Článek
Dnes nad ránem jsem měla další mimotělní zážitek. Musím si to zapsat, protože je to poprvé, co se mi to podařilo cíleně. Už jsem byla vzhůru, ještě skoro tma a já cítila to rozpoložení, že by to mohlo jít. Už asi vím, jak na to. Vyprostila jsem se z těla, chvíli mi to trvalo, tak pak jsem se nezdržovala v ložnici a rovnou jsem já duše vylétla ven oknem. Byla jsem rozradostněna z toho, že se mi to povedlo vědomě a stoupala jsem spirálovitě výš a výš. Viděla jsem Slunce na severu, skoro severovýchod, bylo to zvláštní… magické. A zase jsem cítila ten chlad, teplotní rozdíl mezi ložnicí a venkem. To mi hlava nebere, jak je to možné, když jsem duch… no nic, je to vždy úžasná svoboda. Nikoho jsem tentokrát nepotkala, vrátila jsem se bleskově do těla přes mozek, to už umím. Miláček v klidu spal, krásný nový den začínal…
Měli jsme tu zase na návštěvě dravce. Našla jsem pod třešní mladou kuřičku, skoro sežranou. Jestřábi mají hlad. Myslivci=zemědělci špatně hospodaří, není zvěř. Máme letos mnoho přírůstků drůbežích, tak se podělíme s dravci. Ona potom ta karma krásně vrací, když nemyslím jen na sebe a svoje blaho.
Odpoledne: Uff, teď jsem hlídala tři děti, miláčkova vnoučata. On přijel z práce, najedl se a jel zase jinam do práce a nechal mě tu napospas těm divochům. Nějak jsem to zvládla. Já na děti moc nejsem, neumím to s nimi. Mám ráda svůj klid, jsem ráda bezdětná. Radši se obklopuji zvířaty, s těma to umím moc dobře. Ale byly docela hodné, vylezli jsme na kopec a dostala jsem kytičku lučního kvítí.
Jinak události ve světě pořád špatný, třetí světová na spadnutí… chtějí rusáci hodit atomovku na Ukrajinu. Už zcela vážně o tom hlasitě hovoří. Myslím, že ji tím ke kapitulaci nedonutí, ale NATO bude nuceno už zasáhnout. A začne světová válka. Prý Rusové-muži hromadně se snaží opustit zemi před podzimní mobilizací. Je to všechno tak strašně nesmyslný a pošetilý, je mi z toho zle na duši a v hlavě mám nepříjemný pocity. Nechci zažít válku, máme teď skvělý blahobyt a miláček mne miluje a chceme si ještě pořídit koně a mít klidný život. Ať už toho Putina někdo zpacifikuje, si přeju a postaví před soud… vždyť nás všechny zabije!!
Středa: Dnes je krásný letní den, byla jsem v trafice-zásilkovně pro balíček a… koupila si cigarety. Fuj. Snažím se přestat, nechutná mi to, deset dní jsem si to nekoupila. Je to boj, svádím to na nervy, že jak mám v hlavě ty globální starosti, tak si vždycky vzpomenu na prezidenta Havla. Jak ten čudil, když se měnil režim… Hodně se teď mluví, píše o postavení žen ve společnosti. Já si myslím, že až po té další válce, když to přežijeme někteří a hlavně některé, a bude nás žen více, mohly bychom se domluvit s těmi veterány, že tentokrát bychom to chtěly řídit my. Matriarchát. Celosvětové mírové odzbrojení. No, milý deníčku, píši si to pro budoucnost. Kvůli mé digitální stopě. Třeba to jednou někdo vytáhne na povrch, takovéto moje myšlenky. A ani už u toho nemusím být…
Už je večer, nalila jsem si drink a připíjím Slunci, všem zvířatům, mým oblíbeným lidem a sobě, na zdraví. Prosím, abychom byli k sobě hodní. A zamysleli se všichni, co zlepšit u sebe. Jednoduše, třeba vzít si s sebou do obchodu svoje sáčky na ovoce či pečivo. Taková maličkost a jak se sníží tvorba odpadu, to uvidíte. Moc by to pomohlo nám všem… a mořským živočichům taky. Mějte se hezky.
