Článek
Dětské karnevaly jsou v plném proudu. Neodolali jsme a na jeden takový jsme také vyrazili. Už s předstihem jsme začali řešit a tvořit masku – mumii. Samozřejmě, dalo by se ji koupit, ale já se rozhodla, že ji vyrobíme. Z počátečního nadšení se ale stalo peklo, protože omotat bílé tepláčky a tričko obvazy nebylo nic úplně jednoduchého. Bylo potřeba, aby obvazy držely, ale zároveň nedeformovaly střih oblečení, které muselo zůstat pohodlné a pružné.
Nakonec se to povedlo. Bylo k tomu zapotřebí hodně trpělivosti, píle, důslednosti, ale také spousta obvazů, lepidla, několika jehel a metrů nitě. Potom už stačilo jenom tričko a tepláčky obléct a najednou se z mého syna stala naprosto dokonalá mumie.
Hvězda karnevalu. A to doslova
U mnoha dětí v sále jsem měla problém identifikovat, za co vlastně jdou. Na první pohled to nebylo jasné, nebo jsem ty masky (konkrétní postavy) vůbec neznala. U nás to bylo naopak. Když má na sobě někdo metry obvazů, je zcela jasné, že jde o mumii. A určitá „materiální nedokonalost“ kostýmu jasně ukazovala, že byl doma vytvořený, ne koupený, jako jsem viděla u mnoha jiných dětí.
A i když chápu, že vyhlašování nejlepších masek může být vůči některým dětem kruté, tady jsem byla ráda, že k němu došlo. Vyhráli jsme totiž cenu za jednu z nejlepších masek. Mezi ostatními to nebylo tak těžké, protože kritériem bylo, aby maska byla po domácku vyrobená. A na té naší bylo jasně vidět, že práce s ní bylo víc než dost. Rozhodně jsme si nevzpomněli hodinu před začátkem karnevalu, že na něj půjdeme. A tak syn hrdě vyšel na pódium a vyhrál pytlík sladkostí.
Měla jste mu ten kostým taky vyrobit a vyhrál by
Naše vítězství se bohužel neobešlo bez uštěpačných poznámek od dotčených maminek. Ano, chápu, že každá maminka si myslí, že kostým jejího dítěte je nejlepší a nejoriginálnější. Ale také by měla tolerovat, že porota rozhodne jinak, měla by být nad věcí a přijmout fakt, že jiným se líbí něco jiného. Bohužel se někdy stane, že nevyhrajeme, i když si to moc přejeme.
Našla se však maminka, která to nepřijala a směrem k našemu kostýmu – respektive k nám – pronesla poznámku, kterou tu ani nechci doslovně publikovat. Odpověděla jsem jí jen: „Měla jste mu ten kostým taky vyrobit a vyhrál by,“ a pokrčila rameny. Její dítě, které zrovna svírala v náručí, totiž mělo viditelně koupený kostým. Ano, byl hezký a slušivý, ale na rozdíl od nás mu věnovala maximálně pár minut, protože objednat něco z internetu zvládne každý.
Vždyť to není o cenách
Jistě, mám radost z toho, že náš kostým vyhrál. A že i porota uznala, kolik práce bylo za naší mumií. Ale pořád si myslím, že dětský karneval přece není o cenách a výhrách. Je o dětské radosti, o tom, že si děti zasoutěží a vyblbnou se. Chudáci jsou ale děti těch maminek, které reagují zbytečně toxicky…
