Článek
Lenka s manželem původně uvažovali, že požádají o pomoc syna a několik známých, nakonec ale změnili názor. Nábytku sice neměli příliš, zato se za roky v bytě nahromadilo množství krabic, knih, nádobí a dalších věcí. Nechtěli řešit půjčování dodávky ani několik jízd přes město, a tak si objednali stěhovací firmu. Ráno přijeli tři pracovníci, jednotlivé kusy postupně odnášeli do auta a Lenka měla konečně pocit, že tentokrát stěhování proběhne bez obvyklého chaosu. „Říkala jsem si, že těch několik tisíc navíc za ten klid opravdu stojí. Nemusela jsem nikoho přemlouvat, všechno šlo rychle a odpoledne jsme měli věci v novém bytě,“ vzpomínala.
Při vybalování začala jednu krabici hledat
Protože už byli oba unavení, rozhodli se první den vybalit jen nejnutnější věci. Lenka postupně procházela krabice označené kuchyně, koupelna a ložnice, když si všimla, že jí jedna nesedí do počtu. Byla menší než ostatní a fixou na ni napsala „osobní“. Uvnitř nebylo nic zvlášť drahého, měla tam ale staré rodinné fotografie, několik dopisů po rodičích, maturitní vysvědčení, dokumenty a drobnosti, které schovávala desítky let. Nejprve byla přesvědčená, že krabice stojí někde za skříní nebo zůstala v chodbě. S manželem proto celý byt prošli znovu. „V tu chvíli už mi bylo jasné, že ji nemáme. Peníze nebo nádobí bych nějak oželela, ale některé věci z té krabice už bych nikdy nedokázala nahradit,“ říkala.
Ve voze už nic nebylo
Ještě ten večer zavolali firmě. Řidič podle Lenky reagoval bez problémů, ale sdělil jim, že auto po posledním stěhování kontrolovali a žádná krabice v něm nezůstala. Manžel začal znovu procházet původní byt, kam stále měli klíče, jenže ani tam nic nenašel. Lenka začala přemýšlet, zda se krabice nemohla ztratit už při nakládání, případně zda ji někdo omylem neodložil mimo vůz. Nejhorší pro ni byla představa, že skončila někde u popelnic. „Celou noc jsem si v hlavě přehrávala, kdy jsem ji viděla naposledy. Byla jsem si jistá, že ráno stála v předsíni společně s ostatními,“ popsala.
Druhý den přišel nečekaný telefonát
Vysvětlení se objevilo až následující dopoledne. Stěhovací firma totiž ve stejném voze převážela později ještě věci další rodině. Právě ta při vybalování objevila krabici, která jim nepatřila. Naštěstí ji neotevřeli a zavolali na číslo společnosti uvedené na dokumentech, které dostali při stěhování. Krabice se ještě tentýž den vrátila k Lence domů a nic z ní nechybělo. Při vykládání se zřejmě přisunula k několika věcem, které v autě zůstávaly pro další zakázku, a pracovníci ji odvezli na jinou adresu.
Jednu věc by dnes udělala jinak
Lenka nakonec celou situaci brala spíš jako nepříjemnou zkušenost než jako důvod stěhovací firmu obviňovat. Sama přiznala, že měli přes třicet podobných kartonových krabic a nikdo při nakládání ani vykládání jejich přesný počet nekontroloval. „Měla jsem pocit, že když zaplatím profesionály, nemusím už nic hlídat. Dnes bych všechny krabice očíslovala a při vyložení je jednoduše odškrtávala. Zabralo by to pár minut a večer bych nemusela přemýšlet, jestli jsem právě přišla o kus rodinné historie,“ uzavřela.
zpracováno podle skutečného příběhu
