Mířili do Paříže, skončili v Sahaře. Bomba v roce 1989 zabila všech 170 lidí na palubě DC-10

Let UT772 francouzské společnosti Union de Transports Aériens začal v úterý 19. září 1989 v Brazzaville, hlavním městě tehdejší Konžské lidové republiky. McDonnell Douglas DC-10-30 měl po mezipřistání v N’Djameně pokračovat přes Saharu a Středozemní moře na pařížské letiště Charlese de Gaulla.

Na palubě se sešla pestrá skupina: 156 cestujících a 14 členů posádky pocházelo z 18 zemí. Byli mezi nimi diplomaté, pracovníci humanitárních organizací, podnikatelé i rodiny vracející se domů. Největší skupinu tvořilo 54 Francouzů.

Třímotorový DC-10 s registrací N54629 byl vyroben v roce 1973. Vyšetřování později nenalezlo technickou závadu, která by vysvětlovala jeho zkázu. Rozhodující předmět nebyl součástí letadla. Někdo jej nechal naložit spolu se zavazadly.

V N’Djameně někteří cestující vystoupili, jiní nastoupili a pokračovala manipulace s nákladem. Pozdější zpráva upozornila, že bezpečnostní opatření v Brazzaville neodpovídala doporučeným standardům Mezinárodní organizace pro civilní letectví.

Ve 12:13 světového času se let 772 odlepil od dráhy v N’Djameně. Letový plán vedl přes navigační body Bosso, Insia a Djanet a dále obvyklou trasou k Paříži. Posádka vystoupala na letovou hladinu 350, přibližně 10 700 metrů.

Počasí ani řízení letového provozu nepředstavovaly problém. Motory pracovaly normálně a z kokpitu nepřicházelo nic, co by naznačovalo nouzi. Pod DC-10 ubíhala jedna z nejprázdnějších krajin světa – poušť Ténéré na území Nigeru, tvořená nekonečnými pláněmi, dunami a skalnatými oblastmi s minimem cest a osídlení.

Také v kabině působil let obyčejně. Nikdo nemohl vědět, že v předním nákladovém prostoru leží mezi kufry zavazadlo obsahující časovanou výbušninu.

Od startu uplynulo 46 minut. Letadlo se nacházelo v cestovní výšce a jeho systémy fungovaly.

Nálož explodovala v kontejneru umístěném na pozici 13R v pravé části předního nákladového prostoru. Tlaková vlna prorazila konstrukci a porušila trup. Ve výšce téměř jedenáct kilometrů se DC-10 začal rozpadat. Posádka neměla možnost vyhlásit nouzi ani se pokusit o přistání.

Na zemi zůstala stopa roztažená přes rozsáhlou oblast pouště. Různé části letounu dopadly daleko od sebe. Zahynulo všech 170 lidí. Nešlo o nehodu způsobenou chybou pilotů, počasím nebo poruchou, ale o úmyslný teroristický čin.

Odlehlost místa zpomalila nalezení trosek. Do oblasti nevedly běžné silnice a pátrací letouny musely prohledávat obrovský prostor. Teprve po mnoha hodinách objevily z výšky rozeseté kusy kovu a stopy požáru v písku.

Sahara vrak neukryla, ale záchrannou operaci změnila v náročnou výpravu. Brzy bylo zřejmé, že nikdo nepřežil a že odpověď bude nutné hledat v deformacích tisíců částí letadla.

Vyšetřovatelé části přední sekce převezli do Francie a začali je skládat podobně jako obrovské trojrozměrné puzzle. Kov kolem nákladového prostoru nesl typické stopy exploze zevnitř: drobné krátery, natavené plochy a deformace, které nemohl způsobit samotný náraz do země.

Chemické rozbory odhalily pentrit, silnou trhavinu známou pod zkratkou PETN. Stopy se našly také na úlomku tmavého pevného kufru značky Samsonite. Podle závěrečné zprávy nálož vybuchla v zavazadlovém kontejneru 7044 RK na pozici 13R a nejpravděpodobněji se dostala na palubu už v Brazzaville.

Technické vyšetřování tak vysvětlilo, co letadlo zničilo. Kriminální část však musela zjistit, kdo bombu sestavil, dopravil na letiště a útok nařídil. Důležitou stopou se stal fragment časovacího zařízení spojovaný s nákupem libyjské tajné služby. Francouzský vyšetřující soudce Jean-Louis Bruguière postupně obrátil pozornost k lidem napojeným na režim Muammara Kaddáfího.

Motiv nebyl nikdy doložen jedinou nespornou větou. Jednou z hlavních teorií byla pomsta za francouzskou vojenskou podporu Čadu, která překazila libyjské územní ambice. Vyšetřování zároveň prověřovalo možnost, že cílem byl některý z odpůrců libyjského režimu. Jisté bylo, že cestující se stali nástrojem politického násilí, s nímž neměli nic společného.

V březnu 1999 francouzský soud uznal šest Libyjců vinnými v nepřítomnosti a uložil jim doživotní tresty. Mezi odsouzenými byl Abdalláh Senúsí, Kaddáfího švagr a vysoký představitel libyjské rozvědky, kterého soud považoval za organizátora útoku. Libye své občany do Francie nevydala.

Případ letu 772 se spolu s atentátem na let Pan Am 103 nad Lockerbie dostal i před Radu bezpečnosti OSN. Ta požadovala spolupráci libyjského režimu a následně na zemi uvalila sankce. Spor se táhl více než deset let. Tripolis přímou odpovědnost za útok odmítal, přesto nakonec prostřednictvím Kaddáfího nadace souhlasil s vyplacením 170 milionů dolarů – jednoho milionu za každou oběť.

Peníze ale nemohly nahradit spravedlnost ani místo, kam by pozůstalí mohli přijít. V roce 2007 proto rodiny vybudovaly v poušti Ténéré památník viditelný i ze satelitních snímků. Z tmavých kamenů vytvořily obrys letadla, do kruhu umístily 170 rozbitých zrcadel a vztyčily část ocasní plochy DC-10.

Dne 19. září 2026 uplynulo od útoku 37 let. Let UT772 bývá zastíněn známější tragédií v Lockerbie, jeho příběh je však stejně mrazivý. Sto sedmdesát lidí nastoupilo do běžného spoje do Paříže. Zůstala po nich jména, rozsudky bez přítomných obžalovaných a silueta letadla uprostřed Sahary – na místě, kde nemělo nikdy přistát.

Zdroje: