Hlavní obsah
Příběhy

Vnuk se mnou 3 měsíce nemluvil. Pak jsem zjistila, že mu dcera řekla, že jsem mu zakázala studovat

Foto: magnific

S Matějem jsem měla vždy krásný vztah. Od malička ke mně chodil, společně jsme jezdili na výlety a já jsem ho podporovala v jeho velké zálibě, kterou byla hudba. Když začal řešit, na jakou školu půjde po deváté třídě, najednou se mi přestal ozývat.

Článek

Je mi sedmašedesát let a mám dvě dospělé děti a tři vnoučata. S nejstarším Matějem jsem vždycky trávila hodně času, protože jeho rodiče oba pracovali na směny a často potřebovali pomoci s hlídáním. Když byl malý, chodili jsme spolu do parku, hráli stolní hry a později jsme začali navštěvovat různé koncerty. Matěj měl už odmalička výborný hudební sluch a velmi rychle se naučil hrát na klavír. Později si oblíbil také bicí a začal chodit do místní hudební školy. Já jsem mu pravidelně kupovala noty, občas zaplatila nějakou pomůcku a vždycky jsem přišla na jeho vystoupení. Byla jsem na něj pyšná a často jsem mu říkala, že by se hudbě měl věnovat, pokud ho opravdu baví.

Když se blížil konec základní školy, Matěj začal přemýšlet o konzervatoři. Jeho maminka, moje dcera Renata, z toho příliš nadšená nebyla. Přála si, aby šel raději na gymnázium nebo na školu, která mu podle ní zajistí stabilnější zaměstnání. Několikrát jsme o tom spolu mluvily a já se snažila být opatrná. Chápala jsem její obavy, ale zároveň mi připadalo škoda, aby Matěj svou zálibu úplně opustil jen proto, že se dospělí bojí jeho budoucího uplatnění. Řekla jsem jí, že by bylo rozumné zjistit, jaké má možnosti, a nechat ho poradit se s učiteli.

Vnuk přestal jezdit na návštěvy a já nevěděla proč

Na podzim jsem si všimla, že se Matěj začíná chovat jinak. Dřív mi volal alespoň jednou týdně a často mi posílal nahrávky skladeb, které právě cvičil. Najednou ale přestal. Když jsem mu napsala, jak se má, odpověděl jen krátce, že dobře. Když jsem ho pozvala na nedělní oběd, řekl, že nemá čas. Nejdřív jsem si myslela, že je to běžné dospívání. Bylo mu patnáct let, měl kamarády, školu a spoustu dalších zájmů. Přesto mě mrzelo, že se ode mě tak náhle odtáhl.

Jednou jsem se dcery zeptala, jestli se s Matějem něco neděje. Renata odpověděla, že je poslední dobou trochu náladový a že se doma často hádají kvůli škole. Prý stále trvá na konzervatoři a nechce slyšet žádné jiné možnosti. Řekla jsem jí, že bych si s ním ráda promluvila, ale dcera mě požádala, abych to zatím nechala být. Tvrdila, že potřebuje čas, aby si všechno srovnal v hlavě.

Situace se nezlepšila ani po několika týdnech. Když jsem Matějovi k narozeninám koupila vstupenky na koncert jeho oblíbené kapely, poděkoval mi, ale odmítl jít se mnou. Nakonec jsem vzala kamarádku. Cestou domů jsem přemýšlela, jestli jsem mu nevědomky nějak ublížila. Několikrát jsem si vybavovala naše poslední rozhovory, ale nedokázala jsem přijít na nic, co by vysvětlovalo jeho chování.

Pravdu mi řekl až jeho učitel

Jednoho odpoledne jsem potkala Matějova učitele hudby. Známe se několik let, protože jsem vnuka často doprovázela na hodiny a chodila na jeho koncerty. Zeptal se mě, jak se Matějovi daří a zda už se rozhodl, na jakou školu podá přihlášku. Odpověděla jsem, že přesně nevím, protože se spolu poslední dobou příliš nebavíme. Učitel se zarazil a řekl, že ho to překvapuje. Matěj mu totiž před několika týdny vyprávěl, že jsem se proti jeho studiu hudby postavila i já.

