Článek
Teď už má dcera karneval za sebe a já musím říct, že ani s koupenou maskou nemusí být příprava kostýmu otázkou pouhých pár minut. Alespoň nám tedy zabrala několik hodin. Ale začněme od začátku.
V minulosti už jsem párkrát dětem doma kostým připravovala. Vždyť se pomalu každou chvíli koná nějaké akce, na kterou mají děti přijít v kostýmech. Jednou je to Halloween, pak masopust, karneval, čarodějnice. A většinou se v okolí těch akcí koná více a děti chtějí na každou z nich jiný kostým. Pár kostýmů už jsme tedy doma vyráběli. Kostým hasiče, čarodějnic, kouzelníka, princezny, prince a já nevím čeho ještě. Co ale vím, že nejvíce práce jsem měla nakonec s letošním dceřiným kostýmem, který byl celý kupovaný.
Dcera nejdřív chtěla být jednorožcem, manžel jí tedy vytiskl obličejovou masku jednorožce, dcera si ji během chviličky vybarvila, vystřihla a zdálo se, že si dcera během hodinky téměř sama vyrobila masku na karneval. Po vyzkoušení ale dcera přišla na to, že jí ta maska úplně nesedí a že je jí na obličeji nepříjemná. Navíc už ani za toho jednorožce nechtěla jít. Teď chtěla být raději Červená Karkulka. Kostým si opět celý připravila sama, a tak jsem si mohla libovat, že mám tak šikovnou dceru, že se ani nějakým kostýmem nemusím zabývat. Potom ale dcera přišla s tím, že už nechce být ani tou Červenou Karkulkou a s tím, zda by si mohla kostým koupit v obchodě. Protože jsem sice byla hrdá na to, že si dcera zvládla poradit s kostýmem sama, ale zároveň jsem musela uznat, že to jeho provedení holt odpovídá tomu, že si ho vyrobilo čtyřleté dítě a nebyla jsem si úplně jistá, jak se na něj budou tvářit ostatní, vcelku ráda jsem jí s nákupem vyhověla.
A tady to začalo. V obchodě měli mnoho kostýmů a dcera se nemohla rozhodnout, který z nich se jí líbí více. Nejdřív ji zaujala barevná křídla a chtěla být vílou, poté princeznovské šatičky a chtěla jít za princeznu. Pak objevila krásný kostým jednorožce a vrátila se k myšlence toho, že půjde za jednorožce. Do toho objevila spoustu doplňků k Else z Ledového království a chtěla jít za Elsu. A tak běhala po obchodě od jedná masky ke druhé a střídavě chtěla jít za to i ono. Chvílemi se zdálo, že se snad kvůli nemožnosti si vybrat rozbrečí. Nakonec si ale přeci jen vybrala. Rozhodla se, že půjde za Elsu. Kostým Elsy byl už však vyprodaný, a tak si dcera vybrala jen dva balíčky s doplňky a zavelela, že se půjdeme podívat po obchodech s oblečením a najdeme vhodné šatečky tam. Já souhlasila, říkala jsem si, že najít nějaké modré šatky nebo modrou sukni přece nemůže být nějak velký problém. Ale on to problém byl. A to vcelku obrovský problém. Musely jsem s dcerou prolézt asi pět nebo šest obchodů, než jsem nějaké ty modré šaty našly. Jejich cena na to, že je bude mít na sobě jen chviličku, byla dost vysoká, ale protože jsem nepočítala s nějakým velkým chozením, vyrazila jsem v botách pro tyto účely naprosto nevhodných a už mě děsně bolela chodila, tudíž jsem byla neskutečně šťastná, že jsme nějaké ty šaty našly a bez rozmýšlení jsem je popadla a mazala ke kase.
Dcera byla z šatů nadšená, ale úplně největší radost měla z příčesku zapleteného do copu. Do takového copu, jaký nosí Elsa. Já už méně, zjistila jsem totiž, že na dceřiny vlnité a velmi husté vlasy se ten příčesek přidělává dost špatně. A když už se mi to povedlo, nevypadalo to vůbec dobře. Napadlo mne, že řešením by mohlo být zaplést dceři vlasy do selského copu a příčesek pak přidělat na něj. Jenže dcera má takový typ vlasů, který se velmi špatně češe. Ne že by neměla kvalitní vlasy. To ona v zásadě má. Ale bez určité péče je má poněkud nepoddajné, jdou jen s těží rozčesat a po rozčesání se se hned zase rychle zacuchají. Normálně to nevadí, stačí, když se dcera párkrát za den přečísne, ale na cop bylo potřeba vlasy zkulturnit. Mám už totiž vyzkoušeno, že pokud se dceři snažím na hlavě učesat něco složitějšího než ten nejobyčejnější culík, musí mít na to dostatečně připravené vlasy. V opačném případě se jí vlasy cuchají rychleji, než stačím česat. A také jsem nevěděla, jak se selský cop plete.
Musela jsem tedy napřed zjistit, jak se takový cop plete a posoudit, zda jsem schopná ho vůbec uplést. Zjistila jsem, že je to docela jednoduché, takže jsem došla k názoru, že se o ten selský cop můžeme pokusit. Dceru jsem tedy poslala do vany a započala maraton v péči o vlasy. Nejprve vlasy namočit, poté zlehka osušit a dát na ně masku na vlasy, chvíli počkat a poté dceři z hlavy masku smýt. Potom byl už čas na šampon, to bylo vcelku v pohodě. A pak ještě kondicionér, spousta kondicionéru. Vím, že se ho nemá dávat moc, ale když má někdo takové vlasy jako má moje dcera, dát ho jen maličko je úplně o ničem, to vůbec nepomůže. A tak jsem jí tam toho kondicionéru narvala pořádné množství a potom z hlavy pěkně dlouho vymývala. Když bylo hotovo, stačilo už jen vlasy vysušit, dát vlasový olejíček a jít si vyzkoušet pletení copy.
Vlasy byly krásně lesklé a hebké, šly dobře rozčesat a rozčesané zůstávaly. To bylo naprosto super. Ukázalo se, že ale při pozorování toho, jak selský cop plete někdo jiný, se jeho upletení zdálo mnohem snazší, než ve skutečnosti bylo. Dcera je navíc dost neposedná, takže nějaké vysedávání u česání není nic pro ni. U česání se tedy neustále hýbala, kroutila, otáčela hlavou doleva a hned zase doprava, pak zase nahoru a dolů a tak pořád dokola. Takže jsem vždy tak jednu vteřinu pletla cop a pak minimálně minutu dceři rovnala hlavu. První pokus se mi nepovedl, druhý a třetí také ne. Na další pokusy jsem neměla nervy a dcera už vůbec ne, a tak jsem ji vzala za babičkou, která má s pletením těchto copů mnohem více zkušeností než já, a poprosila ji, ať jí cop uplete. Napadla mne myšlenka, že jí ten cop nechám přes noc a on třeba do ráda vydrží. Nevydržel. Ale ráno se mi nakonec ten cop docela uplést povedl, možná tomu pomohlo to, že dcera byla ráno ještě rozespalá, a tak u česání byla o poznání klidnější než předchozího dne.
Pokud by se tedy soutěžilo o nejlepší masku, myslím si, že by bylo správné, aby dcera získala ocenění. Je mi jedno, že šla za Elsu, kterých na karnevalu bylo, stejně jako předchozí roky, hned několik. Je mi jedno, že dcera měla kupovanou masku. Já si tu cenu zasloužím! Už jen za ta bolavá chodidla a pocit toho, že jsem naprosto neschopná matka, která neumí vlastní dceři uplést ani blbej copánek.
