Článek
A nějací šašci tam pokřikují a jsou plní nenávisti a zášti. A naše vypráskaná vláda je navádí. Prostě trapas.
Války jsou tak strašné. Bylo to hrozné tenkrát, tolik filmů o tom natočili… a to nás připravují, pomalu ale jistě, na pokračování. A proč? To já nikdy nedokážu pochopit. Peníze, mocný vliv, území, náboženství, přírodní zdroje, nerostné bohatství, peníze. Myslím, že prachy jsou metla lidstva, ne alkohol.
Můj děda zažil válku, byl nuceně nasazený v Říši. Moje babička pro změnu přežila těch dlouhých šest let na Sibiři v gulagu. Děda se pak z toho zbláznil a udělal průšvih a musel do vězení… Babička nikdy o tom nemluvila, jaké hrůzy prožila, vím jen, že prý šest let neviděla chléb, ten boží dar.
Táta mi taky vyprávěl o hrůzách války, ač ji sám nezažil. Ani tenkrát, ani teď to prostě nedokážu pochopit. My lidi, jako homo sapiens jsme fakt děsný a děsiví pro všechny ostatní tvory i pro nás samotné. Co si ti mimozemšťani asi o nás musí myslet…
Jinak dnes byl krásný jako letní den s vysokou teplotou, užila jsem si se Slunkem. Byla jsem kosit na louce, jen vysekat cestu. Kozička Johanka je nemocná, chřadne a není to s ní dobré. Paní doktorka přijede až v pátek. Johanka vždycky byla nejslabší kus ve stádě. A teď už to nějak nedává. Jsem smířená, i s její smrtí. Už mám vybraného náhradníka z letošních kůzlat. Necháme si kozlíčka Skotyho, ale mu paní doktorka právě v pátek nasadí kroužky, aby se pak v dospělosti už nemusel kastrovat.
Taky se nám snaží dělat problémy miláčkova bejvalka. Jdou po ní exekutoři, protože si (po rozvodu!!) nasekala hromady půjček u nebankovních společností. Ale na nás si ta čúza nepřijde. Ona normálně nakecala tomu svýmu alkoholikovi, že prý ty půjčky si vzal můj muž. No úplně praštěná je. My si tady žijeme spokojený a láskyplný život už asi čtvrtým rokem a vona furt si nedá pokoj, (píp) prolhaná. Prachy jsou metla lidstva, říkám to pořád.
Terka od ochranářů mi psala, že se blíží Motýlí půlhodinka. Budeme chodit po lukách a sčítat motýly. Já teda je budu nejdřív jen fotit a počítat a pak se doma podívám, jak se nazývají. Nejsem v tom vůbec zběhlá, neznám ty nádhery všechny jménem. Žiju v pěkné lokalitě, je tu každé léto docela dost různých motýlků i jiného hmyzu. Dnes už naši noví sousedé posekali si taky kus louky. Té, na které se chystám sčítat. Jsem z nich trochu nervózní, ale můj muž mne uklidňuje, že s nimi mluvil a měli by být v pohodě. Tak uvidíme.
Hrozně by mne mrzelo, kdyby nám naše momentální štěstí zhatila ta hnusná válka. Je mi líto všech vysídlených, to je jedno, jaké jsou národnosti. Velice si vážím svého domova a toho, co jsem z mála dokázala vytvořit. Tímto se dnes loučím, za měsíc je Slunovrat, už zase… strašně rychle teď sprintuje čas. Mějte se hezky, jako já.
