Hlavní obsah

Jak se nahrávaly: Eurythmics - Sweet Dreams

Foto: Doubleday a Copilot AI

Sweet Dreams

Hymna generace z vlhkého půdního skladu. Jak bankrot a deprese stvořily nesmrtelný hit Eurythmics

Článek

Když v roce 1982 Annie Lennox a Dave Stewart nahrávali ve stísněné místnosti nad továrnou na rámy obrazů, byli na úplném dně. Byli bez peněz, zničení zchátralým osobním vztahem i komerčním propadem předchozí desky. Právě z této totální frustrace, kdy Annie ležela v depresích na podlaze a Dave bezradně kroutil potenciometry půjčeného syntezátoru, však vzešel jeden z nejvlivnějších popových hitů 80. let. Přečtěte si fascinující příběh o tom, jak stvoření „Sweet Dreams“ proměnilo čisté zoufalství v globální triumf.

1. Ztroskotání na troskách The Tourists

Abychom pochopili temný, hypnotický náboj, který z nahrávky Sweet Dreams (Are Made of This) sálá na první poslech, musíme se vrátit o několik let zpět do přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Annie Lennox a Dave Stewart v té době tvořili nejen hudební, ale i partnerský pár. Působili v poměrně úspěšné novovlnné kytarové skupině The Tourists. Dlouhé koncertní šňůry, finanční neshody s manažery a narůstající osobní tenze však vedly k neúprosnému finále: kapela se v roce 1980 během turné v Austrálii definitivně rozpadla.

Rozpad kapely znamenal zároveň i konec milostného vztahu mezi Annie a Davem. Ocitli se v podivném meziprostoru. Jejich romantická romance skončila, ale hudební propojení zůstávalo neobyčejně silné. Rozhodli se riskovat a pokračovat dál jako duo. Dali si název Eurythmics – podle pohybového a vzdělávacího systému É Emile Jaques-Dalcrozeho, který kombinoval rytmus, pohyb a hudební vnímání.

První album Eurythmics nazvané In the Garden(1981), které nahrávali v Německu pod vedením legendárního krautrockového producenta Connyho Planka, bylo kritiky přijato vcelku příznivě, ale komerčně naprosto pohořelo. Žádný ze singlů se neprobojoval do hitparád. Dvojice se ocitla v ničivé spirále. Nebyli schopni platit nájem, dlužili bance tisíce liber a nahrávací společnost RCA nad nimi pomalu lámala hůl.

Annie Lennox propadla hlubokým depresím a agorafobii – celé dny nebyla schopna opustit byt, zatímco Dave Stewart bojoval s vážnými zdravotními problémy po kolapsu plic.

2. Půjčka na bankrot a půdní laboratoř v Chalk Farm

Uprostřed této existenční krize učinili Dave a Annie rozhodnutí, které v tehdejším hudebním průmyslu hraničilo se šílenstvím. Místo aby utráceli drahocenné peníze za předražená komerční nahrávací studia v centru Londýna, vzali si bankovní půjčku ve výši 5 000 liber (což byly prakticky všechny peníze, které jim banka byla ochotná na dobré slovo dát) a rozhodli se vybudovat vlastní provizorní studio.

Našli si levný pronájem v londýnské čtvrti Chalk Farm. Místnost se nacházela v podkroví přímo nad malou továrnou na výrobu obrazových rámů. Vedro v létě, zima v zimě, neustálý hluk z ulice a prach z truhlářské dílny pod nimi – tak vypadalo prostředí, kde měla vzniknout ikonická nahrávka osmdesátých let.

Za půjčené peníze nakoupili tehdy dostupnou, ale z dnešního pohledu silně limitovanou techniku:

  • 8stopý analogový magnetofon Tascam (páskový rekordér na půlpalcový pásek).
  • Malou mixážní konzoli Soundcraft.
  • Bicí automat Movement Computer Systems (vzácný a velmi náladový britský předchůdce slavnějších LinnDrum).
  • Roland SH-101 (monofonní syntezátor).
  • Dvojici mikrofonů a pár efektových krabiček.

