní Marii pomohla podat žádost o duplikát a objednat ji na úřad pro jeho vyzvednutí.
Hned druhý den dorazila na úřad. Vzali ji přesně na čas. Paní za přepážkou se usmála, začala žádost zpracovávat… a počítač se rozčilil.
„Chyba.“
Zkusila to znovu.
„Chyba.“
A ještě jednou.
„Chyba!“
Počítači se do vydání duplikátu nějak nechtělo. Hlásil jednu chybu za druhou.
Nakonec se úřednice zvedla, odešla do zadní místnosti a po chvíli se vrátila s obálkou v ruce.
„Paní Nováková, váš techničák tady máme už měsíc ve ztrátách a nálezech.“
Marie vyprskla smíchy a úřednice s ní. A nejlepší na tom bylo, že to znamenalo, že nemusela platit pět set korun za nový techničák.
Technický průkaz byl nakonec na úřadě ve ztrátách a nálezech, a tak paní Marie ušetřila 500 Kč za vydání duplikátu.
Domů šla lehčím krokem. Ulevilo se jí, že má svůj doklad, že ten cizí si nechali na úřadě a že ušetřila. A navíc — auto nakonec prodala ještě ten týden a dostala za něj o něco víc, než čekala. To se hodilo, protože se blížily Vánoce a Marie chtěla nakupovat dárky bez omezení.
Díky penězům z prodaného auta se mohla paní Marie při nakupování vánočních dárků pořádně rozšoupnout.
