Hlavní obsah

Satirický fejeton: Kdo skutečně žije ve městě- lidé, nebo auta?

Foto: Doubleday a Copilot AI

absurdni-mesto-auta-lide

Město, jak ho známe, už dávno není lidským útočištěm. Připomíná spíš zvláštní zoologickou rezervaci, kde se kdysi plánovalo, že dominantním druhem bude člověk – jenže pak se objevil nový tvor: auto.

Článek

Auta se postupně vypracovala z obyčejných dopravních prostředků na plnohodnotné obyvatele, aristokraty s vlastními rituály, politikou a společenskou hierarchií. Lidé se mezitím stáhli do podchodů, sklepů a úzkých chodníků, kde přežívají jako folklórní relikt. Tahle satirická groteska zkoumá, jak se město proměnilo v automobilovou monarchii, kde plechoví vládci rozhodují o všem – od plynulosti provozu až po to, kolik prostoru smí člověk zabrat, aniž by narušil majestát čtyřkolových obyvatel.

Městská groteska začíná ve chvíli, kdy se ukáže, že auta už dávno nejsou jen dopravní prostředky, ale plnohodnotní občané s vlastní politikou, emocemi a společenskými ambicemi. Lidé se stali folklórním prvkem – něco jako krojované babičky na jarmarku, které se ukazují jen proto, aby tradice úplně nezanikla.

Automobilová politická scéna

V absurdním městě mají auta vlastní politické strany. Největší z nich je Strana plynulosti a pořádku, která slibuje, že jednou provždy zakáže chodcům přecházet ulici bez předchozího ohlášení na úřadě. Jejím lídrem je černé SUV, které se proslavilo tím, že dokázalo projet celou magistrálu bez jediného zpomalení – což je v automobilové společnosti považováno za zázrak hodný beatifikace.

Opozici tvoří Koalice hybridů a elektromobilů, která prosazuje tichý provoz a meditaci na nabíječkách. Jejich volební slogan zní: „Méně hluku, více duševního klidu.“ Ostatní auta je ale podezírají, že jsou příliš měkká a že jejich tichý chod je jen maskování pro tajné spiknutí proti benzínové aristokracii.

A pak je tu Strana veteránů, která tvrdí, že dřív bylo všechno lepší – benzín levnější, silnice prázdnější a lidé poslušnější. Jejich hlavní program je návrat k dobám, kdy se parkovalo kdekoliv a nikdo neřešil emise, protože „kouř je přece součástí atmosféry“.

Lidé jako podzemní odboj

Zatímco auta vedou své kampaně, lidé se stáhli do podzemí – doslova. V opuštěných podchodech a sklepních chodbách vzniká Pěší odboj, který se snaží získat zpět alespoň kousek města. Jejich tajné schůzky probíhají v bývalých telefonních budkách, protože tam auta nemohou – nevejdou se dveřmi.

Odboj má několik frakcí:

  • Chodci‑radikálové, kteří se odváží přecházet na červenou jako akt odporu.
  • Cyklisté partyzáni, kteří se pohybují rychle a tiše, což auta považují za terorismus.
  • Skupina Zpomalovačů, která sabotuje provoz tím, že chodí pomalu přes přechod a tváří se, že je to přirozené tempo.

Auta o odboji vědí, ale zatím ho neberou vážně. Věří, že lidé jsou příliš chaotičtí na to, aby vytvořili skutečnou hrozbu. To se ale může změnit.

Městské instituce v automobilové monarchii

Město je řízeno automobilovou byrokracií, která je stejně absurdní jako efektivní:

  • Ministerstvo troubení reguluje hlasitost a délku klaksonových projevů.
  • Úřad pro parkovací rituály rozhoduje, kdo smí stát „jen na chvilku“ a kdo musí zaplatit pokutu.
  • Kruháková rada starších řeší spory o přednost, přičemž rozhodnutí se často táhnou roky, protože starší vozy mají tendenci zapomínat, proč se vlastně sešly.

Lidé mají jediný úřad – Komisi pro lidské přežití v provozu – která vydává brožury s radami typu: „Pokud auto bliká, může to znamenat cokoliv.“

Auta s vlastními emocemi

V absurdním městě mají auta bohatý vnitřní život. Některá trpí úzkostí z parkování, jiná mají komplex méněcennosti, protože jejich majitel jezdí jen krátké trasy. Sportovní vozy se navzájem hecují, kdo má hlasitější výfuk, a hybridy se scházejí na skupinových terapiích, kde si stěžují, že je nikdo nebere vážně.

Nejhorší je ale krize identity u autonomních aut, která se ptají: „Kdo vlastně jsem, když mě nikdo neřídí?“ Psychologové mezi auty – většinou stará Volva – jim radí, aby přijaly svou nezávislost a našly vnitřní směr.

Velké automobilové volby

Když se blíží volby, město se promění v chaos. Auta se předhánějí v billboardech, které visí na lampách, mostech a dokonce i na lidech, kteří si přivydělávají jako živé reklamní plochy. Hlavním tématem voleb je tradičně otázka: „Kolik prostoru ještě můžeme vzít lidem, aniž by si toho všimli?“

Hybridy navrhují kompromis: „Nechme lidem aspoň lavičky.“ SUV to odmítají: „Lavičky zabírají místo, kde by mohlo stát auto.“ Veteráni navrhují radikální řešení: „Zrušme chodníky úplně. Kdo chce chodit, ať chodí po krajnici jako za starých časů.“

Finální groteskní pointa

V den voleb se stane něco nečekaného. Lidé – unavení, zmáčení deštěm a znechucení tím, že musí čekat na zelenou i v noci – se rozhodnou jednat. Všichni vyjdou do ulic najednou. Auta, překvapená masou chodců, zpanikaří. Některá se schovají do garáží, jiná předstírají poruchu a pár sportovních vozů omdlí.

A tak se ukáže, že město možná stále patří lidem. Jen na to zapomněli.

Zdroje: (inspirační, ne‑citované)

· Urbanistické studie o dopravní dominanci ve městech

· Satirické texty o městském provozu a automobilismu

· Sociologické úvahy o veřejném prostoru

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz