Článek
Roby Johnson, příslušník americké Air Force, byl uprostřed zdlouhavého rozvodu se svou manželkou Melody. Kvůli jeho práci v armádě často cestovali mezi vojenskými základnami. Byli zrovna v Německu, když si všiml silného chemického zápachu ze svého hrnečku s kávou. Kávu ochutnal a zjistil, že nejde pouze o zápach, ale i o chuť. Tekutinu vylil a rozhodl se zkontrolovat kávovar, z něhož káva vzešla. Ano, ucítil z něj stejný zápach. Rozhodl se tedy situaci sám vyšetřit. Koupil si kameru a ukryl ji tak, aby měla v záběru onen kávovar. Když druhý den odpoledne kontroloval nahrávky, polil ho studený pot. Ke kávovaru přišla jeho manželka Melody. V ruce měla víčko od nádoby s bělidlem, ze kterého poté nalila jakousi tekutinu do kávovaru! Ačkoliv se Roby cítil silně zrazen, nesměl dát najevo, že o pokusu své manželky cokoliv ví. Bál se totiž, že pokud předá tuto informaci policii v Německu, nic se nevyřeší a jeho manželka nebude potrestána. Musel tedy pár týdnů počkat, než bude odvelen zpět do států.
Během oněch týdnů byl jeho život čistým peklem. Musel předstírat nejen to, že pije kávu, která zapáchala chemikáliemi víc a víc, ale také to, že je v jeho manželství vše v pořádku. Přitom dobře věděl, že spí vedle někoho, kdo se ho pokouší usmrtit! Bál se prý také skutečnosti, že bude jeho manželka zkoušet i jiné vražedné metody, když se ta dosavadní jeví jako neefektivní. Naštěstí se mu podařilo vyváznout z Německa v jednom kuse.
Doma v Arizoně na nic nečekal, vzal záznamy z kamery na policii a svou manželku udal. Úřady sice souhlasily, že je chování jeho ženy zvláštní, ale prý nemají žádný důkaz, že je na záběrech do kávovaru lito cokoliv nebezpečného. Roby je ale pragmatický muž. Na nekooperaci policistů nereagoval hysterickým záchvatem, ale naopak efektivní detektivní prací. Objednal si kamery ve tvaru požárních hlásičů a nainstaloval je jak do koupelny (tam skladovali bělidlo), tak přímo nad kávovar. Pár dalších skrytých kamer připravil na chodby, aby zabíraly celou cestu mezi těmito dvěma body.
Jeho manželka opakovala stejný modus operandi celé týdny a Robyho sbírka důkazů už byla nepřehlédnutelná. Jen pro jistotu se ale rozhodl i pro vědecký experiment. Koupil si jakýsi papírový test na chemikálie. Nejprve nalil do konvice čerstvou vodu a vyzkoušel test v ní. Vyšel negativní. Poté stejnou vodu nalil do kávovaru. Voda se ihned zpěnila a místností zavanula vůně průmyslového bělidla. Test ponořil do kávovaru a ten téměř ihned změnil barvu, signalizujíc, že vyšel pozitivní.
S celým arzenálem důkazních materiálů ihned naklusal na nejbližší policejní stanici, kde ho celý vysypal na hlavy všech přítomných policistů. Melody byla zadržena téměř okamžitě.
Robyho teorie je, že chtěla před rozvodem využít mastné životní pojistky, kterou jako aktivní bojový letec samozřejmě měl. Toto tvrzení je potvrzeno i skutečností, že si v průběhu těchto pokusů o otravu tajně koupila dům na Filipínách.
Ke skutkům se po dlouhé době přiznala. Původně měla čelit až dvěma letům za mřížemi. Po dlouhé době ve vazbě konečně došlo k soudnímu řízení a soudcovo rozhodnutí pobouřilo nejen jejího manžela, ale také většinu přísedících. Do vězení se nepodívala, právě si odpykává pouze tříletou podmínku na svobodě. Spousta lidí sledujících tento případ se shodla na tom, že jde pouze o varovnou „ránu přes prsty,“ a s trestem nesouhlasí. Melody sice žije za velkou louží, ale k ranní kávě si pro jistotu zítra přičichnu dvakrát. Opatrnosti není nikdy dost.
Dračí Deník
