Článek
Ty hrábě mi dal David před mnoha léty. Už jednou byly zlomené, ale to můj muž Míra spravil. Teď se tedy zlomily podruhé, jsou to staré hrábě a něco jsme spolu nahrabaly si. Zvláštní, zrovna jsem myslela na Davidův letní tábor na Olešence, který právě probíhá. Je jich tam hodně, ochránců přírody a brigádníků a dobrovolníků a dětí. Kosí, hrabou, vzácné louky, aby ohrožená fauna a flora úplně nevymizela. Hrabou si tam v kolektivu, zpívají, baví se, smějí a přitom udělají obrovský kus práce pro přírodu. Docela nezištně. Tak jsem jim poslala pozdrav a obrázek, jak taky hrabu, ale sama, načež se hrábě zlomily. Asi taky mají duši, neměla jsem je fotit.
Později v noci: Uklidili jsme s miláčkem asi deset metráků krásnýho sena. Jsem vyčerpaná, ale šťastná. Máme plnou půdu. Ještě zítra zbytek tam musíme narvat, jestli to moc nezmokne. Prý se hodně krade seno, balíky na lukách. Že je málo sena. No nevím, spíš jsou někteří líní si posekat a nasušit, tak radši kradou.
Vůbec jsem dnes neviděla telefon (byl celý den v ložnici) a snad ani zrcadlo. Nemám čas. Panuje Slunce, a my, jak jsme si poškodili ten ochranný plášť, to snášíme blbě. Je horko, čtyřicet stupňů.
Všude po Evropě i ve světě řádí oheň, požáry. Měla jsem vizi, asi před dvěma lety, že rok 2027 bude rokem ohně. Začíná doba ohnivá. K tomu ty čmoudy z válek.. Asi se tady pěkně zapotíme. Je sucho, řeky vysychají. Lidé si to ještě málo uvědomují. Nechce se jim pochopit, že to je trvalý stav. Že se to bude jenom zhoršovat.
Máme skvělý blahobyt. Všecko máme, všeho jsme docílili. Až je mi z toho úzko, jsme na konci cesty. Téměř za hranou. Ekosystémy se hroutí. Biodiverzita klesá raketově. Jediná dobrá cesta je vrátit se zpět. Psala jsem o tom ve svých knížkách, které skoro nikdo nečetl. Musíme zpátky do přírody. Vymkli jsme se jejím zákonům a to není dobře.
Prší, právě se rozpršelo, děkuji za déšť blahodárný, tento den nebyl marný…
Jinak nevim, co Macinka s Turkem, nevím, co Pavel s Babišem… nějaké volby jsou za dva měsíce. Snažila jsem se nadhodit na sociální síti, že by to chtělo novou politickou stranu. Která by byla volitelná pro lidi nespokojené s opozicí i vládou. Ale zdá se, to nedopadne. Tak potom už nevím.
Asi mi to už začíná být trochu jedno. Co bude s planetou. Myslím si, nebo jsem v tom ujišťována, že až mi odumře tělo a v něm mozek, poletím tam nahoru a bude zahájena ta speciální operace. Na záchranu planety . Protože jako malá holka na to tady nestačím. Časově to tak vychází. Akorát umřeme, my padesátníci a bude tady pro hodně lidí peklo božích mlýnů.
Zní to dost pesimisticky, tak na závěr… nevím, co dodat veselého. Zkuste si vyčlenit jeden den bez mobilu. Měli bychom se vrátit o krok zpět. Každý nostalgicky vzpomínáme na krásné dětství a mládí. Já jsem si dnes užila pěkný den, udělali jsme nějakou práci a na telefon jsem si nevzpomněla. Takže to jde. Mějte se hezky a šetřete vodu…