Nechápala jsem, o čem mluví. Učitel mi vysvětlil, že Matěj byl velmi zklamaný, protože mu maminka údajně řekla, že konzervatoř považuji za zbytečnou školu a nechci, aby na ni chodil. Dokonce mu měla oznámit, že jsem odmítla přispět na přípravu k přijímacím zkouškám, protože podle mě nemá smysl utrácet peníze za něco, čím se jednou neuživí.

Byla jsem tak překvapená, že jsem několik vteřin nedokázala odpovědět. Nikdy jsem nic takového neřekla. Naopak jsem se několikrát nabízela, že Matějovi zaplatím další hodiny hudby, pokud je bude potřebovat. Učitel mi poradil, abych si s vnukem promluvila přímo, protože z jeho vyprávění bylo zřejmé, že ho celá situace velmi trápí.

Dcera si ze mě udělala člověka, který měl říct ne místo ní

Ještě ten večer jsem Matějovi zavolala. Nejdřív se mnou nechtěl mluvit, ale když jsem mu řekla, že potřebuji vysvětlit něco důležitého, souhlasil. Zeptala jsem se ho, jestli si skutečně myslí, že nechci, aby studoval hudbu. Odpověděl, že mu to přece řekla maminka a že nechápe, proč jsem mu to neřekla sama. Vysvětlila jsem mu, že jsem nic takového nikdy neřekla a že se o jeho budoucnosti s dcerou bavíme pouze obecně.

Matěj se rozplakal. Řekl mi, že právě moje údajné odmítnutí ho zasáhlo nejvíc, protože jsem ho od malička podporovala a vždycky jsem na jeho vystoupení přišla. Nechápal, proč jsem najednou změnila názor. Domluvili jsme se, že si o všem promluvíme osobně, a já jsem následně zavolala dceři.

Renata nejdřív všechno popírala. Potom ale přiznala, že Matějovi skutečně řekla, že s jeho plánem nesouhlasím. Tvrdila, že se bála, aby se nedostal na školu, která mu podle ní nezajistí dobrou budoucnost. Doufala, že když uslyší stejný názor také od babičky, začne přemýšlet o jiných možnostech. Jenže já jsem ten názor vůbec nezastávala.

„Mami, já jsem nevěděla, jak mu mám vysvětlit, že s konzervatoří nesouhlasím. Myslela jsem, že když mu řeknu, že si to myslíš taky, konečně mě poslechne,“ přiznala mi. Zeptala jsem se jí, proč mě tedy předem nepožádala o společný rozhovor. Odpověděla, že věděla, že bych Matěje pravděpodobně podpořila, a právě tomu chtěla zabránit.

S vnukem jsme si všechno vysvětlili, ale dceři jsem jednu věc neodpustila

Následující víkend Matěj přijel na návštěvu. Seděli jsme spolu u kuchyňského stolu a dlouho si povídali. Řekla jsem mu, že mu nemohu slíbit, že se na konzervatoř dostane nebo že se jednou bude hudbou živit. Mohu mu ale slíbit, že pokud se chce o přijetí pokusit, budu ho podporovat a pomohu mu najít informace o přípravě. Byla jsem ráda, když se konečně usmál a začal mi vyprávět o skladbách, které právě cvičí.

Renata se mu později omluvila. Přiznala, že ho chtěla ovlivnit a že neměla používat moje jméno. Jejich rozhovor nebyl jednoduchý, ale nakonec se domluvili, že se společně podívají na možnosti studia a Matěj si podá přihlášky podle svých skutečných zájmů a schopností. Jak všechno dopadne, zatím nevíme.

S dcerou se dál vídáme, ale náš vztah je opatrnější. Nevyčítám jí, že měla strach o synovu budoucnost. Sama jsem byla matka a vím, že člověk někdy udělá chybu ve snaze své děti ochránit. Vadí mi ale, že mě použila jako prostředek, jak dosáhnout svého, a několik měsíců nechala vlastního syna věřit, že ho babička přestala podporovat.

Nedávno mi Matěj poslal novou nahrávku. Hrál skladbu, na které pracoval několik týdnů, a připsal, že by mi ji rád zahrál také osobně. Odpověděla jsem mu, že přijdu kdykoliv. Když jsem potom telefon odložila, napadlo mě, jak snadno jsme o náš vztah mohli přijít. Stačilo, aby jedna dospělá žena nedokázala říct svému synovi vlastní názor, a místo toho mu několik měsíců vyprávěla, že proti němu stojí člověk, který mu vždycky nejvíc fandil.

Zdroj: autorský text

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz