Článek
Mám z toho radost, jak to dopadlo. Na to, jak byla slabá účast, je to uspokojivé. Možná je teď o něco větší naděje, že nezabředneme v Babišistánu. A to je dobrá zpráva.
I v naší obci se rozjela těžká politika. Máme tady totiž (už jenom) jeden rybník. No, my už ho vlastně nemáme, protože je v soukromém vlastnictví. Majitel ho oplotil a nainstaloval elektrické ohradníky proti všem zvířatům i vodnímu ptactvu. Jejich hnízda v okolí jeho rybníka preventivně ničí tak, že rozdupává vejce v rákosí, má tam políčené pasti na vydry a vše živé, co mu tam vleze bez milosti zabíjí. Postavil nějaké chatky a jede tam velký byznys rybolovecký. Sednete si k vodě, chytí se kapr na háček, vy se s ním vyfotíte a pustíte ho s rozseknutou hubou zpátky do rybníka. Inkasuje za to nemalý peníz, byznys vzkvétá a příroda kolem i ti jeho kapři trpí. Hned vedle je ornitologický park Josefovské louky, takže ti vzácní a chránění živočichové, co neznají hranice, se se zlou potáží, když se pokusí k tomu rybníku jen přiblížit. O to víc mne dráždí ten pan rybníkář, co se dal na politiku jen proto, že někdo jiný má záměr těžit štěrkopísek v sousedství. V místech, kde taky býval rybník. Ten chlap všude vykřikuje, jak mu jde o přírodu a mně je z toho zle. Je to bezmoc. Vždycky jim šlo jen o prachy. Když se bude těžit štěrkopísek, pan rybníkář bude mít po kšeftu. Spolčil se proto s místní Ódéeskou a rozjeli kampaň. Vydařenou, musím podotknout. Většina voličů v naší obci se chytla na háček příslibu, že těžba nebude. V naší obci tedy vyhrála volby koalice Spolu, ale celkově v Jaroměři se drží ANO na prvním místě. Asi určitě budeme mít jiného starostu, resp. starostku. Ještě nic nevím. Moji Zelení skončili poslední, ale dva zastupitele z těch jednadvaceti tam mít budeme.
Co se to stalo se světem, kterému vládnou peníze. Prachy jsou metla lidstva, ne alkohol. Jsem unavená. Všichni bychom chtěli být stráášně bohatý. A třeba jednou budeme, až nás zastoupí ta AI a zbude nás tu hrstka v nějakých skanzenech… To jsem viděla ve snu, něco z budoucnosti… učila jsem humanoida komunikovat se psem, beze slov. Byl to mazec sen, ten robot mne obdivoval, jak to, že umím telepatii se zvířaty. Řekla jsem mu, že se to tady bezmála padesát let učím… Mívám fakt zajímavý sny, mimotělní zážitky i halucinace-vidění a vím, že se kolem mne děje něco prazvláštního. Jen to vůbec není vidět. Možná je to dobře, asi to tak má být. Proto si píši tento veřejný deník, abych zanechala nějakou digitální stopu. Pro budoucnost.
Úterý: Dnes budu mít odpočinkový den, bolí mě hlava, mám rýmu a trochu mě škrábe v krku. Je ráno, miláček právě odjel do práce. Piju paralen-grip a za chvíli půjdu zatopit. Všechna zvířátka jsou v pohodě, nic nám nechybí. Kozička Johanka je pořád taková slabá, hubená, ale normálně žere a drží se statečně. Zkusím říct tetě, jestli by jí upletla nějakou vestu z ovčí vlny na zimu. Ostatní kozy, což je velice zvláštní, ji stále respektují jako plnohodnotnou členku stáda. Většinou to bývá tak, že slabý kus odstrkují, ba dokonce jej zle napadají. Tady u nás ne. Když byla Johanka moc nemocná na jaře, trpěla bolestmi břicha, všechny kozy se kolem ní shlukly a čumáky jí přikládaly na bolavé místo. A měly s ní soucit. Teď ji přes noc zahřívají, ona si lehne a postupně si všechny polehají okolo ní. Je to až neuvěřitelné, když to tady sleduji. Etologii mám tedy zmáknutou dokonale i bez vysoké školy. Tak až se z těch všech moderních technologií jednou všichni zblázní, AI nepohodlné asi zlikviduje a nechá si tady jen taková individua, která se bez umělé inteligence dokážou obejít. Ve skanzenech se zvířaty.
Tak se mějte krásně a přestaňte všechno počítat na peníze. Takové dobrovolnictví ve prospěch naší přírody je tak nesmírně obohacující. Jsem strááášně bohatá…
