Článek
Věra bývala vždycky zvyklá vyřizovat si všechno sama. Po operaci kyčle se ale několik měsíců pohybovala jen s obtížemi a každá cesta přes město pro ni znamenala problém. Lenka bydlela nedaleko a sama přišla s návrhem, že mamince pomůže. Měla za ni vyřizovat především záležitosti kolem úřadů, pojištění a několika smluv, které bylo potřeba změnit. Věra nad tím dlouho nepřemýšlela. Dcera byla jediným člověkem, kterému v podobných věcech bezvýhradně věřila. „Říkala jsem si, že je přece moje dcera. Nikdy by mě nenapadlo kontrolovat, co přesně kde zařizuje. Když mi řekla, že potřebuje širší plnou moc, protože jinak ji všude odmítnou, podepsala jsem ji,“ vzpomínala později.
O autě spolu mluvily už dříve
Jediným větším sporem mezi nimi bylo Věřino starší auto. Po operaci několik měsíců neřídila a Lenka ji opakovaně přesvědčovala, že by ho měla prodat. Podle ní bylo zbytečné platit pojištění, servis a další výdaje za vůz, který téměř nepoužívá. Věra to ale odmítala. Auto měla více než deset let, bylo sice starší, ale udržované, a počítala s tím, že se po zotavení za volant vrátí. Rozhovory proto obvykle končily stejně. Lenka navrhla prodej, Věra řekla, že ještě není rozhodnutá, a tím to pro ni končilo. „Řekla jsem jí několikrát jasně, že auto prodávat nechci. Možná za rok, možná později, ale určitě ne teď. Myslela jsem si, že to respektuje,“ popisovala.
Doklady od auta nemohla najít
Podezření přišlo až o několik měsíců později, když se Věřin zdravotní stav zlepšil. Chtěla si nechat auto před zimou zkontrolovat a začala hledat dokumenty, které obvykle mívala uložené v pracovním stole. Část z nich ale chyběla. Zavolala proto Lence, protože věděla, že si během vyřizování některé papíry odnášela. Dcera nejprve odpovídala neurčitě a tvrdila, že se na ně podívá doma. Teprve při dalším hovoru připustila, že auto už není napsané na Věru. Převod podle ní zařídila právě na základě plné moci. Vůz nechala převést na sebe s vysvětlením, že stejně dlouhé měsíce stál a ona za něj mezitím platila některé výdaje. „Nejdřív jsem vůbec nechápala, co mi říká. Ptala jsem se jí, jak může být moje auto najednou její. A ona mi odpověděla, že měla plnou moc a že to udělala hlavně proto, aby mi pomohla,“ uvedla Věra.
Nejvíc ji zasáhlo, že jí dcera nic neřekla
Samotné auto přitom nakonec nebylo tím, co Věru rozčílilo nejvíce. Mnohem hůře nesla skutečnost, že Lenka rozhodla bez ní a několik měsíců jí nic neřekla. Dcera se hájila tím, že vůz neprodala cizímu člověku, pouze jej převedla na sebe a chtěla ho nechat v rodině. Pro Věru to však byla hranice, kterou překročila. Plnou moc následně odvolala a rozhodla se, že další záležitosti bude raději vyřizovat sama nebo bude každé zmocnění omezovat pouze na konkrétní úkon. „Nešlo mi nakonec ani tolik o cenu toho auta. Šlo mi o to, že jsem jí dala možnost jednat za mě, ne rozhodovat místo mě. To jsou dvě úplně jiné věci,“ uzavřela.
zdroje: zpracováno podle skutečnosti
