Článek
Začalo to docela nevinně
„Co kdybychom si dneska pustili něco pro dospělé?“
Pavel to řekl v pátek večer, když děti odjely k babičce. Seděli jsme na gauči, před sebou zbytky pizzy a konečně žádné „mami“ z vedlejšího pokoje.
Nejdřív jsem se zasmála.
Ne proto, že by mi ten nápad připadal špatný. Spíš jsme něco podobného spolu nikdy nedělali a po sedmnácti letech vztahu už člověk nečeká, že páteční večer začne takovou větou.
„Klidně,“ řekla jsem.
Pavel vypadal potěšeně. Nalil nám víno, zhasl velké světlo a chvíli vybíral, co pustit. Už tohle mi připadalo trochu směšné. Seděli jsme vedle sebe jako dva lidé, kteří mají něco dělat spontánně, ale předtím deset minut projíždějí nabídku.
Nakonec něco vybral.
Prvních pár minut jsem byla hlavně nervózní. Nevím, kam se při takové situaci člověk vlastně dívá. Na obrazovku? Na partnera? Má něco komentovat?
Pavel byl zjevně mnohem uvolněnější.
A právě tehdy se mi to začalo kazit.
Prohodil poznámku o herečce. Nic vulgárního. Jen že „takhle nějak“ si představuje ženské prádlo, které je opravdu sexy.
Podívala jsem se dolů na svoje obyčejné tričko a tepláky.
„Aha,“ řekla jsem.
Měl poznat, že to není dobré „aha“.
Nepoznal.
Nehádali jsme se kvůli filmu
Za chvíli přišla další poznámka. Že bychom někdy mohli vyzkoušet něco podobného jako pár na obrazovce.
„Tobě něco chybí?“ zeptala jsem se.
Pavel se na mě podíval překvapeně.
„Ne. Jen říkám, že by to mohlo být zajímavý.“
„Takže to, co máme, zajímavý není?“
A bylo to.
Film běžel dál, ale už ho nikdo nesledoval.
Pavel začal vysvětlovat, že všechno beru osobně. Že ten večer měl být zábavný. Že jsem kdysi sama říkala, že bychom měli náš intimní život trochu oživit.
Měl pravdu. Říkala jsem to.
Jenže já tím myslela, že budeme víc spolu. Že se budeme dotýkat i mimo ložnici. Že mě občas políbí jen proto, že kolem mě projde. Že nebudu mít pocit, že intimita začíná ve chvíli, kdy si večer lehne a natáhne ke mně ruku.
On tím očividně myslel nové podněty.
Najednou jsme zjistili, že stejnou větu „měli bychom s tím něco dělat“ chápeme každý úplně jinak.
„Víš, co mi chybí?“ řekla jsem mu. „Že se na mě skoro nikdy nepodíváš tak, abych si připadala hezká.“
Pavel se ohradil.
Prý mi přece říká, že mi to sluší.
„Kdy?“
Zamyslel se.
To byla docela odpověď.
Večer, který měl být sexy, skončil dlouhým rozhovorem
Film jsme vypnuli.
Víno zůstalo na stole a my seděli každý na svém konci gauče. Chvíli jsme byli oba naštvaní. Já na něj, že mě porovnává s cizí ženou na obrazovce. On na mě, že jsem podle něj z nevinného nápadu udělala výslech.
Pak z něj vypadlo něco, co jsem vůbec nečekala.
„Já mám někdy pocit, že mě odmítneš dřív, než vůbec něco zkusím.“
To zase zabolelo jeho.
Protože i on si v našem vztahu nesl svoje.
Řekl mi, že když mě dřív objal, často jsem ho odstrčila s tím, že vařím, jsem unavená nebo že dítě ještě nespí. Po čase prý přestal zkoušet obyčejné doteky, protože se bál, že je zase budu chápat jako žádost o sex.
A já mu řekla, že přesně proto jsem je tak začala chápat. Protože něha bez pokračování skoro zmizela.
Byl to dost nepříjemný kruh.
Já čekala na obyčejné doteky, on se jich bál. On čekal na iniciativu ode mě, já už měla pocit, že nejsem dost žádoucí, abych ji vůbec měla.
Nakonec jsme se ten večer nijak vášnivě neusmířili. Naopak jsme šli spát pozdě, unavení a trochu nafouknutí jeden na druhého.
Ale něco už bylo venku.
Od té doby se snažíme méně hádat o to, co bychom „měli“ dělat, a víc si říkat, co vlastně chceme. Někdy je to směšně obyčejné. Já chci, aby mě občas objal bez očekávání. On chce, abych mu dala jasněji najevo, když o blízkost stojím.
Erotický film jsme od té doby znovu nepustili.
Možná někdy jo. Možná taky ne.
Ukázalo se totiž, že náš problém nebyl nedostatek inspirace.
Spíš jsme oba dlouho čekali, že ten druhý automaticky ví, co potřebujeme.
A nevěděl.
