Je třídní důtka přiměřeným trestem za spoluúčast na zabití slimáka?

Na sociálních sítích se šíří příběh dítěte, které dostalo třídní důtku za spoluúčast na zabití slimáka. Pro jedny je to bizarní historka, pro jiné důkaz, že se školství zbláznilo. Někdo volá po sankcích pro školu, jiní se smějí absurditě celé situace. A někdo v provinilcích vidí pomalu budoucího sadistu.

Zajímavější než čin a trest je však to, kolik lidí přesně ví, co si o tom myslet. I když u toho nikdo z nich nebyl, většina ví, že se vlastně nic nestalo. Někteří se smějí, že oni jich na zahradě v létě zabili mnohonásobně víc. A někteří dokonce radí použít proti škole tvrdý postup, neboť jim třídní důtka za zabití slimáka přijde jako příliš velký postih, proti kterému je potřeba se bránit.

A přitom je v tom spousta neznámých. Záleží na tom, co přesně se stalo. Jinak vypadá situace, kdy dítě pomáhá na školní zahradě a slimák to odnese, a jinak, když se skupina dětí rozhodne, že bude zvíře „mučit pro zábavu“. A mezi těmito dvěma extrémy se mohla odehrát spousta dalších variant.

Možná bylo nutné slimáka zabít, protože byl potřeba do kouzelného lektvaru. Možná za tím byl vědecký pokus. A možná snaha pomoci někomu, kdo má ze slimáků hrůzu. A nebo byl slimák odsouzen k trestu smrti za zabití (sežrání) nějaké rostliny. Kdo ví. Děti mají občas zajímavé nápady.

Je přirozené, že dospělí chtějí reagovat, když slyší o násilí vůči živému tvoru. Jenže trest sám o sobě dítěti málokdy něco vysvětlí. Důtka může znít přísně, ale většinou víc vypovídá o dospělých než o dětech. O tom, jak moc se bojíme, aby naše společnost nepůsobila necitlivě, a jak rychle přecházíme od přemýšlení k odsudku.

Jenže tentokrát se většina lidí nerozčiluje kvůli krutosti. Naopak — lidé se rozčilují, že zabíjet slimáky je přece normální. Slimák je přece škůdce a každý, kdo má zahradu, ho minimálně jednou také už zabil. Jenže zabíjet pro úrodu je něco jiného než bezdůvodné zabití.

Navíc se to odehrálo na městské škole, kde ten pohled na slimáka může být jiný. Zatímco lidé mající zahradu v něm vidí škůdce, kterého je potřeba se zbavit, lidé z paneláku v něm mohou vidět hlavně živého tvora, který je proti člověku bezbranný. A protože na zabíjení slimáků nejsou zvyklí, může je klidně šokovat, když dítě bez rozmyslu jednoho zabije. V jejich očích nemusí jít ani tak o slimáka jako takového, ale o to, že děti byly schopné bezdůvodně zabít živého tvora.

Možná navíc ani nešlo o slimáka. Možná šlo o neuposlechnutí, o to, že dítě udělalo něco, co mu bylo výslovně zakázáno. V takovém případě pak důtka nedává lekci o ochraně zvířat, ale o hranicích a respektu.

Ať už to bylo jakkoli, stále tu zůstává otázka, zda je třídní důtka adekvátním postihem. Nebo lépe řečeno, zda je to vhodné řešení dané situace. Já osobně bych ji udělila pouze v případě, že by děti slimáka zabíjely pro zábavu, týraly ho u toho — a to asi ještě jen za předpokladu, že by jim to bylo zakázáno a stejně by v tom chování pokračovaly.

Spíš by bylo vhodné s dětmi o situaci mluvit. Vysvětlit jim, proč takové chování vadí. A v případě, že děti měly ze zabíjení legraci nebo dokonce slimáky týraly, bych považovala za nutné vše probrat s rodiči. Ne kvůli tomu, že by za takové chování měl následovat trest, ale proto, že v některých případech to může znamenat, že má dítě nějaký problém. Některé budoucí závažné poruchy se totiž v dětství opravdu mohou zpočátku projevit tím, že dítě zabíjí drobné živočichy. A proto by rodiče měli o takovém chování rozhodně vědět.

Jak byste postupovali jako učitel? A jak jako rodič, jehož dítě dostalo třídní důtku za podílení se na zabití slimáka? Postupovala škola správně, nebo by měla dávat třídní důtky jen podle toho, co má přesně uvedené ve školním řádu?

#slimák #důtka #rodiče #životškolní #společnost #hranice #respekt