Článek
Já nemám internet v mobilu (jen přes wifi), takže mi spousta věcí z vašeho světa uniká. Nemám fejsbuk ani tiktok nebo instagram, nesleduji ani komerční televize. Nečtu bulvár. Znám jen Seznam a ČT a Čro. A rádio Blaník. Nevím, zda jsou tato média nezávislá a pravdivá. Mně připadají seriózní. Věřím nejvíc mému kritickému myšlení a měla jsem dobrou výchovu od otce. Asi vím, co je správné, vím, co si mám myslet o stavu světa, o naší politice, o různých záležitostech. Minule, jak měli tu stávku, mi ta čtyřiadvacítka chyběla. Aktuální dění, nové zprávy. Jsem na tom závislá, na nezávislých médiích. Měla bych platit poplatek. Říká se, že to budeme platit formou daní. Já osobně ty dvě stovky měsíčně nijak nepocítím. Nepoznám to, protože nám zvednou zálohy na energie, takže na inkasu bude přibližně stejně. Ale jsem zvědavá, co se tím změní celkově.
Včera byla velká demonstrace na Letné. Stejně se ty změny stanou. Vláda se ohání programovým prohlášením. Ten premiér sice úplně zabil Mladou frontu, ale tohle je jiná situace. Nějaká voda už uplynula, je jiná doba. On už je starý, dlouho vládnout nebude. Stejně tak jeho staré voličstvo brzy opadne. Čím déle se teď strany hádají o poplatky, tím víc si to umím představit, tu změnu financování. Koukám na to jak na pink-ponk, různé názory a různí lidé… nevím, kde je pravda. Z obou stran barikády zaznívají rozumné argumenty pro a proti poplatkům. Vláda poplatky zruší. Tečka.
Ty tři roky do příštích voleb to musíme nějak překlepat. Tak se změní financování a … uvidíme, co se stane. Už některé tváře odcházejí, Moravec má svůj pořad jinde, Fridrichová dnes mluvila v rádiu, má tolik různých jiných aktivit… Budou nahrazeni. Přirozeně. Budu to sledovat dál. Až si všimnu rozdílů, budu to vědět. Kvůli čemu je teď takový humbuk.
Na Lidé.cz, musím pochválit, se rozjela dosti kultivovaná komunikace. Už se bojím méně reakcí na moje občasné příspěvky. Prý mažou hulváty a vyloženě zlé, zákeřné komentáře. Tak díky, to je dobře. Jsem tak citlivá duše.
Úterý: Je 17. listopad, dnes bude národ zpívat Modlitbu pro Martu. Budu to sledovat v teple mého obýváku, samozřejmě na ČT24. Jako paní Kubišová. Krásně se u toho dojímám. Je to nádherná píseň. Je to hymna.
Jsme svobodní. Vím, co to znamená. A co to obnáší. Kéž by tak více lidí chtělo hrát fér plej a podle pravidel. Jako já. Svoboda se musí cítit v duši, v hlavě. Když je člověk poctivý a skromný a pravdomluvný, je to duševně osvobozující. Většina z nás je však v zajetí konzumu a osobního prospěchu. To, že jsou svobodní si jen myslí… Ráda bych byla hrdá na to, že jsem taky Češka. Myslím, že v Evropě se teď na nás dívají skrz prsty. Kvůli naší vládě. Jsme pro smích. Je to fraška. Ostuda.
Prší, to je prima, má pršet celý týden. Je sucho. A bude hůř. Snad jsme dostatečně připraveni. Prý kdo umí v dnešní době přežít bez internetu, má z půli vyhráno. Musím jít něco dělat. Být offline. Mějte se dobře.