Článek
Když člověk žije ve větším městě, neřku-li v Praze, tu a tam se setká s bezdomovci. Záleží zejména na lokalitě, kde se pohybuje.
Pro většinu lidí to není setkání příjemné ani vítané. Lidé bez domova často budí pozornost svým zanedbaným vzhledem, zápachem, a často bývají pod vlivem návykových látek, ať už těch legálních či jiných, případně se z jejich vlivu postupně dostávají.
Řeklo by se, že si za to mohou sami.
Nechtějí pracovat, bývají závislí na alkoholu a všeljakých psychotropních substancích, často bývají psychicky nestabilní, a třeba i agresivní, zvláště pod vlivem drog.
Napadlo vás už někdy, že realita lidí bez domova, a obecně sestup na takovéto společenské dno, může být o poznání složitější?
Pro ty, kteří se zamyslí nad tím, proč lidé bez domova setrvávají ve své životní situaci, a jaké mohou být vůbec příčiny propadu na ulici, by mohla být zajímavá kniha Bezdomovectví ve středním věku: příčiny, souvislosti a perspektivy.
V ní se dozvíte, že ztráta práce a bydlení může mít často u těchto lidí společného jmenovatele, respektive hned několik.
Například je velmi časté, že tito lidé vyrůstali v rodinách neúplných, byli přítomni násilí, docházelo u jednoho či obou rodičů k abúzu alkoholu a drog. Rodiče takových lidí mohli trpět poruchami osobnosti či jinými duševními onemocněními, mohli být emočně labilní, a celkově start takových jedinců do života a jejich rodinné zázemí rozhodně nemusely připomínat (a často opravdu nepřipomínaly!) procházku růžovým sadem.
Tito lidé, tedy „houmlesáci“, často takto hanlivě označovaní materiálně zajištěnou většinou z nás, jsou tedy spíše politováníhodní jedinci, kteří by si zasloužili podporu a pomoc.
Jistě, najdou se i tací, kterým život na ulici vyhovuje, ale těch je menšina.
Lidé bez domova si často pro nedostatek kompetencí nedovedou sami pomoci, a když vidí, jak špatně a těžce se jim žije, a oni pomyslně svůj boj se svou životní perspektivou prozatím stále prohrávají, bývají nerudní, někdy až zlí, a to jediné, co je vlastně už zajímá, je ‚anestetikum na jejich bol‘. Alkohol.
Až potkáte nejakého takového člověka, a přečtete-li si třeba tuto knihu, dobře si ho prohlédněte. Ne každý z nás měl stejnou startovní pozici. A ne každý dokáže nějak obstojně ve společnosti fungovat. A zvláště třeba po desetiletích strávených na ulici.
Víte, společnost před nimi zavírá oči. Ale jsou součástí nás. Jsou to lidé. A jen všichni lidé, bez výjimky, tvoří společnost.
No, ale o spravedlnosti v ní, a také o soucitu a lidskosti, která někdy schází, zase třeba jindy. To až uvidíte nějakého člověka bez přístřeší, jak nám všem ukazuje svůj Nový prostor…
