Článek
Ostříhala jsem si vlasy a obarvila je henou. Je to krása, hlavně když svítí Slunko na moji ohnivou hlavu. Také jsem si koupila nové boty. Mám z nich radost. Byly dost drahé a já bych za ně tolik nikdy nedala. Můj miláček mi je koupil. Že když jsme tedy přestali kouřit, tak si je můžu dovolit. Jsou to kvalitní botky, z opravdickýho kamennýho obchodu, žádná čína. Vždycky jsem měla jen jedny boty na podzim-zimu a jedny nebo dvoje na jaro-léto. A jenom ty nejlevnější křusky třeba někde z Tesca. Ty jsem nosila několik let až do zničení a nějak mne nenapadlo mít někdy boty dvoje. Nikdy jsem nechápala ženské, co mají doma desítky, stovky bot. Vždycky jsem se tak snažila o tu udržitelnost, že jsem třeba i oblečení kupovala výhradně v secondhandech. Neřešila jsem tak povrchní věci, jako jak vypadám v nějakých hadrech nebo jaktěživ by mne nenapadlo utrácet za kadeřnici.
Také jsem si sáhla na samé dno toho kalichu hořkosti a dlouhé roky se tam plácala. Přesto jsem byla vždy optimisticky šťastná. S tím se asi člověk musí narodit. Ta materiální chudoba mi byla kompenzována duševním bohatstvím. Naučila jsem se skromnosti a pokoře. Na čas (asi dva roky) jsem dokonce vystoupila ze systému a učila se přežít úplně bez financí. Poznala jsem hlad i ponížení, výsměch… kvůli tomu, co dělám, čím se zabývám, jaká jsem. Ekologická aktivistka bez zábran. Byla bych se tenkrát rozkrájela pro tuhle naši planetu, pro náš svět. Zadarmo. Teprve nyní se karta obrací a já dostávám přesně to, co jsem si zasloužila.
Nyní již pátým rokem oslavuji život s mým milovaným partnerem, který mě tady našel společně s mými skrytými poklady, ctnostmi. Sice dost pozdě, ale - jak se říká, lepší než později… A mohu tedy potvrdit, že ve dvou se to opravdu táhne líp. Všecko. Kde jsou ty zlé časy, kdy jsem třeba jezdila na kole do blízkého města vybírat popelnice, abych uživila sebe a moje milovaná zvířata…
Byla jsem si vyřídit novou občanku, píše se tam, že jsem svobodná. Dívala jsem se na TO slovo a zkoušela si to uvědomit. Je listopad, měsíc svobody… A já duše si toho hodně cením a vážím, že svobodně dýchám. A děkuji mnohokrát mému pracovitému miláčkovi, že nyní vím, co je to ta svoboda finanční. Děkuji Slunci a všem bohům a bohyním za toto mimořádně příznivé období, které teď, po těch všech strastiplnostech, prožívám.
Sobota. Dnes od rána jsme dělali dříví, řezali, štípali, uklízeli pod střechu. Kozel Bobeš, jak si pohmoždil tu nohu, už to má lepší. Už na to opatrně našlapuje, tak to bude dobrý, i bez doktorky to zvládnul. A kozička Johanka, jak byla na jaře i přes léto na smrt nemocná, se také již zotavila, pěkně žere a nabírá na váze. Myslím, že z nejhoršího jsme všichni tady - uvnitř… Loučím se, za chvíli čekáme návštěvu, jdu dělat jednohubky. Mějte se pěkně… Jako já.
