Článek
Je mi sedmapadesát let a na sociálních sítích trávím jen minimum času. Mám účet, přes který sleduji fotografie příbuzných a občas si prohlédnu nějaký recept nebo příspěvek ze zahrady. Nikdy jsem neměla potřebu veřejně vyprávět o svém soukromí a už vůbec ne ukazovat cizím lidem, co dělám doma. Moje dcera Karolína to má úplně jinak. Je jí devětadvacet let a poslední tři roky se snaží živit tvorbou obsahu na internetu. Natáčí videa o běžném životě, kosmetice, módě a někdy také o rodinných vztazích. Má několik desítek tisíc sledujících a svou práci bere velmi vážně. Když přijde na návštěvu, často nejdřív vyfotí jídlo, potom natočí krátký záběr ze zahrady a nakonec mi vysvětluje, že tohle dnes lidé chtějí vidět.
Zpočátku mi její zájem připadal docela zábavný. Občas jsem jí dovolila vyfotit domácí koláč nebo natočit, jak připravuji vánoční cukroví. Vždycky se mě ale zeptala a já věděla, co chce zveřejnit. Několikrát mě žádala, jestli bych s ní nenatočila nějaké společné video, ve kterém bychom si povídaly o generačních rozdílech. Odmítla jsem, protože jsem se před kamerou necítila dobře. Karolína to tehdy přijala, i když mi řekla, že by podobný obsah mohl mít velký úspěch. Myslela jsem si, že tím je věc vyřízená.
Všechno začalo jednou obyčejnou nedělní večeří
Na začátku října jsme doma slavili manželovy narozeniny. Přijela dcera s partnerem, můj syn s manželkou a dvěma malými dětmi a také moje sestra. Připravila jsem pečené maso, domácí knedlíky a několik druhů salátů. Chtěla jsem si užít normální rodinné odpoledne, protože v poslední době se nám jen málokdy podařilo sejít všem najednou. Karolína měla jako obvykle telefon položený vedle talíře. Několikrát fotografovala jídlo a potom ho opřela o sklenici, aby mohla natáčet společný přípitek.
Během večeře se rozhovor stočil na domácí výdaje. Bavili jsme se o tom, kolik stojí běžný nákup, a já jsem poznamenala, že mi připadá zbytečné utrácet několik tisíc korun za oblečení, které člověk vezme na sebe jen jednou. Karolína se začala smát a řekla, že přesně takhle mluví všechny maminky její generace. Odpověděla jsem, že možná ano, ale že jsem celý život musela přemýšlet, za co peníze utratím, a některé věci mi prostě připadají jako zbytečný luxus. Potom jsme se začali bavit o něčem jiném a já jsem na rozhovor zapomněla.
Asi o čtyři dny později mi zavolala kolegyně z práce. Nejdřív se mě zeptala, jestli jsem v pořádku, a potom řekla, že mě viděla na internetu. Poslala mi odkaz na video, ve kterém sedím u našeho kuchyňského stolu a rozčileně vysvětluji, že mladí lidé neumějí hospodařit. Překvapilo mě, jak nepříjemně působím. Dcera totiž zveřejnila pouze krátkou část našeho rozhovoru, ve které jsem zvýšila hlas, když jsme si vzájemně skákaly do řeči. Chybělo všechno, co tomu předcházelo, i část, kdy jsme se společně zasmály.
V komentářích lidé hodnotili moje manželství i výchovu dětí
Když jsem video otevřela, zjistila jsem, že má téměř tři sta tisíc zhlédnutí. Pod ním byly stovky komentářů od úplně cizích lidí. Někteří mi nadávali, že jsem zapšklá důchodkyně, přestože jsem ještě ani nebyla v důchodu. Jiní psali, že je jim mojí dcery líto, protože vyrůstat s takovou matkou muselo být hrozné. Několik lidí rozebíralo můj vzhled, oblečení a dokonce i to, jak mám zařízenou kuchyň. Nejvíc mě zasáhl komentář ženy, která napsala, že by se mnou okamžitě přerušila kontakt, kdybych byla její matka.
Zavolala jsem Karolíně a zeptala se, proč video zveřejnila bez mého souhlasu. Odpověděla, že chtěla ukázat běžný generační konflikt a že na tom nevidí nic špatného. Připomněla jsem jí, že jsem nikdy nesouhlasila s tím, aby moje soukromé rozhovory zveřejňovala. Dcera tvrdila, že video není nijak urážlivé a že lidé jsou dnes zvyklí na mnohem horší věci. Když jsem ji požádala, aby ho smazala, okamžitě odmítla.
Vysvětlila mi, že video má mimořádný úspěch, přivádí jí nové sledující a díky spolupracím, které na něj navazují, může vydělat několik tisíc korun. Prý by byla hloupá, kdyby ho odstranila právě ve chvíli, kdy se tolik šíří. „Mami, ty vůbec nechápeš, jak internet funguje. Tohle je moje práce, nemůžu mazat všechno, co se někomu nelíbí,“ řekla mi.
Odpověděla jsem, že nejsem nějaký náhodný člověk z ulice, kterého natočila při rozhovoru. Jsem její matka a jasně jsem jí několikrát řekla, že na internetu vystupovat nechci. Karolína mi nabídla, že vypne komentáře, ale video ponechá zveřejněné. To jsem odmítla. Chtěla jsem, aby si uvědomila, že pro ni možná jde o několik minut zábavy, ale já budu muset ještě dlouho chodit mezi kolegy a známé, kteří mě viděli v situaci, v jaké jsem se nikdy nechtěla veřejně ukazovat.
Dcera pochopila problém až ve chvíli, kdy se video dostalo k jejímu zaměstnavateli
Karolína se několik dní neozvala. Potom mi zavolala a řekla, že má nepříjemnosti. Jeden z jejích obchodních partnerů se jí ptal, jestli video skutečně zveřejnila bez mého souhlasu, protože se pod ním začaly objevovat komentáře upozorňující na moje soukromí. Najednou chtěla celou situaci rychle vyřešit. Zeptala se mě, jestli bych jí nemohla napsat krátké vyjádření, že jsme se jen trochu pohádaly a že ve skutečnosti máme dobrý vztah.
Odmítla jsem. Vysvětlila jsem jí, že nebudu veřejně vysvětlovat něco, co jsem vůbec nechtěla zveřejnit. Pokud chce situaci napravit, může video odstranit a jednoduše přiznat, že udělala chybu. Tentokrát už se nehádala. Druhý den mi napsala, že příspěvek smazala. Později mi také řekla, že si neuvědomila, jak nepříjemné pro mě bude číst komentáře lidí, kteří mě vůbec neznají.
Od té doby se vídáme dál, ale náš vztah je trochu opatrnější. Karolína se mě před každým fotografováním ptá, jestli mi nevadí, že má zapnutý telefon. Několikrát jsem jí dovolila vyfotit jídlo nebo zahradu, ale sama se před kamerou stále ukazovat nechci. Nedávno mi řekla, že její sledující se ptají, proč už netočí videa s maminkou. Odpověděla jsem jí, že jim může klidně říct pravdu. Že její maminka dává přednost obyčejné večeři, při které nemusí přemýšlet, jestli se její další věta neobjeví před třemi sty tisíci cizích lidí.
