Článek
Na chodníku stojí žena. V ruce má zapálenou cigaretu a kouř fouká přímo do kočárku, který drží za madlo. Je to kočárek s hlubokou korbičkou, takže v něm bude miminko. Té ženě je ale evidentně jedno, že čadí miminku (navíc nejspíš svému) přímo do obličeje.
Najednou se z ničeho nic vynoří kluk. Je mu tak jedenáct, možná dvanáct let. Ještě ne puberťák, ale už ani ne malé dítě. Přistoupí k ženě a osloví ji: „Dobrý den, mohl bych vás o něco poprosit? Nekuřte v blízkosti dětí. Děkuji.“ Žádná drzost. Žádné „hej vy“. Normální slušná věta.
Ticho. A pak ten výraz. Ten typický kyselý úsměv dospělého, který byl právě usvědčen něčím nepříjemným. A pak drmolení: „No to snad… dnešní spratci…“
Tohle jsem před pár dny viděla. A ten kluk na mě zapůsobil. Zatímco já tu ženu jen pozorovala a přemýšlela, jestli jí něco říct, a pokud ano, tak co. Ten kluk prostě zareagoval. Uviděl, vyhodnotil, slušně řekl, co považoval za důležité – a odešel. Měl můj obdiv.
Kdo je tady vlastně nevychovaný?
Tohle je moment, kdy se láme realita. Na jedné straně dítě, které mluví slušně, upozorní na něco, co je objektivně problém, a snaží se chránit slabšího.
Na druhé straně dospělý, který ohrožuje vlastní dítě, nedokáže přijmout zpětnou vazbu a místo toho útočí.
A najednou se to ve slovech paní otočí. Nevychovaný není ten, kdo jedná nevychovaně. Nevychovaný je ten, kdo na to upozorní.
Proč? Protože je to dítě. A podle představ značné části společnosti si děti nemají dovolit dospělého upozornit na nevhodné chování, chybu nebo ho napomenout. A to dokonce i tehdy, když to udělají slušně.
Má dítě mlčet jen proto, že má méně let?
Nebo má právo říct: "tohle není v pořádku"? Nebo dokonce: „Tohle mi vadí.“
Protože v té scéně na chodníku nešlo o drzost. Šlo o ochranu někoho, kdo se bránit nemůže.
Myslím, že znám spoustu lidí, kteří by v té situaci řešili spíš jeho drzost než chování oné matky. Úplně je slyším:
„Co si to dovoluje?“
„Kde jsou jeho rodiče?“
„Dnešní děti nemají respekt.“
Myslím, že je to špatně. Protože v tu chvíli se vůbec nebavíme o tom, co se stalo.
Nebavíme se o tom kouři, o tom miminku, o tom, že někdo upozornil na něco, co je prostě problém. Řešíme jen to, kdo to řekl.
Myslím, že systém postavený na hierarchii – "musíš se ke mně chovat s úctou, protože jsem starší, mám vyšší titul nebo postavení "– je prostě špatně.
To, že je někdo starší, ještě neznamená, že se chová správně. Ani že má pravdu.
Co si o tom myslíte vy?
Má dítě mlčet, protože dospělý je starší?
Nebo má právo upozornit na špatné chování?
A kdo je v takové situaci vlastně nevychovaný?
