Článek
Na Trutnovském Bojišti to všechno se mnou začalo. Geronimo mi začal říkat Apoštolko. Moc si z té doby nepamatuji, mám amnézii, ale vím, že se v té době začaly dít se mnou ty divné věci. Mnohokrát mi vlezl do snů, potomek indiánů a ukazoval cestu… Mnoho vod uplynulo, mnoho vlasů ostříhaných zase narostlo. Brzy budu mít zase narozeniny. Řekla jsem miláčkovi, že bych si přála dvě jednodenní vstupenky na ten festival. Tak snad…
Psala jsem tady o těžbě štěrkopísku u nás ve vsi. Jak to tak vypadá, bude se těžit (prý za účelem znovuobnovení vodní plochy.) Samozřejmě jim jde v první řadě o prachy. Nevím, možná to neprojde, museli by náklaďáky přes historickou pevnost Josefov a to asi jen tak nejde. Opravdu nevím, co si o tom myslet. Hnízdí tam kriticky ohrožení jeřábi, čejky, mnoho druhů žab a obojživelníků. V těsném sousedství je ptačí park Josefovské louky. Potřebovala bych znát stanovisko ochranářů a správy Ptačího parku. Já teď nevím, co si o tom myslet. Ten rybník tam kdysi byl. Před dvaceti léty, když se hovořilo o tom, že se tam rybník obnoví, to byl docela dobrý nápad. Ale teď, nevím. Vesničané jsou zásadně proti. Až potkám správce toho parku, musím se zeptat. A asi taky zajdu za starostou a na odbor životního prostředí. Obyvatelstvo se totiž obává, že o tu vodu spíše přijdeme.
Kdysi v mládí, asi před pětadvaceti lety, jsem četla Sibylina proroctví. Zaujala mne jedna věc a vím, že jsem si to poznamenala a zapsala do mojí první veřejně vydané knížky, také psané formou deníku, s názvem CHCI VÁM NĚCO ŘÍCT. Bylo to o tom, že záchrana, spása světa může přijít z míst, kde je zarostlý rybník. Říkala Sibyla. Tak si vyberte. Ten rybník tam sice kdysi byl, ale to byla jiná doba, jeřábi jsou na pokraji vyhynutí, přijdeme o ně. Uprostřed pole roste památný dub… Pořád děláme nějaké ústupky na úkor přírody. Už není kam moc couvat. Je to těžký, co se mi teď honí hlavou. Chtěla bych kompromisy a dohodnout se s těma Pražákama. Oni chtějí jen prachy.. Já můžu přijít o domov, bez vody tady nebudeme moci žít. Nebo můžeme zachránit planetu, když se ten rybník obnoví? Byl by to významný vodní prvek v krajině. Jak to ta Sibyla myslela?
Měla jsem sen, lucidní snění, o tom, jak s mým mužem plavíme koně, v nějaké vodě na místě, které jsem nepoznávala. Třeba to bylo z budoucnosti, jako už tolikrát, co se mi zdálo… Třeba tam ten rybník vážně má být. Vesničani mne budou zas pomlouvat, možná i nenávidět, že to vidím takhle. Ještě že můj blog skoro nikdo nečte. A na můj názor se nikdo neptá.
Sakra, přijela návštěva, jdu vařit kafe a udělat jednohubky. Odpočinu si snad trochu od myšlenek. Se zvířátky vše v pohodě, káčata i kuřátka jsou již mezi ostatními, od včera, zvládají to dobře, děti moje. Mějte se hezky.
