Článek
Jarda se náhodně setká s Toníkem, starším chlapcem ze sousedství, který mu ukáže, co si už sám vyrobil, co se naučil. Jarda k němu dochází a spolu staví jednoduché elektronické přístroje.
Ve škole vzniká zájmový kroužek a Jarda se do něj chce přihlásit. Jeho rodiče mu v tom brání: „To tě živit nebude, stačí když budeš umět hrát na harmoniku a spočítat si peníze.“
Jarda si ale postupně prosadí své a do kroužku chodí.
Vedoucí kroužku v něm rozpozná talent a věnuje se mu. Jarda zvládá základy elektroniky a radiotechniky, staví si svůj první jednoduchý vysílač, udělá si koncesi, zabývá se amatérským vysíláním, baví ho sledovat šíření radiových vln.
Postupně funguje jako instruktor, někdy i jako zástupce vedoucího kroužku, když ten je „indisponovaný“. Jednou se zúčastní školní soutěže a je úspěšný. Začíná ho zajímat soutěžení a snaží se být co nejúspěšnější.
Na základní škole patří mezi nejlepší žáky. Pilně studuje, umí si vyhledávat informace na internetu a aplikovat je v praxi.
Chce studovat na střední škole. Jeho rodina jej od studia odrazuje, on už je ale pevně rozhodnut. Odejde z domova, najde si podnájem, kde má klid. Přivydělává si zpočátku jako umývač nádobí; majitel restaurace ho obdivuje pro jeho cílevědomost a systematičnost, po půl roce mu nabídne funkci skladníka.
Po večerech na internetu si Jarda vypracuje určitý rozhled i v dalších oborech, jako jsou nanotechnologie či astronomie. V soutěžích vědecko-technických projektů mládeže patří na škole mezi nejúspěšnější. Dostává nabídku na dvouměsíční stáž v zahraničním vědeckovýzkumném středisku. Přeruší studium na střední škole a vydá se tam.
„Jára“ poznává skvělé odborníky, kteří mu velmi srozumitelně vysvětlují, čím se zabývají. Taky si zdokonalí angličtinu. Uchvátí ho to a chce tam zůstat.
Oni mu ale doporučí, aby si napřed dokončil středoškolské vzdělání a absolvoval vysokou školu. Nerad se domů vrací, ale intenzivně se věnuje dalšímu studiu.
Maturitu ukončí s vyznamenáním a na vysokou je přijat bez problémů. Hodně mu pomohly jeho znalosti, které získal stavbou elektronických přístrojů. Všechny zkoušky dělá v předstihu, studium ukončí o rok dřív s červeným diplomem. Uchází se o zaměstnání ve vědě a výzkumu, rozesílá svůj životopis na nejrůznější vědeckovýzkumná centra v tuzemsku i v zahraničí.
Nastoupí u nás kamsi, ale po půl roce dostane nabídku ze zahraničí. Pracuje tam v týmu hledajícím řešení jednoho z největších problémů současnosti: likvidaci celosvětového plastového odpadu. Jára přichází s netradičními návrhy a přes některé problémy s kolegy jsou jeho návrhy přijaty k prozkoumání v širším měřítku. V týmu si najde svoji životní družku, se kterou má později několik dětí. Jeho tým intenzivně pracuje na řadě možných řešení a výsledkem je optimální návrh:
Plovoucí plastová skvrna v Tichém oceánu bude zlikvidována malým jaderným výbuchem. Zbytky klesnou ke dnu a postupně se stanou základem umělého ostrova. Tak bude možno vždy po padesáti letech likvidovat a ukládat všechny nežádoucí odpady lidské civilizace.
Jeho tým je navržen na Nobelovu cenu.
Jára pořádá přednášky pro talentovanou mládež. Na svém životním příběhu předvádí, jak se k vědě dostal. Sleduje i výtvarné umění a hudbu, při své práci poslouchá Radio Swiss Classic.
Spolu s několika dalšími vědci zakládá Nadaci pro mladé talenty. Podporuje zakládání zájmových kroužků. Oslovuje filantropy a mecenáše po celém světě, spolupořádá soutěže, výstavy, přednášky. Daří se jim vyhledávat talentované jedince po celém světě, připravovat pro ně dobré podmínky pro rozvoj jejich talentu, motivovat je k nejvyšším cílům, ku prospěchu celého lidstva.