Důležité bylo, že 8stopý rekordér představoval pro nahrávání obrovské omezení. Zatímco velké kapely té doby nahrávaly na 24 nebo 48 stop, Eurythmics měli k dispozici pouhých osm kanálů. Každý krok musel být promyšlený. Pokud chtěli více vrstev, museli nástroje takzvaně „míchat do sebe“ (ping-pong bounce), čímž se však zvyšoval šum analogového pásku a hrozila ztráta kvality. Tato technologická nouze je však donutila k maximální minimalistické čistotě.

3. Moment bezmoci: Jak vznikl ikonický riff

Byl sychravý den roku 1982. Dave a Annie strávili v půdním studiu několik hodin marnými pokusy složit chytlavou písničku. Atmosféra byla napjatá k prasknutí. Annie seděla na podlaze v rohu místnosti ve schoulené pozici, obtočená kolem nohou, a trpěla pocitem, že jejich kariéra i životy definitivně skončily.

Dave Stewart seděl u sekvenceru a zkoušel naprogramovat rytmický vzorec na nově pořízeném syntezátoru Oberheim EDP Wasp (některé prameny uvádějí použití SH-101 propojeného se sekvencerem). Nešťastnou náhodou nebo souhra šťastných okolností způsobila, že sekvencer přehrál naprogramované tóny pozpátku a v úplně jiném tempu, než Dave zamýšlel.

Najednou se místností rozlehl hypnotický, pulzující ostinátní basový motiv:

Byl to temný, mechanický a přitom neuvěřitelně naléhavý zvuk.

Annie Lennox v té chvíli zvedla hlavu z podlahy. Jako by do ní vjel blesk. Okamžitě vyskočila, přiskočila k druhému syntezátoru (dual-manual reed organ / Oberheim) a do Daveova riffu odehrála ikonické ostré akordové úderné kontry.

„Co to kčertu bylo?“ vykřikla Annie.

Dave odpověděl: „To je ono! Pokračuj!“

Lennoxová okamžitě začala přímo na místě improvizovat text. První věta, která z ní v té chvíli hluboké osobní frustrace vypadla, byla:

„Sweet dreams are made of this / Who am I to disagree?“

(Sladké sny jsou z toho stvořeny / Kdo jsem já, abych nesouhlasila?)

Slova nepocházela z žádného básnického zápisníku. Byla to přímá, cynická i trefná reakce na rozpad jejich snů, na falešné sliby hudebního průmyslu a na neustálé hledání štěstí, které se člověku neustále vzdaluje.

4. Studiová alchymie: Vokály, duet se sebou samou a dušení vlnobytí

Nahrávání vokálů pro Sweet Dreams probíhalo v extrémně skromných podmínkách, ale s precizností, která brala dech. Annie Lennox nestála ve zvukotěsné kabině; zpívala přímo uprostřed místnosti na obyčejný dynamický mikrofon Beyerdynamic M500 (páskový mikrofon) nebo Shure SM58.

Protože měli k dispozici jen 8 stop, vokální aranžmá muselo být chirurgicky přesné:

  1. Hlavní vokální stopa: Annie nazpívala vedoucí linku s chladným, téměř odtažitým, soul-robotickým výrazem. Žádná zbytečná vibrata, žádný přehnaný patos – čistý, břitem řezající tón.
  2. Harmonizace a vrstvení: Aby vokál získal monumentální rozměr, Annie nahrála druhou i třetí stopu v terciích a oktávách. Výsledkem byl efekt, jako by zpíval celý sbor chladných androidů.
  3. Protihlas "Hold your head up": Během nahrávání si Annie uvědomila, že píseň je až příliš temná a depresivní. „Nemůžeme to nechat jen tak bez naděje, to by lidi zabilo,“ řekla Daveovi. Do střední části proto dopsala majákový, povzbuzující protihlas: "Hold your head up, keep your head up, movin' on..." Tento vokál nahrála ve vyšší tónině s otevřeným, soul-evangelijovým nábojem, čímž vytvořila dokonalý kontrast k temnému refrénu.

Technická rarita: Zvuk „Mléčného skla“

Aby Dave Stewart zvuku dodal zvláštní organickou pružnost, nepoužil na bicí jen naprogramovaný Movement Computer. Do rytmické stopy přimíchal zvuk úderu mosazné trubky nahrávané pozpátku a zvuk skleněných lahví naplněných vodou, do kterých se ťukalo paličkou na činely. Tento nenápadný prvek v pozadí dodal chladné elektronice lidský, lehce neklidný rozměr.

5. Bitva s gramofonovou firmou: „Píseň nemá refrén!“

Když Eurythmics dokončili nahrávání celého alba Sweet Dreams (Are Made of This), přinesli hotové pásky do vedení nahrávací společnosti RCA Records. Místo nadšení však narazili na zeď nepochopení a skepse.

Manažeři z RCA prohlásili, že titulní píseň Sweet Dreams je absolutně nevhodná jako singl pro rádia. Důvody?

  • Píseň nemá klasický refrén.
  • Není v ní žádné kytarové sólo.
  • Zvuk je příliš podivný, temný a elektronický.
  • Basa pulzuje neustále dokola bez výraznější harmonické změny.

RCA odmítla singl vydat a jako prvního zástupce alba poslala na trh skladbu Love Is a Stranger. Ta se sice chytila o něco lépe než předchozí pokusy, ale pořád to nebyl ten masivní průlom, který duo zoufale potřebovalo.

O osudu Sweet Dreams nakonec rozhodla náhoda a odvaha jednoho muže. Rozhlasový dýdžej v americkém Clevelandu na stanici WMMS dostal do rukou zkušební vinyl (white label) celého alba. Pustil Sweet Dreams do vysílání a telefonní ústředna rádia okamžitě zkolabovala pod náporem volajících posluchačů, kteří chtěli vědět, co to bylo za hypnotickou skladbu.

Tento nečekaný ohlas z Ameriky přinutil vedení RCA v Londýně kapitulovat. V květnu 1983 vyšel singl Sweet Dreams (Are Made of This) oficiálně po celém světě.

6. Vizuální šok na MTV: Ryšavý oblek, bič a kráva

Ruku v ruce se zvukovým průlomem přišla vizuální revoluce. V roce 1983 zažívala hudební televize MTV svůj absolutní rozmach a videoklip byl pro úspěch nahrávky stejně důležitý jako písnička samotná.

Režisér Chris Ashbrook natočil pro Sweet Dreams videoklip, který se nesmazatelně zapsal do dějin popkultury.

Annie Lennox se v něm představila s krátce střiženými, zářivě oranžovými vlasy, oblečená v pánském šedém garnituře (obleku) s kravatou a s výrazným make-upem. Její androgynní vzhled působil v tehdejším popovém světě jako zjevení. Prolomil zažité genderové stereotypy – Annie nevystupovala jako roztomilá popová zpěvačka ani jako pasivní objekt, ale jako silná, dominantní a záhadná osobnost.

V klipu dále vidíme:

  • Davea Stewarta, jak v pozadí píše na počítači v terénu nebo hraje na klávesy v zasedací místnosti.
  • Živou krávu, která prochází kolem kapely v provizorním studiu (symbol absurdity venkovského klidu v kontrastu s chladným korporátním světem).
  • Motivy biče, glóbusu a zlatých desek.

Videoklip běžel na MTV v nepřetržité rotaci. Mládež byla fascinována, starší generace šokována. Výsledek? V září 1983 se Sweet Dreams (Are Made of This) vyškrábala na 1. místo amerického žebříčku Billboard Hot 100 a ovládla hitparády v celé Evropě i Austrálii.

7. Odkaz a technické specifikace nahrávky

Dnes, po více než čtyřiceti letech od svého vzniku, zůstává Sweet Dreams (Are Made of This) jedním ze základních stavebních kamenů moderní elektronické hudby. Píseň dočkala stovek předělávek – od slavné goticko-industriální verze Marilyna Mansona z roku 1995 až po taneční remixy Aviciiho či Beyoncé.

Její kouzlo spočívá v absolutní nadčasovosti. Není to jen sladký osamocený pop 80. let plný umělých zvuků; je to hluboká, melancholická a lidsky pravdivá zpověď zabalená do dokonalého elektronického obalu.

Zdroje, ze kterých článek vychází

· Lennox, Annie: Autobiografické rozhovory pro BBC Radio 4 a Sound On Sound (retrospektivní rozbory tvorby Eurythmics).

· Stewart, Dave: Sweet Dreams Are Made of This: A Life in Music (autobiografie, vyšlo 2016).

· Sound On Sound Magazine: Classic Tracks: Eurythmics – Sweet Dreams (Are Made of This) (detailní technický rozbor nahrávání v Chalk Farm).

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz